5.2.2017 Punta Marina Terme - Itálie

Asi jsme se dostali do jakéhosi dešťového pásma, ale tolik ošklivých dnů v řadě jsme snad za celou cestu neměli.

Už druhý den jsme vyloženě uvězněný v autě, protože stále prší a prší. A je to dost nepříjemné. V noci to vypadalo slibně. Hvězdičky a téměř jasná obloha byla nadějná. Jenže, ráno už lilo a ta chvilka co bylo jakš takš, se snad ani nedá počítat. Mlha a déšť.

Zdenda si včera tak dlouho hrál s naší rozbitou pákovou baterií, až jí šikulka spravil. Prasklý plastový vnitřek baterie je slepený a přes noc byla zátěžová zkouška. Vypadá to nadějně. Baterii už mám namontovanou zpět a tak nějak odhadujeme, kdy budeme totálně vytopený. Ale to přeháním. Zdenda tvrdí, že je to tak na 80% v pohodě. Baterie funguje a uvidíme. Každopádně, v úterý se pojedeme zeptat, jestli už náhodou nedorazila a budeme mít holt baterii v rezervě. Je to, ale úsměvné. Asi tak dva dny před rozbitím jsme se bavili, jestli a zda až přijedeme domů, jestli si objednáme ještě jednu, kuchyňskou baterii do rezervy a budeme jí vozit sebou.

Dlouze jsme probírali, jestli baterii objednat či ne a nakonec jsme se usnesli, že co bychom všechno sebou museli vozit a tak jí objednávat nebudeme a rezervní baterie s námi zkrátka jezdit nebude. Utekly dva dny a vyřešilo se to samo. Jen jsem byla z toho všeho tak nějak, smutná. Opravdu, mám pocit, že toho stále řešíme nějak moc, a když se k tomu přidá ještě ošklivý počasí, tak je neštěstí na světě. Ale to přeháním. S nějakými závadami jsme počítali a je opravdu ohromná klika, že si Zdenda umí v lecčems poradit.

Opět ke slovu přichází centrála. Samozřejmě, máme málo proudu. Občas, když jí musíme vyndat a nahodit, tak si vzpomenu na jeden komentář, který mě před časem pobavil. Na C24 se kdosi dotazoval, zda má cenu sebou vozit centrálu a jakýsi cestovatel mu tam napsal, že centrála je přežitek. Faktem je, že pak taky napsal, že vlastně ani neví, jak funguje.  Určitě, centrála je dobrá věc, bohužel těžká, ale pro volný pobyt, nevyhnutelná. Pokud to jde a nestojíme ve městě, pro špatné dny, není nic lepšího.

Samozřejmě, když už máme venku centrálu, hned mám zaděláno na houstičky a loupenďáčky. Ty jsem dneska dotáhla do dokonalosti, jsou plněné čokoládou.

Vlastně, vůbec si nedovedu představit, jak bychom tady bez centrály vydrželi. Stojíme už dva dny na jednom místě, prší, je pod mrakem.

Solárka nemají šanci a proud je potřeba na toaletu, na čerpadlo k vodě, na topení a i lednice, když je samozřejmě na plyn si nějaké minimum vezme, jen na jednu lampičku, zkrátka, když spotřebu proudu omezíme na absolutní minimum a i když máme dvě silné baterky, tak proud zkrátka po dvou dnech dojde.  A to vůbec se nezmiňuji o dvou počítačích a čtečce a mp3 a vůbec. Takže, domnívám se, jako obyčejná ženská, že bez centrály bychom měli dost problém.

Včera jsme se hnuli z Padovy a přejeli jsme kousek za město do další prázdné výletní oblasti. Moc se těšíme na prohlídku Padovy a chceme si jí prohlédnout alespoň v trošku rozumném počasí. To, jak jsme se těšili, že vezmeme kola a projedeme si Padovu křížem krážem, nepřicházelo bohužel vůbec v úvahu. Jsme kousek od města a chceme počkat na slušnější počasí.

Už jsme se smířili s tím, že sluníčko bude až v létě, ale nemusí vysloveně lejt jako z konve.