23.10.2017 Polignano - Monopoli - Itálie

Stále projíždíme Apulují, kde se pěstuje všechno možné. Zelenina, ovoce a hlavně olivy. Stále a pořád nás udivuje, jak je i tady olivový olej drahý.

Vlastně i v Řecku, kde se pěstují olivy i na těch nejnemožnějších stráních je olivový olej drahý. Faktem je, že si drží cenu po celé Evropě a za totožnou cenu jako tady, na jihu Itálie, koupíme olej doma v Lidlu. Nechci spekulovat o tom, jestli je u totožné značky totožná kvalita, ale ceny jsou zhruba stejné.

U nás to není nijak předražené a tady to není nijak laciné. Když už jsme v Apulii a pěstování všeho možného a mezitím jsme dorazili do maličkého městečka Polignano, mohu uvést pár zajímavých informací, které jsem se nedávno dočetla o této oblasti a zatím si prohlédneme historickou část města.

Za to, že je Apulie považována za jakousi obilnici a zásobárnu ovoce, oliv a zeleniny může vlastně paradoxně vděčit Mussolinimu.

Mussolini byl demagog a vydavatel novin, který se v letech 1924 dostal po volbách k moci a o dva roky později ovládl celou Itálii. Jeho Fašistická strana byla pro dalších mnoho let symbolem útlaku a agresivního nacionalizmu. Jako spousta jiných vůdců zakázal opoziční strany, odbory a svobodný tisk, který se snažil přinášet neovlivněné zprávy. Zpočátku měl Mussolini velmi velikášské plány a nutno říct, že se mu i něco málo podařilo uskutečnit.

Po první světové válce byl v Itálii minimální průmysl a země byla velmi chudá. Ohromné oblasti podél pobřeží, i Apulijské pobřeží byly sužovány maláriemi z pobřežních bažin. Lidé odtud utíkali a dětská úmrtnost byla 50 %. Takže Mussolini se snažil o podporu veřejných prací, vysoušení bažin s následnou proměnnou v úrodnou půdu, samozřejmě podporoval růst průmyslu a infrastruktury.

Apulii a bažinatým, malarickým oblastem pomohlo uvalení sankcí na Itálii poté, když se Mussolini zmocnil Etiopie. Dodnes se o jihu Itálie mluví jako o frontové linii v bitvě o obilí. Mussolini chtěl dokázat, že Itálie může být soběstačná ve výrobě potravin. Agresivní Fašistická strana v čele s Mussolinim chtěla vybudovat novou Římskou říši, a ještě před vypuknutím druhé světové války Italové podnikaly spoustu výpadů k okolním sousedům.

Takhle si znepřátelili Řeky, protože se jim líbil ostrov Korfu, no a prvním velikým krokem k obnovení Římské říše bylo obsazení Habeše. To ovšem odsoudilo Společenství národů a uvalilo na Itálii sankce. Do té doby se Mussolini snažil podporovat snahy Francie a Velké Británie udržet v jakýchsi mezích Hitlerovo Německo, ale po zjevném nepochopení jeho úmyslu vytvoření nové říše se velmi rychle spojil s dalším demagogem a to Hitlerem. Ale to už je jiná historie, já jsem chtěla trochu přiblížit vznik Apulijské obilnice.

Včera bylo překrásně, nádherně, a protože jsme díky předpovědi věděli, že se počasí velmi zhorší, využili jsme den sluníčka a zůstali jsme na místě. Počasí se skutečně zhoršilo tak, že už večer se přihnala bouřka a silný déšť. Dneska to není o nic lepší, od rána je vítr a už jsme několikrát zmokli. Naštěstí na prohlídku městečka Polignano se na chvíli trošku vyčasilo.

Opět, Polignano je buď jen na protažení nohou, nebo příjemnou procházku po obědě. Slabá hodinka bohatě stačí, ale pokud tudy jedeme, byla by škoda se tu aspoň na chvilku nezastavit. Stojíme na velikém novém nábřeží, které se mi stalo drobet osudným. Vše je vyvedeno v bílém anebo mléčném mramoru a když jsme se míjeli s jinými turisty a uhýbali jim, sluníčko nám vysvitlo přímo do očí, koukám, co by se dalo vyfotit a tak jsem si nevšimla, že už jsem na kraji a vlastně jsem z poměrně vysokého chodníku vypadla, spadla.

Samozřejmě, mám opět naražený prst na noze. Tentokrát je to palec a začínám mít obavy, jestli náhodou nemám těch prstů na noze nějak moc. To že jsem si narazila koleno je jen taková drobnost, ale paleček bolí jako čert a začíná se pěkně vybarvovat. A protože už jsem zkušená, hned jak jsme přišli z města putuje na mrazák mokrá žínka a maličká utěrka a leduju a leduju.

Nic víc se s tím nedá dělat. Večer se zvedl další poryv větru a moře za námi ohromně bouří. Zítra má být ještě hodně ošklivo, a tak zvažujeme, jestli odjedeme, nebo zůstaneme.

Máme před sebou Alberobello, což je vysloveně historická lahůdka, kvůli které jedeme do vnitrozemí a rádi bychom měli na prohlídku poněkud lepší počasí.

Dnešní trasa je: 37 km