12.2.2017 Rimini - Itálie
Po velmi strastiplné cestě jsme konečně dojeli do Rimini. Tak, to je samozřejmě legrace, protože za to naše putování po pobřeží Evropy, co jsme zatím podnikli, jsme se tolik necourali jako teď.
Je, ale pravdou, že pokud máme dodržet původně naplánovaných 1000 km měsíčně, nebylo by to o nic moc rychlejší. Taď se nám to zdá hrozně dlouhé a pomalé. Je to však zaviněno počasím. Kdybychom se mohli courat po pobřeží, kdyby Zdenda mohl chytat ryby, kdybych se mohla věnovat zase svým zálibám, tak by to bylo jiné.
Teď je hodně pod mrakem a hodně ošklivo. Prší, leje jako z konve nebo aspoň mrholí, fouká ledový vítr, a když není ledový, tak je alespoň nepříjemný. Zkrátka, je ošklivo a to se jednomu zrovna moc nechce courat po přírodě a tak vůbec. Jsme v třetí zimě strávené na cestách a jednoznačně, co se týká počasí, je to ta nejhorší. Se slzou v oku vzpomínáme na loňskou Krétu nebo rok před tím Turecko a Řecko. Ale nedá se nic dělat, Zdenda slibuje, že do týdne se vše v dobré obrátí a já mu věřím. Ostatně, stejně mi nic jiného nezbývá.
Je neděle a tak máme nedělní oběd. Krůtí polévku, vývar a polévkové těstoviny.
No a slepice – krůta na paprice, Zdendy zamilované jídlo. Povedly se mi hrnkové knedlíky a jako zákusek kynuté loupenďáky plněné čokoládou.
Dneska jsem si udělala radost. Konečně jsme potkali před Rimini Ikeu a tam jsem se vrhla na kytičky. Zítra za světla nafotím a pochlubím se. Máme všude kytičky a jaro může přijít.
Zdenda se zase vrhnul na očistu Flíčka a za 2,5 Eura ho celý vyšamponoval a umyl. Už to kluk potřeboval. Předpověď hlásí, že ještě zítra by mělo být ošklivo, ale bez deště. Což je velká změna, a údajně od úterka už budeme mít léto.
Další naše zkušenost s benzínkami, která by se možná mohla hodit. Téměř všechny benzínky jsou s obsluhou a vždy jeden stojan je samoobslužný. No a tam je vždy ta avízovaná cena. Self Piú je stojan kde se musíme obsloužit sami a zaplatit buď kartou, nebo hotově. Jenže, platí se papírovými bankovkami a ty jsou nejmenší 5 Eur. S kartou je to totožný problém. Plechový, šikovný kanystr máme jen na 4 litry a většinou potřebujeme benzín do centrály a ještě do kanystru. Nikdy totiž přesně nevíme, kolik benzínu nám v centrále zbylo. Jestli jen půl listr, nebo litr a 10 Eur je zase hodně.
Takže si musíme opatřit ještě jeden kanystr, nejlépe skládací, jen na benzín, když budeme tankovat za 10 Eur, abychom měli kam benzín případně dát. Jinak totiž tankujeme s obsluhou, to je ten první stojan a tam je nafta a benzín o dost dražší. Takto zbytečně tankujeme draho. Na tabuli před pumpou je samozřejmě uvedená cena nižší, ale jak jsem již říkala, ta je bez obsluhy. U nafty je to v pohodě. Tam Zdenda odhadne, kolik potřebujeme nafty a pak to dorazíme po 10 nebo 5 Eurech. Pokud bude někdo putovat po Itálii s centrálou a bude potřebovat benzín a bude chtít lacinější benzín, tak je dobré s tím počítat. Jinak jak je vidět, 1,68 Eur za litr benzínu je fakt docela dost. To je první stojan, s obsluhou.
Rimini je pohodové město, kde jak všichni hlásají, na léto se trojnásobně nafoukne o návštěvníky. Moc si to neumím představit, ale na fotkách to vypadá dost hrozivě. Riviera v Riminy měří 40 km a na šířku má mnohdy až 200m. Přesto, desetitisíce rekreantů dokáží obsadit každý milimetr pláže. Zaparkovat někde poblíž pobřeží je holé šílenství a pro bydlíky téměř nemožné. Je tu pár míst a pár parkovišť, ale budou asi v létě beznadějně plné.
Mimochodem, jak jsem se včera zmiňovala, že nás večer objela na parkovišti místní policie a jeli dál, tak mi Zdenda ráno říkal, že v noci přijeli ještě třikrát. Pomaličku projeli parkoviště a odjeli. Já už jsem dávno spala, ale Zdenda je noční sůva. To mám ráda a to se mi líbí.
Mám ráda policii, která je vidět, která mě plní důvěrou a dává mi pocit bezpečí, která se umí usmát a kývnout na pozdrav, umí pomoci s výjezdem našeho auta, umí zastavit dopravu, abychom mohli odjet, umí být lidská a umí být pro lidi.
Teda, to jsem zase jednou vypotila moudro.
Dnešní trasa je, úžasných 32 km
