20.2.2017 Senigallia - Itálie

Máme ohromnou radost, dneska nám, obratem, přišla zpráva z Dethleffsu, že nám jako „ gesto dobré vůle“ vymění vaničku zadarmo. Tak to je veliký úspěch, protože se na nás mohli s klidným srdcem vykašlat. Jsme už po záruce a faktem je, že mohli klidně prohlásit, že po záruce se zázraky nedějí. Posíláme pozdrav Blance na Aidu a Petře s Carstenem, kteří nám velmi pomohli dopisy do fabriky přeložit a měli s námi trpělivost. Moc děkujeme za pomoc.

To je totiž největší kámen úrazu a největší potíž našeho putování. Tak nějak si vše dokážeme vyřídit a s tou trochou jazyka domluvit co je nutně potřeba, ale na dopis a komunikaci po telefonu už nestačíme. Jistě, na jednoduchou komunikaci a pár jednoduchých vět, když nutně potřebujeme,používáme translátor, překladač, ale na vyjádření složitého problému nebo vysvětlení situace je překladač špatný. Píše neskutečné blbosti a nikdo z toho není moudrý.

Takže jsme 23.3.2017 objednaný a máme zarezervovaný servis v Isny, čímž se nám změnili poněkud plány naší návratové trasy. Měli jsme jet původně přes Maďarsko a tam se v lázních setkat s příteli z Orlických hor, ale takto, bohužel, musíme vše zrušit a domů pojedeme Německem. Nicméně, mám průvodce Německa na letní putování už nachystaný a tak ho alespoň využijeme. Sice poněkud dříve, než bylo v plánu, ale to je šumák.

Odjíždíme z Fana, kde jsme včera zvládli naprosto neskutečný karneval a jedeme dál. Spali jsme na kouzelném místě, přímo u moře. Veliké parkoviště, kde je volné stání a pár kroků do vpdy. V létě tu musí být nádherně. Je znát, že se už vzdalujeme od nejvyhlášenějších letovisek a prostory na parkovaní jsou čím dál tím větší, levnější a nebo, úplně volně k použití. Podařilo se nám kulturně vypustit obsah všech odpadních nádrží a teď zase pátráme po pítkách, kde bychom vodu doplnili.

To je práce hlavně navigátora, mít oči na stopkách a lustrovat parky a možná místa, která skrývají pítka. Faktem je, že někdy jsou pítka na těch nejnemožnějších místech, nebo dovedně ukrytá. Máme štěstí, tady je pítko přímo u kostela, hned před výjezdem z Fana, a dá se u něj docela slušně zaparkovat.

Ve velké nádrži nám chybí nějakých 60l vody a za chvíli jí Zdenda v kanystrech nanosil a můžeme odjet. Máme vody na rozdávání.  

Přejeli jsme kousek dál do městečka Senigallia, které je poněkud ospalé, vylidněné, ale krásné. Původně jsme měli v plánu se jen kousek projít, ale nakonec jsme si prošli celé staré město, které je opět moc hezké.

Přestože je Senigallia maličká, mají tady pěkně vypracovanou mapu trasy po všech zajímavých památkách a u každé je ještě velká informační cedule.

Vycházíme za nádherného sluníčka, ale je chladno.

Stále nosíme bundy a kulíšky a já jsem navlečená jako pumpa.

Původní staré město začalo vznikat okolo 13 a 14 století a řekla bych, že některé uličky jsou přímo skvostné.

Všude je opět čisto a hlavně, tady se poprvé objevují na ulici před domy květináče, které budou v létě plné kytek.

Je dobré se podívat, jak je všude čisto. To stojí za prohlídku.

Parkujeme na molu, kde je klid a pohoda. Veliký přístav je rozdělený na na část pro rybářské lodě přístav pro jachty.

Ovšem jaké je naše překvapení, než jsme se vrátili, tak padla ohromná mlha a moře, které je kousek od nás, jen pár metrů, není vůbec vidět. Mlha padá a padá a za chvíli jsou z lodí vidět jen stěžně.

Zítra, pokud se mlha zvedne by mohlo být nádherně.

Dnešní trasa je 21 km