6.8.2017 Magdeburg - D

Před námi je Magdeburg se svojí slavnou a velmi starou ohromnou katedrálou, a ještě jednou úžasnou architektonickou lahůdkou.

Magdeburg byl po třicetileté válce několikrát vypálen, vyrabován, vydrancován a vůbec. Historie tohoto města je více než smutná. Morové epidemie zdecimovali obyvatelstvo, které stejně nemělo kde bydlet, ale chyběli lidské síly na obnovu.

Jakmile se město jakš takš vylízalo z toho nejhoršího, bylo na počátku roku 1945 totálně rozbombardováno, jak se říká, na kusy, a to co zbylo, bylo velmi poškozené. Bohužel, jako oblast spadající do sféry vlivu tehdejšího východního bloku, nedělalo nikomu potíž vystavět mohutný ohyzdný panelák vedle překrásné gotické budovy.

Na místě, kde stávaly hrázděné domy a domy kupců a tehdejší honorace města, vyrostly příšerně ošklivá betonová monstra. Ani se to nechce jednomu fotit. Takovou ošklivost si málokdo dovede představit i v tom nejhorším snu. Bohužel, tento scénář byl napsán pro mnoho měst a dneska již není návratu.

Magdeburská katedrála je údajně nekrásnější ukázka německé gotiky za 13. století. Je to opravdu úchvatná stavba a na tehdejší dobu, obdivuhodná. Ohromný vstupní portál je úžasný.

Další portál, známý jako Rajský portál zdobí deset soch představujících pět moudrých a pět bláhových panen.

Uvnitř je výzdoba velmi chudá.

Je tady skromná hrobka císaře Oty I. a jeho ženy Edity.

Klasicky, nade dveřmi jsou ohromné varhany a velmi neklasicky jsme měli kliku na varhaní koncert. Je to úchvatné, když celou katedrálu rozezní, nebo rozezvučí ohromné varhany.

To pak člověk sedí a jen kouká, naslouchá a noří se do myšlenek. Přesto, že jsme oba dva ateisté, v takové chvíli se nedá dělat nic jiného než přemýšlet, co jsme udělali dobře a co špatně, co se povedlo a co ne. Vzpomínáme na blízké, kteří s námi už nejsou a na blízké, se kterými se za pár dnů sejdeme.

Je to nesmírně zajímavé, jak na nás to vše působí. Když celou ohromnou katedrálou duní varhany, tak má člověk po chvíli pocit, že se stavba na nás snad hroutí anebo brzo zhroutí.

Jsme tady tak malý, a tak nicotný. Kamenná kazatelna, překrásně vytesaná z mramoru je jen takový doplněk, ale jinak, je to zážitek.

Na náměstí u katedrály se zrovna konají hrnčířské trhy. Jsou tady samé pěkné věci a jak tak koukáme, hodně lidí si tu něco kupuje.

My jdeme jen kousíček k úchvatnému domu Zelená citadela.

Je to hra barev krásných tvarů, a tak nějak, v té šedi města je to balzám pro oko. Uvnitř je maličké náměstíčko s fontánkou.

Samozřejmě se sem slétají ptáčkové z okolí a je na co se koukat a co obdivovat.

Uvnitř domu je jednak hotel a pak několik lékařských ordinací a právnických kanceláří. Dole je restaurace a pekelně drahá kavárna s krytým venkovním posezením jakoby v průchodu.

Naštěstí u zdí je několik laviček, kde se dá pohodlně chvíli posedět a kochat se tvary, barvami a neskutečnou rozmanitostí stavby.

Z venku mě hodně připomíná Tančící dům v Praze na Nábřeží, ale ten je vysloveně střízlivý. Tady si hráli se vším.

S materiály, s barvami, vzory a proporcemi. Nádhera. A abych nezapomněla, měli jsme ještě jeden koncert. Za doprovodu klavíru zpívali dvě slečny krásné staré německé písně. Taky moc pěkné.

 Parkujeme hned na nábřeží vedle kolegy který, než jsme přišli odjel. My jedeme také, kousek za město.

Nakonec zastavujeme na noc v areálu Kauflandu, kde jsem pod bedlivým dozorem místní ochranky. Je už hodně hodin a večer se nám nechce hledat nějaké kloudnější stání za městem na noc. Takže, nejenže budeme mít noc klidnou, ale i maximálně bezpečnou.

Dnešní trasa je: 143 km