22.2.2017 Ancona - Itálie

Včera jsme v poklidu dojeli do Ancony, starobylého města, které je známé svojí úžasnou architekturou.

Parkujeme na velkém stání v přístavišti, kde jsou ještě tři kolegáčkové z Itálie.  Bohužel, za naše putování jsme nepotkali jediného krajana.  Byli jsme se podívat na jednom STP na okraji Ankony, který je, ale pekelně daleko od starého města, platí se tam a momentálně je zavřené. Je mi záhadou, jak bychom se odtamtud dostali do města, ale s ohledem na to, že jsme tam nezůstali, je to jedno.

Večer přijeli rybáři a hned se ryby třídí a přebírají. Ohromné spousty ledu a bedničky s úlovky.

Jistě, jsou i velké ryby, ale převážně mrňavé čudly, které tu všichni kupují a jedí.

Rybářů je docela hodně a jen zíráme, kolik ryb v moři musí být. My jsme jen v jednom rybářském přístavu a kolik těch přístavů je v celé Itálii, Řecku, Turecku a dalších zemích, kde jezdí a loví ve Středozemním moři. Musí to být ohromné množství.

Ještě jsem zapomněla říct, že jsme včera zkoncipovali děkovný dopis do Dethleffs s tím, že si jsme plně vědomý jejich gesta a opravdu, velké dobré vůle. Je pravdou, že vanička je skutečně špatně konstrukčně vyřešená, ale jsme po záruce a to je také pravda. Takže jsme moc rádi a jen doufáme, že se nám podaří v servisu vysvětlit, kde je problém, jinak, nám vanička za rok prdne znova.

Takže, jsme v Ankoně, balím oběd a neztrácíme čas. Je nádherný den a hurá do historie. Ankona je skrz na skrz přístavním městem, však také stojíme v přístavišti, a protože byla v noci ohromná mlha, přístavní maják houkal na výstrahu celou noc. Příšerná zkušenost, stát v přístavišti za mlhy. Maják se rozezvučel, jakmile po půlnoci padla mlha a v pravidelných intervalech houkal až do 8 hodin do rána, kdy se mlha začala zvedat.

Ancona je rozdělená na nové a staré město s tím, že město je na jakémsi ostrohu a staré město je, jak jinak na kopci. Klasika, zase budeme šlapat do kopce, ale to se asi nikdy nezmění. Má to logiku, město se snáze bránilo z vršku než z planiny. Zabezpečujeme auto a já už jsem naučená, že než odejdeme, pořizuji fotku stání.

Děláme si z toho legraci a vždy říkáme, tak poslední foto Flíčka, ale on by nás rychle humor přešel, kdyby byl opravdu pryč.

Jdeme podél přístavu, kde už se nabízejí právě ulovené ryby.

Pán se rád pochlubí a ještě raději fotí. Takových to prodejců je tu mnoho.

Někteří prodávají jen z bedýnek na zemi, ale i z chladících prodejních aut. Ráno přijedou, zvednou boční stěnu a už se prodává a kupuje.

Nad městem se v dálce a na příšerném kopci vypíná katedrála di San Ciriaci, ale bude to trvat, než se tam dostaneme. Hned na nábřeží je první dnešní skvost a to je naprosto úžasná ohromná brána Trajánův oblouk, Arco di Traiano. V roce 115 př. n. l. ho na počest římského císaře Trajána nechal vztyčit Apollodorus z Damašku.

Je to naprosto úchvatná stavba, která má z boků ubikace. Ty jsou bohužel nepoužívané a poněkud zdevastované, ale co naplat.

Trajánův oblouk jako celek působí velmi monumentálně. Jdeme dál do města a marně se snažíme najít info centrum. Podařilo se a jsme děti štěstěny. Zrovna dneska mají zavřeno až do odpoledne. Doufali jsme v mapku všeho krásného, ale máme smůlu. Jediné co máme je mapka v průvodci, ale ta je dost nedostatečná.

Dalším krásným místem je náměstí s kašnou, kde jsou koňské bysty. Hned pod náměstím je další úžasná fontána, Fontana del Calamo z 16. Století.

