24.10.2017 Monopoli - Itálie

Noc byla krušná, bouře bouří, vlny hromově buší do pobřeží, od kterého jsme kousek, vítr nám houpe autem a leje jako z konve.

Předpověď se vyplnila a skutečně nás čeká deštivý den se silným větrem. Takže nic moc. Před sebou máme Alberobello, Kam pojedeme kus do vnitrozemí a rádi bychom měli na prohlídku trochu slušnější počasí. Zítra už by se měla obloha protrhávat a pozítří už by mělo být azuro.

V Alberobellu jsou úchvatné trulli, bílé kamenné domy se špičatou střechou. Celá oblast je zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO, ale i kdyby nebyla, tak trulli by si žádný cestovatel po jižní Itálii neměl nechat ujít.

My stojíme na parkovišti a jen smutně koukáme na ten nečas, který je všude kolem nás.

Není nic lepšího než věnovat dopoledne praní prádla. Kus od nás je prádelna a jelikož jsem se k praní nedostala už několik týdnů, a hlavně mám ještě propocené povlečení, když se Zdenda mátořil z chřipky, tak se mi to vše poněkud nakupilo. Jak už jsem se několikrát zmiňovala, není to o tom, že bychom měli málo oblečení nebo ručníků, ale našpiněné už není kam dávat.

Dneska už jsem pohodlně zaplnila velkou pračku dvojí sadou povlečení, ručníky, osušky a utěrky. Druhou pračku, menší mám plnou barevného prádla včetně kalhot a drobotiny. Tady to funguje tak, že v ceně je prací prášek a aviváž. Opět je obsluha velmi jednoduchá. Tady je výhoda, že platební automat je i na papírové peníze a vrací drobáky.

Posledně jsme museli obíhat okolní prodejny a rozměňovat papírové bankovky. Bezvadný jsou veliké sušičky, 10 min/ 1 eur. Lze prádlo velmi příjemně vysušit, není zmačkané a je suché. Opět je v celé místnosti perfektně uklizeno a vytřeno, pračky jsou čisté a nablýskané. Jen pro představu. Tentokrát jsem prala: velká pračka – dvoje kompletní povlečení na dvojlůžko, dvě velká froté prostěradla, dvě velké osušky, čtyři malé ručníky, 6 utěrek, 4 pyžama, malá pračka – spousta triček, dvě velké mikiny, troje kalhoty, taška ponožek a osobního prádla, legíny, sukýnky a kdeco dalšího.

To vše je dle ceníku za 11 eur a pak sušení. Na velké prádlo jsme museli dát 3x cyklus po deseti minutách a na oblečení 2x cyklus. Dnešní praní nás vyšlo na 16 eur = 432,- Kč, to jen pro představu, protože je to výdaj, se kterým se málokdy na delších cestách počítá. Hlavně je to aktuální v zemích, kde je špatný přístup k vodě, kde se to zkrátka nehodí a v zimních měsících, kdy prádlo venku jednoduše za historicky krátkou dobu neuschne.

Ve dvě hodiny se drobet umoudřilo počasí a hned jdeme do starého města. Vítr fouká pekelně, ale v uzoučkých uličkách je to snesitelné.

Opět se motáme na pětníku, staré historické město je maličké a určitě bychom si ho neměli nechat ujít.

Jen těžce lituji, že není sluníčko a trochu více světla.

Uličky jsou úžasné a plné květin a keřů. I když už je dávno po sezoně a turistů je absolutní minimum, tak stále u mnohých vchodů do domů nebo do bytů je množství všelijakých květináčů a truhlíků.

To se mi ohromně líbí.

A nutno říct, téměř všude je čisto, jen občas se někde povaluje taška s odpadky, ale spíše to vypadá, že je připravená na svoz.

Většinou je na rohu ulice a jak jsme koukali, mají tady taková malá popelářské auta s otevřenou korbou kam řidič a závozník hází tašky nebo vysýpají koše.

Hodně ruční práce, ale co mi chybí, tak to je koště. Oni sice koš vysypou do korby, ale kolikrát je ještě kolem koše nějaký nepořádek, krabička od cigaret, plastová flaška, kelímek a to už tam zůstane.

Pak ho vítr kamsi odfoukne a zákoutí domů jsou pak plné takového to nepořádku. Stačilo by jen málo, maličko a vše je jinak.

Mě se noha do rána krásně vybarvila. V noci jsem si vyměňovala studený obklad z mrazáku a chladila co to šlo. Faktem je, že ráno palec bolel pekelně, ale pak už se to dalo rozchodit.

Zkrátka, jsem nějaká nešikovná a na ulici jsem neupadla snad nikdy, až včera a to zase jen díky tomu, že nábřeží bylo nové a celé jednolitě bílý mramor, takže vizuální rozdíl mezi chodníkem a plochou nebyl téměř žádný, což mě zmátlo a v slunečných brýlích a proti slunci jsem neměla už vůbec šanci. Takže léčím další pohmožděný prst a velmi vážně uvažuji o tom, jestli mít deset prstů na nohou není zbytečný luxus.

Pro mne, jak to tak vypadá docela určitě je.  Na druhou stranu, začínám mít skvělé zkušenosti s vylomeným prsteníčkem, ukopnutým druhým prsteníčkem a teď nově řeším vyvrácený palec.

Zítra ještě bude ošklivo a tak jen kousek popojedeme a budeme čekat na avízované čtvrteční sluníčko, protože pak už nás čekají slibované trulli.