2.9.2017 Chmelná - CZ

Už jsme pár dnů v Čechách a za tu dobu jsme stihli utratit nejenom hromadu peněz, ale hlavně jsme zvládli spoustu báječných návštěv a setkání.

Ejhle světlo! Zdenda dokoupil nové baterky, samozřejmě u našeho tradičního prodejce pana Stojánka, kde máme záruku kvality a snad nám nějaký pátek vydrží.

Předpokládáme, že životnost při našem provozu by měla být kolem dvou let. Pokud vydrží déle, budeme jen a jen rádi. Zdenda ještě vymyslel, že by bylo dobře při nastartování elektrocentrály ještě dobíjet baterky tak nějak přímo, nabíječkou.

Vezeme s sebou kvalitní nabíječku a je škoda spousty proudu, který nezužitkujeme. Teď budeme na centrálu svítit, péct, a ještě nabíjet nástavbové baterky, což je úžasné. Dříve se říkalo „ani zrno nazmar“ a my říkáme ani woltík nazmar. 

Setkání s dětmi na chatě bylo super a počasí nám díky bohu přálo. Samozřejmě, hromada jídla, pití a dobré nálady byla jaksi samozřejmostí.

Faktem je, že takováto setkání při našem příjezdu si ohromně užíváme a strašně moc se na každé setkání těšíme a asi jako všichni rodičové si posezení užíváme a velmi si ceníme toho, že si ty naše robátka na nás udělají čas.

Všichni mají spoustu práce a zájmů a víkendy plné zálib, zábavy a kamarádů. Proto je skvělé, když se sjedeme na posezení, popovídání a tak vůbec. Drazí, moc vám děkujeme.

Rozhodli jsme se po třech letech totálně vyklidit Flíčka a kompletně ho vymýt, vydezinfikovat a vyčistit. Za tři roky se nám v různých skulinách nahromadil prach a samozřejmě občas i nějaký ten pavouček. Bohužel, nefotila jsem hromady a hromady věcí, které sebou vláčíme. Všechno prádlo, oblečení, nádobí z kuchyně, knihy, vše z množství úložného prostoru muselo jít ven, všechny potraviny a vše z našich skříní v kufru. Vezmu to hopem. Bylo toho strašně moc a faktem je, že dva dny jsme nedělali nic jiného, než od brzkého rána postupně stěhovali věci ven, venku je myli, srovnávali, přerovnávali a vyřazovali a po vymytí úložných prostorů stěhovali zpět. Zdenda před zpětným nastěhování dotahoval všechny šroubky, a že jich tu je. Tvrdí, že měl tu čest dotáhnout 1258 šroubků a já nemám důvod mu nevěřit. Ohromná klika byla, že svítilo sluníčko a bylo teplo. Takže jsme mohli vše skládat venku na velikou desku a v klidu jednotlivé věci poumývat a vyčistit.

Pustili jsme se do šití nových potahů na sedačky. V IKEA jsme nakoupili přehozy na postele a všechny sedáky, opěráky a přední sedačky máme nově potažené. Opět, při našem provozu potahy ve slušném stavu vydrží rok, ale zase máme každý rok nové barvy a za 800,- Kč nám to nepřipadá až tak strašně moc velký výdaj. Faktem je, že kdybychom si hned na začátku nechali potahy ušít profesionální firmou, abychom je mohli svléknout, vyprat a znovu použít, možná by to bylo lepší. Trochu uvažujeme, že bychom se pokusili najít firmu, která by nám ušila potahy, ale teď už to řešit nebudeme. Možná před jarním návratem příští rok, ale to se ještě rozhodneme. Nevíme cenu a nevíme podmínky a hlavně, nevíme ani firmu, která se tím zabývá. Je jasné, že to nebude levná záležitost, protože ušití potahů do našeho Flíčka bude zakázková práce a ta je obecně velmi drahá.

