3.8.2017 Boizenburg - D

Začínáme mít drobný problém s baterkami v domečku. Máme je jen rok staré a zdá se nám, že máme čím dál tím méně proudu.

Zdenda stále mluví o tom, že by bylo potřeba napojit Flíčka na elektriku a nechat baterky ládovat aspoň od večera do rána, aby se vzpamatovali. Nedostatek proudu je daný několika faktory, které si také mnoho lidí moc neuvědomuje. Hlavní je samozřejmě velikost a množství solárních panelů, pak jsou na řadě baterky a další věcí jsou spotřebiče.

Pokud je pod mrakem a dobíjíme minimálně, nebo téměř vůbec, pak je na problém zaděláno. Nutno říct, že oba dva hodně pracujeme na počítačích a pokud oba dva používáme tu svoji techniku dlouho i několik hodin, tak dokážeme baterky vybít téměř do nuly. Faktem je, že počítače máme déle zapnuté hlavně v době, kdy prší, je ošklivě a nikam moc daleko nejdeme. Pak přijde ke slovu i naše filmotéka a na večer si pustíme nějaký film nebo dokument, to je jedno, každopádně, když se podaří a internet je silnější, rádi se podíváme na naše zprávy nebo jen co je nového.

Zkrátka, zadařilo se a v maličkém městečku Boizenburg máme parádní STPL zdarma, elektrické přípojky a k tomu navrch jako bonus z hotelu kousek od nás volný internet. Přesně, jak jsme si přáli a kousíček je ohromné ostružinové pole. Tak zůstáváme, platíme proud 1 KWh za 0,5 eur a jedeme na výlet.

Jsme vlastně v další ohromné oblasti UNESCO a tou je tento velký úsek Labe, a hlavně mokřady a celá okolní přírodní biosféra.

Jedeme jeden z mnoha úseků, které jsou perfektně vyznačené a udržované.

Lavičky, odpadkové koše, jen jakákoliv pítka chybí. Tak snad někdy v budoucnu.

Každopádně, je to překrásná oblast a vlastně už na dostřel Čech.

Projíždíme ještě městečko, které je tak nějak už východoněmecké.

Spousta zavřených bývalých obchodů, hodně prázdných anebo rovnou totálně vybydlených domů.

Je zkrátka patrná vyšší chudoba místních lidí oproti sousedům o pár kilometrů výš. Díky Labi projíždíme vlastně několik spolkových zemí a můžeme tedy maličko srovnávat.

Protože máme přísun proudu, a protože budeme připojený i celou noc, vrhám se upéct jednak ostružinový koláč, to je taková normálka a dále novinku, kterou mám už dlouho v plánu vyzkoušet.

Měly by to být docela zajímavě zapečené brambory na těstovém podkladě. Budu to pro sebe nazývat Brambory v peřince. Ty budou až zítra a tak se pochlubím později. Večer jsem ještě rozmačkala s cukrem kyblík ostružin a máme na snídani ostružiny na chleba s máslem, ovesné vločky s mlékem a ostružiny a pokud bude chuť a nálada, k snídani budou kynuté lívance s ostružinami. Zkrátka, ostružiny teď vládnou naší domácnosti.

Den utekl jako voda a večer je za humny. Kolegové z Německa jsou skvělý, ale co mě docela udivuje, vůbec se spolu nebaví, oni se vlastně pomalu ani nepozdraví. Pravdou je, že bydlíků je všude opravdu hodně a asi by se uzdravili. Co je legrační, jak my zdravíme protijedoucí bydlíky. Ti se starším autem vědí a mnohdy zdraví jako první, ti s novým autem nevědí mnohdy na nás nevěřícně koukají a nejspíše jim šrotuje v hlavě, odkud je asi známe, protože je zdravíme. Honorace v Concordech, Phoenixech a podobně, tak ti nezdraví vůbec, protože jsme plebs. Takže my se takhle bavíme. Nadáváme, jásáme a komentujeme. Rakušáci zdraví výborně, Holanďani také, Němci, jak kteří. Norci v pohodě a Italové, protože je jich tu málo, tak ty se neodváží nepozdravit. Taky je zajímavé pozorovat, jak úměrně stoupá zdravení se vzdáleností bydlíka od domova. 

Dnešní trasa je: 25 km