14.8.2017 Tisá - Děčín - CZ

Parkoviště Mezní louka skvěle posloužilo k přenocování nejen nám, ale i dalším dvěma bydlíkům. Jen je potřeba ráno odjet anebo se domluvit s obsluhou parkoviště. Zkrátka, za dobré slovo, požádání a úsměv se můžeme v klidu a v pohodě nasnídat a odjet. Včera odpoledne lilo jako z konve a byla ještě další noční přeháňka. Lesy jsou v jednom oparu, ale předpověď je slibná, tak by se návštěvníkům mohla Pravčická brána ukázat v celé nádheře.

Nás zaujala směrovka na STPL Sněžník. Máme ho cestou a docela nás parkoviště pro bydlíky překvapilo.

Úplně nově vybudované parkoviště, které je v překrásném prostředí, ale chybí tu spousta vybavení, které je už kousek od nás, přes pár kopečků běžné.

Přesto že jsou ukazatele a směrovky velmi hustě osazené už od Hřenska, je plná sezona a prázdniny a všude je bydlíků dost a dost, tady na parkovišti není ani noha, respektive, ani kolo.

Chybí nám tady toalety, grilovací místo a podobné vymoženosti a radůstky. Dřevěný domeček uprostřed parkoviště je přístřešek s lavicí a stolem. Takže, krásné místo v krásné oblasti, ale úplně prázdné.

Dojíždíme do oblasti Tiské stěny. Tiské stěny a Tisá je kousek nad Ústím nad Labem a dá se sem dojet ještě vrchem přes Sněžník. Je to úžasná lokalita, která stojí za návštěvu.

V minulém životě jsme sem velmi často jezdili, a tak jen koukám, jak se to tu mění. Vyrostly dva poznávací okruhy.

Trasa je nově označená směrovkami, což je skvělé. Všude je spousta zábradlí a nově vybudovaných schodišť.

Je skvělé, že významné skály mají číselné označení, které můžeme porovnat s plánkem a zároveň se dozvíme, jak je útvar pojmenován.

Jen pár slov ke skalám, které si mezi tím můžeme prohlédnout.

Významné a zajímavé věže, které jsou tu vlastně skoro všechny jsou horolezeckým terénem s mnoha cestami, které vedou na vrchol. Tam na pokořitele skály většinou čeká kovová schránka, která v sobě ukrývá notýsek a tužku.

Každý, kdo na skálu, věž vyleze se zapíše do notýsku s datumem výstupu a uvede, kterou cestou se na vrchol dostal. Pak je přesně ta chvíle na kochání a obdivování okolí a vychutnání si úspěšného výkonu.

Je to opravdu překrásný pocit, když sedíte na malé plošince s přítelem, kamarádem a povídáte si, kde byl problém, kde to bylo lehčí, než jste očekávali a kde naopak to vůbec nešlo.

Každá věž je opatřená slaňovacím kruhem, který slouží k bezpečnému sestupu.

Všechny lezecké oblasti mají správce skal, který se většinou rekrutuje z místního horolezeckého oddílu, a právě správce dozoruje a hlídá kvalitu nových cest na věže, má na starost kvalitu kruhů na cestách, kvalitu slaňovacích kruhů a většinou i hlídá, aby se po dešti v pískovcových skalách nelezlo, ale o pravidlech by se toho dalo napsat hodně.

Horolezectví není jen honba za výkony a atletické cvičení na umělých stěnách. Je to hlavně o lásce k přírodě, kamarádství a přátelství.

Je to o zodpovědnosti a znalosti základů slušnosti a poctivosti.

Je málo sportů, kde jste životně závislý na člověku, který je na druhém konci lana, na člověku, který má vysloveně Váš život ve svých rukou.

Turistická chata, která tu stojí mnoho a mnoho let, u horního vstupu do skal, je v plné letní sezoně v pondělí zavřená.

Zajímavé. Přibyly tady dvě pokladny, jedna u vstupu z vesnice Tisá, kde je i velké parkoviště a druhá pokladna je právě u Turisťárny.

Platba 30,- za osobu není nijak dramatická a pokud má posloužit k zvelebení stezek, tak sláva.

Odpoledne se přesouváme jen kousek dál do Děčína. Cestou do Tisé jsme zahlédli na břehu Labe velké parkoviště, kde bychom mohli pohodlně stát, a ještě se kouknout do Děčína.

Nakonec na parkovišti stojíme s Italským bydlíkem a několika českými. Tak nějak mě zarazilo a udivilo, že ani naše bydlíky se nijak nedruží, nezdraví. To, čemu jsem se divila u německých kolegů, že se vůbec mezi sebou nebaví, že se ani nepozdraví nebo jen nekývnou na pozdrav, tak u nás je to stejné.

První český bydlíci po dvou měsících a zjišťuji, že jsem si zbytečně dělala starosti, že když někoho potkáme, tak nemám nic napečeno, nemáme čím pohostit ke kávě nebo k čaji.  Děčín jsme si prošli a koukli se jen na zámek a do uliček, které nejsou nic moc. Je znát, že Děčín je hodně na severu, hodně na okraji zájmu.

Krásný bílý zámeček, restaurace na vrcholku Pastýřské stěny nad Děčínem. Největší památkou ve městě je

Zámek Děčín umístěný na skále na pravém břehu Labe, nad soutokem Labe a Ploučnice. Do roku 1932 byl v majetku rodiny Thunů, poté ho převzal stát, který zde zřídil kasárna. Ta v areálu zámku přetrvala až do roku 1991. K zámku vede přístupová cesta Dlouhá jízda - ve skále vytesaná silnice ohraničená z obou stran vysokými zdmi.

Zámecké zahrady a parky zasahují i pod skálu, kterou je jako součást cesty parkem prokopán krátký skalní tunel pokračující řetězovou lávkou přes Mlýnský náhon.

No a to by tak bylo vše. Myslím, že zážitků a informací je pro dnešek až dost. Pokračování bude zase zítra. Hezkou dobrou noc.

Dnešní trasa je: 58 km