7.8.2017 Dittmansdorf - D

Suneme se k Lipsku, Halle a dál k Drážďanům a máme další, nevím jestli velký, ale problém a to s proudem, ale o tom až později.

Tam bychom se rádi zastavili, myslím v Drážďanech, na jedno odpoledne a prohlédli si známý Zwinger, pohádkový pavilon v barokním slohu. Mnohokrát jsem, v dobách dávno minulých, když se ještě jezdilo za nákupy do NDR, v Drážďanech byla, ale sem jsem se nikdy nedostala a je to ostuda.

Ujíždíme hlavně na sraz s naším báječným kolegou Karlem a pár jeho přáteli. Máme už od jara naplánovaný sraz někde mezi Pirnou a Bad Schandau a výlet na motorových člunech. Jestli srazík dopadne, to zatím nevím, každopádně, my směřujeme náš návrat na tento pátek se srazem v oblasti Labských pískovců nebo také známé pod dalším názvem, Českosaské Švýcarsko. Celou oblastí vede velmi krásná a zajímavá trasa a výlety podél břehu Labe se scenérií nádherných pískovcových skal jsou úchvatné. To si pamatuji také z dob dávno minulých a jsem velmi zvědavá, jak to tam vypadá dneska, po mnoha letech.

Nejen, že máme málo proudu, ale máme i málo vody a cestou nemáme štěstí na nějaký, jak jsme začali říkat, bydlíkov neboli STPL, kde bychom si vodu dokoupili. Plánujeme zajet na jedno jezero, kde bychom se rádi zdrželi den, dva, ale máme málo vody. Už několik dní jsme netankovali vodu a v nádrži máme něco kolem 60 l.

Není to málo, ale ani to není nijak závratné množství. Večer budu muset zase uvařit do zásoby a rádi bychom se vykoupali a vůbec. Zkrátka, je to tak akorát, ale lepší by bylo mít zase nádrže a kanystry plné. To je jasné. Zdenda si pamatuje, že při cestě máme prodejnu bydlíků a karavanů Siemon karavan, kde jsme při hledání našeho báječného Flíčka taky byli na kukačku. Domníváme se, že by nám tam mohli vodu buď dát, nebo prodat. Tak nedají, ale prodají.

Hned u vjezdu je stojan a za dvě eura je vody kolik, kdo potřebuje. My jsme už v bývalém Východním Německu a pokud jedeme po vesnických silnicích a mezi městy, máme smůlu nejen na vodu a podobné vymoženosti jako jsou čisté toalety, ale i parkoviště.

Předevčírem jsme ze zoufalství obědvali na náměstí malé vesnice, protože jsme za 80 km nepotkali jediné parkoviště, kde bychom mohli zastavit a ohřát oběd. Tady když se stavěla nebo opravovala silnice, tak tady na nějaké parkovací místa nikdo nemyslel. Je to hodně podobné jako u nás. Pokud neberu v potaz parkoviště u benzínek, tak je dost problém zastavit a třeba jen si ohřát oběd. Pro nás je to hodně těžké, protože po měsíci v Dánsku, kde je parkoviště v lese každých pár kilometrů, nebo jen parkovací místo u silnice podél pobřeží každou chvíli, a ještě s čistou toaletou a venkovním kohoutem vody, zkrátka, zvykli jsme si na určitý luxus a ten nám teď pekelně chybí.

Západní Německo je také absolutně v pohodě, tam sice už není vše zdarma jako v sousedním Dánsku, ale je. Je tam spousta stání pro bydlíky, spousta vody, sice za peníze, ale je a mnoho různých druhů parkovišť. Tady? Ani náhodou, a to je vše ještě umocněný tím, jak se místní lidé snaží odtud dostat, uplatnit se na trhu práce u bohatšího brášky, jak se městečka pomaličku, ale jistě vylidňují a jak opuštěné domy nenašly nové majitele a pozvolna pustnou.

Máme problém s proudem. Podařilo se nám asi, možná, koupit v Řecku špatné baterky, nebo jen jednu, to nevíme, ale každopádně, jsme bez proudu. Elektřině nerozumím a tomu, jak tam ty woltíky běhají už vůbec ne, ale jsme stále a pořád vybitý. Domnívali jsme se, že to je způsobené tím, jak celý měsíc v Dánsku bylo ošklivě, jak nám svítilo sluníčko opravdu minimálně anebo jen pár hodin a my jsme se zase díky dešti drželi hodně v autě a pracovali na počítačích. Problémy nám začali až na konci cesty po Dánsku, tedy před necelými 14 dny.

Zkrátka domnívali jsme se, že když budeme na elektrické přípojce skoro 24 h, že baterky znovu oživíme, naformátujeme nebo přeformátujeme, či co se s nimi udá, a tak už sice nebudou kapacitně na třeba 90 %, ale na 80 % nebo 70 %. Teď je situace taková, že jedeme 120 km, což je na nás poměrně dlouho a daleko, protože jedeme hodně pomalu, vesnicemi a polňačkami a přesto, že celý den svítí slunce jako zběsilé, solární panely jsou vypucované, tak večer po hodině provozu jen počítačů, jsme bez proudu a měnič se hlásí o další přísun.

Hledáme to nejhezčí jezero.

Žádný svícení, žádný pečení a žádný další odběr. Nic, jen ty dva počítače, a to já ještě jedu na 12 V! Booster baterky obratem dobije a podle palubního měřáku nade dveřmi jsou plné až po zátky, ale napětí v nich klesá rychleji než voda v potoce po měsíčním suchu. Vypadá to, že budeme muset opět dokoupit dvě nástavbové baterie. Jak Zdenda usoudil, nemá cenu kupovat jen jednu, protože v tu chvíli budeme mít jednu rok starou a jednu novou.

Pomaličku se smiřuji s dalším větším výdajem za dvě nové baterky do nástavby. Nějak to vydržíme do Čech a u pana Stojánka za Benešovem asi koupíme dvě nové. Tam máme 100% jistotu v kvalitě a garanci solidnosti. Bohužel, minulý rok nám baterky odešly v Řecku a měli jsme před sebou ještě celou zimu. Minulý rok už na to měly nárok a my jsme nemohli čekat s koupí až na návrat domů. Máme sice záruku, z Řecka, ale ta je nám z pochopitelných důvodů drobet k ničemu.  

Takže, stále se něco děje a stále je co k řešení.

Ještě jsem zapomněla říct, že jsme dneska dojeli k nádhernému jezeru, které už Zdenda znal.

Kdysi jsme tu dokonce spolu s kamionem stáli, ale byla ještě zima a na koupání to rozhodně nebylo. Teď je tu stále velké parkoviště volné a vlastně sem jezdí jen místní, kteří se přijedou k večeru vykoupat. Jinak jsme tu sami.

Louka u jezera je sice přes lesík kousek, 100 m pod námi, ale jsme tady tak stranou, že snad ani není čeho se obávat.

Užíváme si koupání, slunění a pohody. Voda je krásně křišťálově čistá a kdo má touhu, může se opalovat a koupat na hambato. Je tu dost a dost louček, zákoutí vzrostlých keřů, kam se dá pohodlně schovat, ale s ohledem, že tu jsme sami, není to ani potřeba.

Dnešní trasa je: 194 km