21.9.2017 Florencie - Itálie

Dalším městem na naší trase je Florencie, kterou bychom si neradi nechali ujít. Je to další město UNESCO a hlavně, Florencie je opředena tolika krásnými bájemi, že nejde se tu nezastavit.

Zdenda má trošku obavy z parkování, ale nakonec se mu opět podařilo vytipovat skvělé místo na stání kousek od historického centra. Tenisové kurty a spousta sportovišť včetně koňské dostihové dráhy nám poskytly útočiště na noc a půl den výletu. Auto nakonec Zdenda postavil tak, že dveře máme do silnice. Je to z toho důvodu, že pokud by se někdo dobýval dovnitř, bude od ostatních viděn. Dveře se sice otevírají neprakticky vzhledem k projíždějícím autům, ale silnice je tady dost široká a za trochu bezpečí stojí dát si při jejich otevírání pozor.

Stojíme vlastně kousek od řeky, která nás dovede na první zajímavost a tou je most přes řeku Arno, Ponte Vecchio.

Je to úžasná stavba ze 14. století, dneska obsazená pouze zlatnickými krámky. Zajímavá je historie mostu.

Když se na most díváme z nábřeží, jsou vidět maličké domky, které jsou z části obydlené a z části slouží jako zázemí pro obchůdky. Dříve zde měli živnost převážně řezníci, ale protože jejich krámky nesmírně zapáchaly a hlavně, co se řezníkům zkazilo, tak skončilo jednoduše v řece, rozhodl Ferdinando I Medicejský nahradit zapáchající krámky blyštivou nádherou.

Řezníci se museli vystěhovat a místo nich nastěhovali do domků zlatnické rodiny. Mnoho mostů ve Florencii vyhodili nacisté do pobřeží, ale tento jako zázrakem unikl.

Dodnes jsou dohady, jestli to bylo na přímý rozkaz Hitlera uchovat most, nebo jeden z generálů naopak Hitlera neposlechl a most zachránil. V jádru je to jedno, hlavně, že most byl zachráněn a my si můžeme prohlédnou maličké domky, namačkané jeden na druhém a krásné krámky.

Kousek od nás je hlavní památka Florencie a tou je katedrála Duomo, kam samozřejmě všichni míří.

Přesto, že je všední den, brzo dopoledne a po sezoně, fronta na vstup do katedrály je ohromující. Několik stovek metrů dlouhý had se vine okolo katedrály až někam hodně daleko.

Ochranka vždy pouští jen malou skupinku a jak je patrné, čekání by tu bylo na celý den. Obcházíme tedy jen celou katedrálu a na sluneční straně dáváme svačinu.

Hned vedle katedrály je kruhové, osmiboké baptisterium, kam je také slušná fronta.

Jak už jsme si dříve řekli, baptisterium sloužilo jako křtitelnice a tady byl pokřtěn i známý spisovatel Dante.

Katedrála sama je z roku 1296, kdy započala její stavba. Ta trvala 150 let a ani po jejím jakš takš dokončení, nebylo finále. Původní fasáda byla v 16. století stržena a nahrazena novogotickou fasádou. Celá stavba má ohromující velikost a spousta věžiček a apsid je fascinující úžasným provedením fasády. Všemu vévodí bílý, zelený a růžový mramor. Jak tak sedíme, se svačinou na dláždění z boku katedrály, vidíme, jak z bočních dveří občas někdo vyjde ven anebo vejde dovnitř. Mám kliku, je to jeden z bočních východů a ostraha se zrovna baví v telefonu. Mohu projít dovnitř bez ztráty květinky. Zdenda byl už bohužel spatřen a opět bdělý dozorce, který už přestal telefonovat Zdendu dovnitř nepouští.

Vstupné je sice zdarma, do katedrály se vstupné vůbec neplatí, ale ohromná fronta nás odradila a aspoň jsem se dostala dovnitř já a mohla vše vyfotit.

Katedrála je ohromující, ale téměř prázdná. Díky tomu, že se stavěla téměř bez přispění církve, jen z peněz momentálně vládnoucích rodů, je katedrála ohromně chudá na vnitřní výzdobu.

Ovšem úctyhodná výška, šířka a délka stojí za obdiv. Nejkrásnější je kopule s krásnou malbou jak jinak biblických výjevů.

Zmíním se ještě o dveřích, které vedou do Baptisteria. Michelangelo je nazval Rajské dveře a jsou neskutečně krásně vytvořené.

Deset výplní zobrazuje scény ze Starého zákona a pokud si uvědomíme, že výplně byly vytvořeny v letech 1425–1452, tak opět musíme obdivovat mistrnost italských středověkých umělců.

Tady je podepsán mist Ghiberti. Jakmile budu mít čas a cesta se nám poněkud zklidní, podrobnosti pro milovníky historie uvedu v kartě UNESCO – Itálie.

My hlavně ujíždíme do oblasti kousek od Cortony, kde už na nás čeká Petra s Carstenem. Naši báječní přátelé z Německa. Petra je hlavně moje velká přítelkyně z dob studií v Liberci a je to jen pár let zpátky, kde jsme jim byli na svatbě. Velmi vážně uvažují o koupi vestavby, kterou už měli půjčenou a podnikli s ní cestu do jižní Francie.

Sedíme na krásné terase s výhledem do dáli a kus Toskánska máme před sebou jako na dlani. Toskánsko je nádherná oblast plná vinic, malebných domů a statků.

Všude se pěstuje hroznové víno a celou cestu sem jen mlsně koukáme, jestli bychom nějaký ten hrozen vína někde neuškubli.

Bohužel, nejenže jsme vidět do dáli, ale ani není kde zaparkovat a tvářit se, že jenom odpočíváme, obědváme a tak podobně a při té příležitosti si něco málo hroznů nathat. Přesto, že je sklizeň vína v plném proudu, jsme tu v sezoně, tak hrozno je pro nás dost drahé. 2 – 3 eur za kilogram je poměrně hodně.

Dnešní trasa je: 132 km