13.9.2017 Vimperk - CZ

Pomaličku si pohráváme s myšlenkou na naše budoucí zázemí a jak a kam se vrtneme. Víme oblast, ale nevíme ještě jestli si nechat postavit domeček nebo si ho koupit. Zkrátka, zatím jsme ve fázi plánování a plánování.

Jedna z myšlenek je koupit si mobilheim, nechat si ho zateplit a bydlet.

Jenže, na fotkách je vše jiné a víme dobře ze zkušenosti, že i správně nafocený bydlík působí velikým dojmem a až když je člověk uvnitř, nestačí se divit, jak se fotografovi mohlo podařit udělat tak velkolepé záběry.

Tady to bude asi podobné a jelikož jsme ještě žádný na živo neviděli, a protože jedna z prodejen je kousek od Plzně, jedeme se tam na ně podívat. Jen pro představu a když už se o něčem bavíme, tak ať to má hlavu a patu.

Každopádně je zajímavá další myšlenka nechat si něco podobného postavit dle vlastních představ.

Prohlídli jsme jich několik, ale na trvalé bydlení to není. Jako chata výborné a laciné řešení, ale my bychom tam museli udělat tolik úprav, že se to už nevyplatí. To až když jsme uvnitř, vidíme, jak je vše opotřebované, vachrlaté a téměř na vyhození. Na fotkách super, ale realita je jiná. Takže budeme přemýšlet dál. Každopádně, oblast je jasná. Blaník a široké okolí.

Pomaličku se dostáváme do cestovního režimu. Dneska se musím pochlubit, upekla jsem vynikající jablečný koláč, který mohu doporučit kuchařinkám do stísněného prostoru bydlíku.

Vlastně je potřeba jen mísa na těsto. Jablíčka jsem zčásti nastrouhala, ale není to potřeba, protože jablíčka tence nakrájený na kousky jsou v koláči mnohem lepší.

Pokud není váleček na těsto, postačí sklenička, kterou placku vyválíme.

Pokud není ani vhodná sklenička, tak jen rukou vytlačíme plát, který opatrně přesuneme na vrstvu jablek.

Mě se podařilo udělat nakonec těsta více než jsem potřebovala, jablíček mám dost, a tak máme dvě patra.

Přeci to nevyhodím. Výsledek je vynikající křehký jablečný koláč.

Teď se trochu trápíme s dalším drobným problémem, a to naším k slavným úložištěm pro fotky. V potu tváře jsme si přede dvěma lety založili velké úložiště v One Drive, což je produkt Microsoftu. Platíme za 1 terabait 2000,- Kč a za stránky další dva.

Co nám vadí, je to, že pokud budeme chtít dál používat One Drive, na které se teď dostáváme ze stránek do všech fotogalerií, tak budeme muset dál a dál platit. Jisté řešení je čerpat úložiště na stránkách a v Google, kde je také možnost. Jenže, to znamená vše předělat, přenést z jedné databáze do druhé ohromné množství fotek, videí a informací, což Zdenda statečně hluboko do noci přenáší, ale odkazů je už za ty naše tři roky cestování strašně moc. Hlavně, na práci potřebujeme slušné internetové připojení, což je další úskalí. Včera jsme si vzali internet z KFC v Plzni, dneska stojíme u Benziny kousek od hranic, která má kupodivu volný internet a docela slušný.

Na stránky se nám ozval kolega Vláďa, který si s kamarádem staví přestavbu, s informacemi o nabíjení počítače Dell. Jasně, i na to jsme přišli, že to nefunguje. Bohužel Vláďo, museli jsme jít cestou, která se i Tobě nelíbí, a to dokoupit nabíječku na 12 V originál. Faktem je, že pokud koupíme univerzální nabíječku se spoustou nástavců, jak jsme mohli, tak cenový rozdíl je sice téměř 100 %, ale neriskujeme, že budeme mít další nepotřebný krám skoro za tisíc korun. Za nabíječku jsme zaplatili 1800,- a jsme spokojený. Takových univerzálních věcí jsme měli už několik a bohužel, stále se nám potvrzuje, že mnohdy je lepší si připlatit a mít originál než levnou náhražku.

V Kauflandu jsem dokoupila poslední ryze české potraviny, na které jsme zvyklí a které v Itálii nekoupíme. S ohledem na to, že v Itálii tentokrát strávíme něco kolem 6–7 měsíců, tak stejně není šance, abych s dokoupeným vydržela. Vlastně jsem už nakupování potravin na cestu zredukovala na hrubou mouku na knedlíky, dětskou krupičku na ovocné knedlíky, švestkové povidla do buchet, mák na loupáky a masox, který je stejně zbytečný a až dojde tak dojde. Hrubé mouky stejně nemohu vézt nějaké závratné množství a povidel si vezu jen tři kelímky. Jinak jak si tak vzpomínám, vše jsme minulou zimu v Itálii v pohodě vyřešili a neměli jsme s potravinami žádný problém.

Stojíme u zavřené veliké restaurace kousek od hranic. Skvělé a klidné místo na přenocování.

Dnešní trasa je: 115 km