7.2.2017 Ravena - Itálie

Konečně se trošku vyčasilo a neprší. Slavíme po šňůře deštivých dnů zataženou oblohu. Jak málo stačí ke štěstí.  Stále se motáme v Raveně a okolo Raveny.

Než se vypršelo, zvládli jsme natankovat plyn, objevit místní Lidl a dokoupit potraviny, natankovat z pítka vodu a přijít na systém připojování k volné síti internetu. V jádru nám nic nechybí, ale rádi bychom se už hnuli z místa.

Ravena je prastaré město, které září svými barevnými mozaikami datujícími se do raně křesťanské a byzantské doby. Tolik praví průvodce a tak se pojďme na ně spolu podívat.

Vše se dá v pohodě zvládnout za jeden den a můžeme si koupit vstupenku za 9,5 Eur na pět hlavních památek, které jsou nejzajímavější. Máme v hledáčku dvě možná parkoviště, jedno je zdarma u čtvercového opevnění a druhé je placené, za 3 Eura na celý den kousek od hlavního náměstí Piazza del Popolo.  Parkoviště u opevnění máme hned při cestě a místa je tu dost, jen ohromné kaluže po deštích, ale ty jsou teď všude.

První z památek je překrásná Basilica di San Vitale. Z venku působí soubor celého chrámu poněkud ponuře a nevzhledně, ale když vstoupíme dovnitř, zůstaneme stát jako přikovaný.

Pohled od vstupních dveří

Je to nádhera, která se hned tak nevidí. Ohromná kruhovitá klenba s úchvatnými malbami.

Je nás tu pomálu, ale všichni jsme jako přikovaný. Ohromná síla prostoru a krása výzdoby je úchvatná.

Korunu všemu nasazuje překrásná mozaiková apsida. Basilicu nechal postavit Theodorik v roce 521 a byla dokončená dalším císařem Justiniánem v roce 547.

Pouhých 26 let. Mozaiková výzdoba je ze 6. století a je považována spolu se stavbou za mistrovské, architektonické dílo.

I to byl důvod k zapsání do seznamu světového dědictví UNESCO. Apsida je nejkrásnější. Jedna velká, ohromná mozaika. Všechny obrazy jsou vytvořené barevnou mozaikou. V apsidě se samozřejmě nechal zvěčnit císař Justinián, hned nad oltářem.

Po pravé ruce má krásnou mozaiku výjevu ze starého zákona, kdy se Abrahám chystá obětovat Izáka za přítomnosti tří andělů.

Po levé ruce má svojí družku, císařovnu Theodoru. Dále jsou tu mozaiky sloužících, světců, andělů a spousta, klasicky, biblických výjevů. Je to zkrátka nádhera, kterou by si neměl nechat ujít žádný cestovatel po Itálii.

Hned vedle je další památka, která je na společné vstupence a to Mausoleo di Galla Placidia. Malá a z venku absolutně nezajímavá budova skrývá další úžasnou přehlídku mozaik.

Jediná malba nezdobí mauzoleum. Všude jsou tu mozaiky, všechny výjevy jsou dovedně poskládané z maličkých dílků.

Stavba pochází z 5 století. Tehdejší císař Honorius I. velmi miloval svou nevlastní sestru a po její smrti jí postavil takovou to úžasnou hrobku.

My jdeme dál po dalších pamětihodnostech Raveny, které máme v plánu navštívit a tou je Basilica di Sant Apollinare Nuovo.

Příšerný název, pomalu se to ani nedá napsat. Tak jen Basilica Nuovo.  Basilika je pomalu na okraji města a máme alespoň možnost si prohlédnout celou historickou část. Ta sice není nijak velká, ale staré patricijské domy mají svojí atmosféru. Jen je škoda, že město povolilo výstavbu velmi moderních domů v této části města. Tak vedle sebe máme velmi staré domy, velmi starých rodů a v náhle proluce stojí moderní dům.

Opět musím podotknout, že je všude neuvěřitelný pořádek a nikde se nic neválí. Všude je plno popelnic a odpadkových košů. Přestože je tu mají lidi hodně pejsků, nikde se neválí po nich odpadky. Zkrátka, je tu čisto a majitelé psů jsou naučený po pejscích uklízet. Jdeme skrz hlavní náměstí Piazza del Popolo, kterému vévodí paláce a hlavně pěkná hodinová věž.

A protože jsme ve městě mozaik, jména ulic jsou vyvedená v krásných mozaikách.

Každá ulice má svojí mozaiku. Některé jsou opravdu nádherné a nedá se dělat nic jiného, než je fotit a fotit.

V Basilice Nuova jsme sami a na pana hlídače hrajeme přesilovku.

