2.8.2017 Hamburk a Geesthachacht - D

Druhý den v řadě máme krásné počasí, i když o přeháňky není nouze. Každopádně, dneska projíždíme Hamburkem, což je veliké, velmi průmyslové, a hlavně v jádru nové město.

Přijíždíme krásnou rezidenční čtvrtí, kde jsou samé honosné vily a veliké perfektně vysekané parky.

Spadneme dolů k Labi a k přístavům, které jsou pro změnu dost hrozné.

Myslím nákladní přístavy. Všude jsou ježaté věže na vykládání a nakládání ohromného množství materiálu, který tímto přístavem proudí. Hamburk je po Berlínu druhé největší město Německa a zároveň největší námořní přístav.

My jsme zaparkovali na parkovišti, které se zdá zdarma a na chvíli jdeme po nábřeží.

Nemáme v plánu nějakou větší návštěvu Hamburku z několika důvodů. Hlavní je požár v roce 1842, kdy lehlo polepem téměř celé staré město a z původní zástavby a kdysi velmi důležitého hanzovního města nezůstalo téměř nic.

Druhou velkou devastační ranou byly spojenecké nálety v roce 1943, které zničily to, co se podařilo nově vybudovat. Faktem je, že si o to Němci říkali, ale pro nás je to velká škoda. Mluví se o tom, že hanzovní město Lübeck, které už jsme navštívili a byl překrásný, tak starý Hamburk byl údajně mnohem hezčí. Jediné, co zde zůstalo v někdejší slávě je mnohem mladší radnice v centru města a kostel sv. Michaela.

Nás zajímala především, zvláštní a úchvatná stavba Chilehaus o které se pro mne z nepochopitelných důvodů průvodce vůbec nezmiňuje. Budova, dokonalých tvarů, které připomínají příď lodi je postavená na 6000 m2 pozemku a hlavně, co je dokonalým řešením doby, to je zamezení průsaku vody do spodních pater, kde se nachází technické zázemí.

Lodní magnát Henry B., který zbohatl na dovozu ledku z Chile budovu nechal postavit v letech hluboké hospodářské krize 1924. Jako zázrakem přežila bombardování a dodnes se nachází v téměř původním stavu.

Budova je pojmenovaná právě po zdroji peněz použitých na výstavbu, po Chile, proto Chilehaus. My jsme sice zaparkovali na nábřeží, ale Chilehaus je od nás poměrně daleko a vzdalovat se na delší dobu od auta se nám moc nechce. Stačí nám prohlídka starého přístavu, ale jinak tu není nic moc ke koukání. Spousta migrantů v ulicích a zahalených žen, je jen takový doplněk Hamburku. Naše parkoviště se zdá v pohodě, ale je příliš na ráně. Objevili jsme cestou oplocený STPL, ale je beznadějně plný. Ovšem Zdendovi se aspoň podařilo neminout Chilehaus, a tak aspoň pár fotek z auta, doplněné o oficiální fota.

My jedeme dál, podél Labe a jak je zvykem, počasí se velmi rychle kazí a občasná přeháňka je jaksi už běžná.

Nádherný den se velmi rychle mění na zatažený, aby se mohlo zase velmi rychle ukázat sluníčko.

Podle navigace máme při cestě STPL, a tak jen nakoukneme, jak to tady funguje. Je to spíše o tom, že se učíme rozpoznávat druhy STPL, kterých je několik.

Jen nám některé druhy stání, tak jak jsou popsané, zůstávají záhadou.

Tady například podle navigace mělo být stání za 5 eur, ale už je dražší, a to máme mapu za drahé peníze aktualizovanou.

Dojíždíme do maličkého městečka u Labe, Geesthachacht, kde stojíme na velkém parkovišti a máme internet od kohosi, ale to tak nějak nezkoumáme. Hlavně, dozrávají ostružiny, a to je něco pro mne. Miluji jakékoliv ovoce a v jakémkoliv množství. Už několik dnů okukuji cestou ostružiniště, jestli už nedozrávají a tady se konečně zadařilo.

Třílitrový kyblík mám za chvilku natrhaný, pár skleniček, cukr a za chvilku máme čtyři úžasné skleničky zavařeniny.

Pravé, domácí a snad budou i dobré tak jako od Milu. Tak trochu jsem spíše počítala s borůvkovou marmeládou, ale borůvky tady nejsou a ostružinová bude taky skvělá.  

Internet je v Německu zajímavý. Občas se nám ho podaří ulovit na těch nejméně očekávaných místech. Tam, kde si myslíme, že bude v nabídce, tak ani náhodou a pak se objevíme kdesi, daleko od kloudné civilizace a internet se nám objeví v celé své nádheře odkudsi z města 2 km daleko jako volná městská síť. Vysílač někdy mají tak silný, že určitě v pohodě pokryje několik okolních vesnic. Jen si tak vzpomínám, jak jsme kdesi v Řecku, na totální odloučené samotě, kde mnoho kilometrů nebylo jediné stavení, před námi moře a za námi pohoří a stovky ovcí a my jsme měli volný internet s jakýmsi jménem. Až když padla tma, tak jsme v dálce, několik kilometrů od nás viděli světla malého hotelu. Skutečně, na internetu jsme zjistili, že jméno sítě bylo jméno toho hotelu a skutečně byl od nás něco kolem 6 km na protější straně veliké zátoky. Jen měli silný vysílač, my poměrně kvalitní anténu a hladina vody udělala taky své.

Tímto bych doporučila anténu, kterou opravdu hojně využíváme a která hlavně nepotřebuje už žádný další zdroj energie.

Večer jsme jen popojeli na okraj města, na jiné parkoviště hned u řeky a pouštíme se do grilování večeře.

Teda, Zdenda se pouští. Grilování je jeho parketa.

Já jsem využita jen na přípravu, strouhání brambor a mytí nádobí.

Opět máme za sebou krásný den.

Dnešní trasa je: 71 km