5.8.2017 Havelberg - D

Dalším městem na naší cestě po Labi domů, je městečko Havelberg. Pomaličku se blížíme k Magdeburgu, kde se chceme podívat na slavnou katedrálu, ale to bude až zítra.

Než odjíždíme, tankujeme a jedeme do myčky. Po skoro dvou měsících se pouštíme do očisty Flíčka. Konečně jsme se dostali od moře, slané vody a písku, a to je přesně ten čas, dát tomu našemu broučkovi trochu lásky a péče.

Už máme natrénovou taktiku, techniku a postup. Nejdříve vezmu saponátem a koštětem střechu a všechny okna, solární panely, záhyby a Zdenda z téže dávky postříká celé auto saponátovou pěnou, akorát nám to vyjde. Pak stáhnu střechu čistou vodou a ta už je umytá a já mohu dolů. Jen je potřeba, vážené kolegyně, pokud by jste byly vyštvaný na střechu, protože se pod Vámi jednoduše nepropadne a neproboří, tak je potřeba mít na nohách ponožky. Mokrá střecha pekelně klouže.

Při té příležitosti obvykle zliju auta a jejich majitele co stojí v boxech po stranách, ale většinou jsou tak konsternovaný, že ani moc nenadávají. Mezitím Zdenda už má umyté saponátem celé auto a může ho opláchnout.

Celé tato záležitost je za 4 eur, což jde a netrvá nijak dlouho. Máme auto čisťounký a můžeme směle pokračovat dál.

Měli jsme takovou drobnou myšlenku, se kterou jsme si pohrávali dva dny, a to tady někde uhnout na Frankfurt Nad Odrou a na dvě překrásná jezera, Helena a Kateřina.

V minulém životě, v dávných dobách jsme sem jezdili mnoho a mnoho let na šnorchlování a lov štik harpunou.

Dvě překrásná jezera spojená kanálem jsou pískovcová, zarostlá vodními rostlinami, popadanými stromy s překrásně čistou a průzračnou vodou.

Na větším jezeře byla restaurace, malý kemp a větší parkoviště. Na menší jezero, na Kateřinu, se jelo neznačenou cestou lesem kde jsme parkovali vždy na divoko a spali jen pod stanem nebo přístřeškem.

Teď jsme nejblíže jezerům a zajížďka by to nebyla nijak tragická. Zdenda by rád, abych se tam znovu podívala, protože o jezerech, jakmile jsme v Německu hodně vyprávím, ale já poněkud váhám.

Můj dědoušek několikrát řekl, že člověk by se neměl moc vracet na krásná místa na která vzpomíná, měl by si je spíše uchovat v paměti a ve svých vzpomínkách taková, jaká byla. Bohužel, i jezera ze vzpomínek prodělala změnu a jak jsem pátrala po informacích, jak to tam vypadá po mnoha letech, zděsila jsem se.

Několik obřích kempů a na písečné pláži, kde bývalo jen pár lidí je hlava na hlavě.

Rozhodla jsem, že si raději najdeme nějakou pískovnu tady po cestě a když nenajdeme tak se taky svět nezboří, ale Kateřina s Helenou zůstanou pro mne navždy krásná jezera bez lidí, s blankytně modrou vodou zapomenutá kdesi v lesích u Frankfur nach Oder.

My jsme za krásného a vytrvalého deště dojeli do Havelbergu na ohromné parkoviště, které je zdarma. Stojíme hned na kraji řeky Havel, který se hned za ohybem vlévá do Labe. Je znát, jak pořád prší, na březích je vidět, že je hodně vysoký stav vody.

Než jsme se vypravili a zabezpečili auto, pustilo se opět do deště, ale v dálce je vidět náznak modré oblohy a tak snad bude lépe.

Městečko Havelberg by mohlo a mělo být hezké, ale bohužel, nic moc. Opět je tu spousta domů vybydlených, polorozpadlých anebo jen prázdných se špinavými okny, které už mnoho let nikdo nemyl.

Náměstí je moc hezké, plné ohromných květináčů a kytek. Jako by se tady snažili nedostatek lidí a peněz nahradit květinovou výzdobou.

Velmi starý kostel z roku 1340 je samozřejmě dominantou.

Hrázděné domy jsou opravdu úchvatné. Velmi se nám líbí tento německý styl a dokud jsme v Německu, mohli bychom si o hrázděných stavbách něco málo říct. Hrázděná stavba je taková stavba, jejíž stěny jsou vybudovány technikou hrázdění. Na českém území se začaly stavět první hrázděné stavby až koncem 15. století spolu s německými přistěhovalci, ale tady mají mnohem starší historii.

Setkáme se s ní v celém Německu a u nás hlavně v severních a západních Čechách, a to téměř výhradně v kombinaci s roubenou nebo zděnou stavbou.

Hrázděná stěna je konstruována z hraněných svislých a vodorovných trámků zpevněných šikmými vzpěrami. Tato kostra má nosnou funkci a její volný vnitřní prostor je vyplněn materiálem bez nosné funkce (mazanina, vepřovice, později pálené cihly). Pro vyšší odolnost se dřevěné trámy napouštěly volskou krví. Dneska jsou také napouštěny, ale už ne krví, ale různými mořidly. Faktem je, že stavby jsou to opravdu moc hezké.

Prošli jsme si celé městečko a nakoukli do velkého kempu přes vodu. Celkem příjemné stání za 10 eur s volným internetem, toaletami a sprchami za úhradu. Nicméně nás překvapilo, že tady prodávají elektřinu za 1 eur / 1 kWh.

My jsme před pár dny platili na STPL 0,5 eur a taky jim to stačilo, a to bylo stání zdarma. Tak, stále je potřeba si vybírat a díky německým bydlíkářům, je tady nabídka stání, kempů a různých STPL ohromná.

Večer jsme si ugrilovali makrely a naše oblíbené bramboráčky.

Máme sousedy. Než jsme přišli z procházky, už tu stojí dva bydlíci a karavan.

Všechno to jsou místní, na Čechy jsme ještě štěstí neměli.

Dnešní trasa je:  61 km