18.2.2017 Fano - Itálie

Včerejší den jsme celý strávili v autě, bohužel, ale bylo to nutné. Potřebovali jsme vykomunikovat Dethleffs a tu naší zapeklitou vaničku.

Jak už jsem se zmiňovala, z fabriky nám přišla úžasná odpověď, že máme přijet 23.3 na výměnu přímo k nim do Isny. Jenže, jak už to bývá, odpověď je tak krátká a tak nejasná, že nevíme, jestli nám tu vaničku dají i s prací nebo jen vaničku.

Pokud by nám dali jen vaničku, rádi bychom si jí vyzvedli na okraji Německa u jejich prodejce, abychom nemuseli zajíždět až do Isny. Pokud bychom dostali vaničku a práci, je potřeba urychleně potvrdit termín a domluvit s nimi, že v autě bydlíme a práci je potřeba vykonat za jeden den. Stanovat před fabrikou nemůžeme, protože stan nemáme. To je jasné.

Problém je, že se do Isny nedá dovolat a celý den snahy je k ničemu. Díky naší kamarádce Petře a Carstenovi, kteří nám pomáhají jako Němci vše jazykově na dálku vyřídit, snad celá akce dopadne dobře. Nakonec to odpoledne vzdáváme a koncipujeme dopis, který Petra překládá a posíláme do Dethleffsu na servisní oddělení.

Snažíme se celý den být na signálu internetu, abychom byli v případě doladění k dispozici. Marně, ale i to asi k tomu všemu patří. Jen pro představu, vanička stojí necelých 7 tisíc a za práci si řekli v KOV Velim 10 h práce á 550.- bez DPH, což je bez pár korun dalších 7 tisíc. Bohužel, naše vanička je atypická a musíme mít speciální výlisek. V jednom rohu je totiž podběh kola a tím se dostáváme do kategorie speciálních výlisků. Kdybychom mohli dát klasickou vaničku ze sprchového koutu, tak jako to má většina bydlíků, tak bychom vůbec nic neřešili, Zdenda by vaničku vyndal, rouru od topení odizoloval, nasadil by pořádnou, silnou vaničku za pár korun a jelo by se dál. Takto máme problém, který je potřeba vyřešit a snad jednou pro vždy.

Přejíždíme do dalšího pobřežního maličkého městečka Fano, které je stále a pořád výletní, dovolenkové a turistické.

Už se tady sice zmírnil tlak na výletníky, ale stále jsme ve vyhledávané destinaci. Už se těšíme na kopečky a trochu volnosti.

Město Fano je, ale moc hezké a stojí za to se tu na jeden den zdržet. Na konci města, hned u moře jsou dvě velká parkoviště pro bydlíky.

Nevím, ale cena se mi nezdá až tak vysoká. S ohledem na to, že je to skutečně pár kroků od moře, kde můžeme být celý den bez nutnosti kupovat si lehátko a slunečník, tak si myslím, že to jde. Cena 5 a 7 Eur za den stání je slušná. Není tu elektřina a vodu jsme neviděli. Takže se jedná asi jen a jen o stání.

Jdeme hezkými ulicemi, která jsou stále a pořád uklizené a čisté. Nikde není nepořádek, nikde se nic neválí. Je krásný den, ale poměrně chladný.

Chtěli jsme už konečně provětrat kola, ale ledový vítr nám tak nějak bere odvahu. Raději chodíme a jak tak zjišťuji, dost se lepšíme.

Dneska jsme za 5 hodin ušli okolo 16 km, což si myslím, je slušný výkon. Zdenda si stáhl do telefonu aplikaci ze Seznamu a má tam všechny mapy zemí Evropy a hlavně velmi slušně se v tom dá orientovat.

Nakonec nám to ukáže, co vše jsme za výlet ušli, a spočítá kilometry. Nemůžeme se alespoň vymlouvat, dohadovat a mylně domnívat, jakou ohromnou trasu jsme ušli.  Je sobota a jak tak zjišťujeme, hodně jsou tady v sobotu trhy.

Bohužel, ovoce a zelenina je o třídu dražší než v prodejně.

Zdenda okukoval upečené vepřové maso v ohromné roládě. Vypadá to velmi lákavě. Roláda je obalená vypečenou kůrkou a je velmi libová. Jenže, malá bagetka s troškou rolády, pár deka, jen co se do té bagetky vejde, stojí 3,5 Eura.

To nám připadá opravdu dost peněz. S ohledem na to, že by Zdenda slupnul alespoň dvě, tak raději pokračujeme a dáváme si v parku svojí svačinku z batůžku. Toustový chleba, sýr a Mortadela, jablíčko a horký čaj. Jako zákusek, sušenka. Sedíme v parčíku, hodně stranou a v klidu a v pohodě baštíme. A taky to jde.

Přejíždíme a nocujeme kousek od moře na okraji města, na velkém parkovišti, kde není žádný zákaz a kde by se dalo v poklidu stát i v létě.

Dnešní trasa je  20 km