Ohromná hlavní loď kostela je opět vyzdobená a jedna ohromná, dech beroucí, mozaika. 

Po pravé straně je vyobrazen zástup panen, které nesou Madoně oběti.

Po levé straně je vyobrazen zástup 26 mučedníků, kteří přicházejí ke Kristu. Stavbu kostela zahájil v roce 519 Theodorik a pásy zlatých mozaik pochází ze 6. století. Je toho hodně, co by se dalo ještě k basilice napsat a říct, ale to bychom tu byli do zítra.

My jsme si na chvíli sedli, na jednu z mnoha připravených židlí, odpočívali a v klidu si vše prohlíželi. Jsme tu úplně sami, strážce místního pořádku odešel a my si tu nádheru jen a jen užíváme.

Je to taková maličká náplast na to, že je zima, nemůžeme se koupat, zatím, opalovat, zatím, ale jsme tu sami a poklad, který je všude okolo nás, máme jen a jen pro sebe.

Jdeme zase skrze město k poslední památce, na kterou máme lístky a to je vedle sebe slavné babtistérium Battistero Neoniano a malé Bisupské muzeum.

Babtistérium, to je stavba, nebo i název, kde jsem netušila, co vlastně znamená. Hodně se s tímto názvem a stavbami tady, v Itálii setkáváme, ale význam mě unikal.

Pátrala jsem, ale mnoho jsem nenašla. Jen to, že baptisterium je stavba, která stála buď nezávisle, nebo vedle kostela.

Uvnitř se zpravidla uprostřed nacházel křestní bazén (latinsky piscina), přístupný po stupních a napojený na vodní zdroj.

Druhou možností (v místech bez vodovodu) bylo umístění kamenné křestní vany, z níž se později vyvinula křtitelnice. První stavby baptisterií se objevují již v době císaře Konstantina Velikého po roce 315.

Tady, v Raveně, na tomto místě, původně stály římské lázně, které byly v 5. Století změněny na právě zmiňované a dodnes dochované baptisterium.

V parku jsme si dali oběd a horký čaj. Obědy na cestu začínám dotahovat do dokonalosti. Každý máme svojí mističku s těstovinami, jablíčko a je oběd na světě. K čaji si ještě dáme můj domácí loupenďáček a můžeme pokračovat. Hlavně, nechodíme hladový a nemusíme pokukovat po fasfoodech. Ono se to nezdá, ale, ale, ale. Faktem je, že za necelých 10 Eur máme vstupenky na 5 památek v rámci UNESCA na týden. Což je přímo neskutečně laciné a lze jednotlivé vstupy čerpat týden.  

  

Biskupské muzeum je jediná památka, kde se nesmělo fotit, ale o nic valného nikdo nepřišel a my jsme návštěvu dost vzali hopem. Dvoupatrová malá budova je plná úlomků balustrád, artefaktů z mramoru a hlavněji tu sbírka kněžských křížů, kalichů a rouch.  

Ovšem, co je nejzajímavější na našem dalším putování Ravenou, je velmi zajímavá hrobka pana Danteho. Kdo by neznal Dantovu Božskou komedii?  Každopádně, Dante byl vyhoštěn z Florencie, a protože se dodnes Florencie za toto vyhoštění velmi stydí, tak stále dodává olej do lampy, která svítí na jeho hrobě.  Dante se totiž postavil papeži Bonifácovi III., kdy byl priorem, což je nejvyšší úřad městského státu Florencie. Papež chtěl získat Toskánsko pro své příbuzné, ale to Dante nechtěl a proti papeži vystoupil. Jenže to se nesmí a tak byl nakonec Dante vyhoštěn.

Legendární výrok „ Půjdu-li, kdo zůstane, zůstanu-li, kdo půjde?“ pochází právě od Danteho.

Tady, v tomto nádherném paláci žil a napsal většinu ze své Božské komedie. Nádherný palác, kde sídlí i muzeum.

Hned kousek dál, je krásná, z bílého mramoru vyvedená hrobka. Dante zde v roce 1321 zemřel.  

Vracíme se zpět k autu, které bylo celý den na nehlídaném parkovišti u pevnosti Racca Brancaleone. Na mapce je to pevnost v pravém horním rohu. Auto je v pořádku a odjíždíme kousek za Ravenu k moři.

Stojíme hned u další ohromné pláže, mezi zavřenými plážovými restauracemi. Teď tady nikdo není a užíváme si večerního klidu.

Více podrobností o Raveně budu vkládat do karty UNESCO. Fotogalerii už tam Zdenda vsunul.

Dnešní trasa je 8 km – po městě Ravena