13.8.2017 Pravčická brána - CZ
Krásné ráno a krásný den se hlásí o slovo a jen se modlíme, aby počasí vydrželo. Na dnešním plánu je výšlap na Pravčickou bránu. Tečka.
Musím se ještě zmínit o překrásném ranním setkání, které mi udělalo ohromnou radost. Jak tak sedíme u snídaně, přímo proti nám zastavilo auto s pražskou značkou a jak koukám, vystupuje z něj moje bývalá kolegyňka z oddílu, Olga s Mírou. Nádherné setkání po několika letech. Oni si sem přijeli zalézt na jeden den, a tak jsme se jen na chviličku zastavili na kus řeči. Celé dopoledne pak trápím Zdendu vyprávěním příhod z dob dávno minulých. Jak jsme jezdili s maličkými dětmi do skal, jak jsme si je vzájemně hlídali, jak tenkrát měl téměř každý oddíl nějakou chalupu ve skalách a jak se na ně dalo jezdit za pár korun. Jaký to byl úžasný a nádherný život, na který strašně ráda vzpomínám a pokud nás někdo sleduje z Alpinu, posílám tam mnoho a mnoho pozdravů a vzpomínek. Cesty se klikatí, rozdvojují a rozbíhají, aby se v tu správnou chvíli, v ten nejlepší a nejsprávnější čas zase setkali. Ale život jde dál a změna je mnohdy velmi důležitá.
Konečně jsme opět v Čechách. Po více jak třech měsících pomaličku, polehoučku ukončujeme letní putování abychom se na dobu nezbytně nutnou zastavili doma, vyřídili vše, co potřebujeme a ujížděli hned dál na jih, do Itálie, kde jsme skončili a pokračovali dál na zimu, na Sicílii.
Ale zpět k Pravčické bráně. V hlubokých lesích, za devatero horami a devatero řekami se ukrývá největší kamenný most v Evropě nesoucí jméno, Pravčická brána.
Pravčická brána
Je to mohutný dlouhý skalní útvar široký 26,5 m a vysoký 21 m. To, že se dodnes nezřítil je díky tomu, že se vlastně jedná o dvě samostatně stojící skály.
K Pravčické bráně se dá dojít jednak z Hřenska anebo z Mezní louky. V Hřensku je velké parkoviště, ale není pro nás. Bydlíci a autobusy musí až do Mezní louky.
Auta si mohou vybrat. Na Pravčickou bránu vedou vlastně dvě trasy. Z Hřenska, která je kratší, ale dost prudká anebo z Mezní louky, odkud jdeme i my a trasa je údajně na 70 min, ale to bude nejspíše hodně rychlou chůzí. Parkoviště stojí 200,- Kč na 24 h, ale jen od 8 ráno do 8 ráno.
Po osmé už přichází obsluha a pak se za každou další hodinu po osmé ranní platí 100,- Kč. Cestou není kde jinde zaparkovat, takže pokud by někdo přijel po 16 h a do 8 ráno odjel, bude se s výběrčími míjet. To je docela užitečná informace.
Cesta je pohodová a velmi příjemná. Jde se skutečně po vrstevnici okolo skal a lesem. Nicméně, není tu jediná lavička a jediný odpadkový koš, což si myslím, že je velká škoda.
Před téměř 100 miliony let v období druhohor zvaném křída, se na celém našem území rozprostíralo poměrně mělké a teplé moře. Po 10 milionů let se na dně moře ukládal písek, který sem přinesly okolní řeky z oblasti Krkonoš a Jizerských hor.
Pak nastal zlom, cosi mezi nebem a zemí a vlivem mocných tlaků moře ustoupilo a z písku se vytvořily útvary, které daly vzniknout pískovcovým skalám.
Ovšem předcházely další miliony let dešťů a povětrnostních vlivů, které ohromné skalní útvary vymodelovaly do pískovcových skalních měst, které můžeme dneska obdivovat nejen tady v Českým Švýcarsku, ale v Adršpachu, v Českém ráji a jinde.
Hned u Pravčické brány je veliká a stará budova restaurace, která je spojená se jménem knížete Edmunda Clary – Aldringena.
Tento majitel panství se rozhodl zpřístupnit tehdy začínajícím turistům skalní útvary a nejenže nechal vybudovat Gabrielinu stezku, po které jsme sem přišli, ale i několik hotelů a restaurací pro žíznivé pocestné.
Právě Sokolí hnízdo je jednou ze staveb, které zde zůstali a dál slouží svému původnímu účelu.
Pivo a ostatní nabídka tady není nijak cenově přemrštěná. Každopádně, vstupné 75,- Kč, taky není nijak dramatické. Máme tady tři překrásné a velmi pěkně upravené vyhlídky do dáli.
Ta panoramata. To se zkrátka musí vidět. Bohužel, počasí si s námi opět hraje a než jsme vyšli k bráně, zatáhlo se a několik přeháněk nevěstí žádnou slávu pro focení.
Až při odchodu se na chvíli ukázalo sluníčko a všichni fotíme jako o život, než za pár minut máme po trošku slušném světle.
Na parkovišti zůstáváme ještě s kolegy z Itálie do rána.
Dnešní trasa je: 15 km