Třináct chrličů představuje hlavy místních, vysoce postavených občanů, kterým byli z velmi dobrého důvodu odňaty.

Škodili městu a tak podobně, něco jako v Praze defenestrace. U nás se vyhazuje z oken a tady se stíná.

V průvodci se píše, že Ankona je ryze špinavé a sešlé město.

Nevím, ale nám se to tak rozhodně nezdálo. Špinavé rozhodně není a sešlé?

Není tak barevné, to je pravda, ale sešlé to snad ani ne.

Naším cílem je katedrála di San Ciriaco. Je na téměř nejvyšším bodě nad Ankonou a cesta je to trnitá.

Tak to jsem samozřejmě přehnala, ale opravdu jsme si ještě zašli a procházíme moc pěkným parkem nad městem, kde se tyčí krásný starý maják a protože už dosloužil, tak hned kousek od něj stojí jeho mladá, moderní kopie.

My si dáváme oběd a odpočíváme. Dneska je krásný den, ale vybrat místo, kde by nefoukal hodně studený vítr, je unikum. Klasické obědové menu. Těstoviny s krůtím masem a zeleninou posypané parmazánem, loupenďáčky s čokoládou, včera s láskou upečené a jablíčko. Horký čaj v termosce nesmí chybět. Naše obědy jsem už dotáhla téměř do dokonalosti.

Mám malé krabičky, pro každého jednu, kam nacpu oběd, a nepřetahujeme se o misku.

Je to velmi praktické, zvláště, když Zdenda je jedlík a ty krabičky by k obědu snědl tři.

Katedrála je na překrásném místě, odkud je vidět na město a celý přístav. Bohužel, v době naší návštěvy je zavřeno a bude se otevírat až pozdě odpoledne. Nicméně, užíváme si slunce a výhledů do dáli.

Překrásná stavba katedrály stojí na původním pohanském kostele. Samotná stavba je směsicí různých slohů. Byzantský, románský a gotický.

Nejhezčí jsou samozřejmě dva ohromný lvi u vchodu a jak je na nich vidět, vyšplhat na lva nebyl jen můj nápad. Respektive takhle, nebyla jsem ani první a nebudu ani poslední, kdo se nechá fotit na zádech lva.

V dálce se hrne mlha a jak tak koukáme, budeme mít co dělat, abychom stihli dojít do přístavu k autu a v mlze nezabloudili.

Samozřejmě, že nezabloudíme, ale včerejší noční mlha byla docela velká. Zkrátka nebylo vidět na auta před námi na parkovišti. Ještě si prohlédneme krásný malý kostelík sv. Marie s ohromnou zvonicí. Kostel je údajně nepoužíván, ale velmi krátce.

Každopádně jsme si říkali, že muselo být docela zajímavé bydlet v horních patrech v domě pár metrů od zvonice a ohromných zvonů. Já osobně bych to nezvládla, tam musí bydlet opravdu, ale opravdu velmi silně věřící člověk.

Protože věřím tomu, že když se zvony rozezněli, tak v kuchyni museli nadskakovat i pokličky na hrncích. Ty tři metry vzdálenosti jsou úžasná vzdálenost, ale kostelík je krásný, to se musí nechat.

Mlha se pomaličku přiloudala. Tam někde, naproti přes vodu, máme naše parkoviště a Flíčka. Kolegáčkové, jak vidíme, jsou ještě na parkovišti, ale naše auto není vidět.

S ohledem na to, že snad funguje náš GPS dozor a zprávu o nezvané návštěvě jsme nedostali, tak snad tam v té mlze někde je.  Docela mi spadl kámen ze srdce. Vše je v pořádku a my totálně vyřízený jsme se dostali v pořádku domů.

Dnešní trasa je, tak jak jí zaznamenal Zdendova mapa a navigace v mobilu je těsně pod ušlých 11 km.  Dokážeme už ujít mnohem víc, ale třikrát jsme ztratili výšku a jednou jsme se drobet zamotali v uličkách.