Zdenda rovnou nakoupil nový olej do motoru a všechny filtry, co jich tu máme. Každé léto vyměňuje všechny filtry a olej okolo 10 tis. kilometrů. Jen v Řecku, na Krétě mu to vycházelo s kilometry tak, že bychom hodně přetáhli s výměnou doma, a tak měnil olej tam. Filtry jsme zase měnili v Turecku, protože to bylo zkrátka potřeba.

Prodlužovali jsme cestovní pojištění, celoroční u VZP. Mnoho lidí zaměňuje celoroční pojištění s tříměsíčními návratovými intervaly a celoroční pojištění bez návratu. Je tam velmi rozdílná cena, ale neriskujeme problémy s dokazováním délky pobytu v zahraničí. Se slevou 30 % za členství v jakémsi Klubu věčného zdraví máme cenu 6510,- pro oba dva. Drobnou vadou na kráse celého tohoto manévru je, že se navýšila doba platby, po kterou i když už dávno nejsme v Čechách, tak musíme zaplatit. Je to nově prodloužené z jednoho měsíce na dva. Takže, jsme doma jen tři neděle a původně jsme uhradili jen ten jeden měsíc, tak nově musíme uhradit měsíce dva. Paní za přepážkou nám sdělila, že je to tak, protože lidi přijedou domů, oběhají si lékaře a zase odjedou. Což je i náš případ, ale v zahraničí si lékaře nemůžeme oběhnout. Máme přesně stanovená pravidla hry a ty počítají jen s neodkladnou péčí. Faktem je, že bychom měli být naopak zvýhodněný, protože při návratu proděláváme veškeré preventivní kontroly a co může být lepší pro celý systém a po čem volají všichni lékaři a odborníci na financování zdravotnictví, než je prevence. Takže my i když se snažíme chovat preventivně a nezatěžovat systém rozjetou nemocí, tak stejně je to špatně. Ale, co naděláme, tak to holt je.

Měli jsme ještě jednu zajímavou návštěvu, nový kolegáčkové, kteří se rozhodli pro podobný způsob života jako my. Jenže, oni to vše budou mít mnohem těžší, ale vlastně, možná, mnohem lehčí. Každopádně, prodali co mohli a koupili novou krásnou obytnou vestavbu, Gulivera, a už jsou na své první cestě do Španělska. Tam budou trávit zimu, vydělávat si na dálku a užívat života poněkud jinak, než je běžné. Jsou to jedni z mála, kteří se nebojí a jdou do toho. Jdou do neznáma, ale s rozumem v hrsti. A taky jedni z mála, kteří ten krok prostě udělají a nemluví rok dopředu co chtějí udělat, ale okolnosti jsou těžké, co by rádi udělali, ale nějak to nejde anebo jen laškují s myšlenkou, která vlastně ani není myšlena vážně.

Abych nezapomněla, dostali jsme dárek, naprosto úžasné a jedinečné domácí perníčky. Krásné, že?

Jen času měli málo a hodně pospíchali, takže posezení bylo krátké.  

Nedá mi to abych ještě nezmínila úžasné setkání u Jirky a Danušky.

Bývá už tradicí, že každé jaro a léto se zastavíme na večer plný povídání co je nového doma a vyprávění co je nového ve světě.

Vlastně kousek za humny. Jirka a Dana jsou našimi starými přáteli, kteří si užívají na svojí chýšce kousek nad Sázavou. Samozřejmě nechyběla ani Jirkova specialita, obří špíz naloženého masa se spoustou výborné zeleniny.

Pokud se taková dobrota dělá s láskou a péčí, tak to nemůže dopadnou jinak, než výborně a nic nezbylo.

Pobyt doma se nám pomalu chýlí ke konci a příští týden jedeme dál, směr Itálie. Vnitrozemím jedeme zpět na místo, které jsme na jaře opustili, oblast Ankony, a pojedeme dál podél pobřeží na jih.

Na Silvestra bychom měli být už na Sicílii. Jen tiše doufám, že se stihneme drobet vykoupat. Letos to teda s koupáním nebylo nic moc.