21.10.2017 Bari - Mola di Bari - Itálie

Před námi je veliké město Bari, 370 tis. obyvatel, kde se ani nijak valně nechceme zdržovat. Nicméně, Zdenda naplánoval trasu tak, abychom staré město alespoň objeli.

Velké parkoviště na konci pobřežní promenády je poloprázdné a vysloveně hned vedle hradeb a brány do starého města, takže jdeme tam aspoň na kukačku.

Podle cedule jsme přesvědčení, že se tady platí jen v pracovní dny a dneska je sobota, takže jsme v klidu a můžeme odejít. 

Na nábřeží rybáři čistí úlovek chobotnic a mě samozřejmě nenapadlo nic chytřejšího, než si je vyfotit.

Chobotnice se nejdříve omlátí o kameny, pak mají takové speciální dřevěné lopatky, kterými je otloukají a stále se vypírají mořskou vodou. Vše se tak děje kvůli tomu, aby se maso uvolnilo a změklo.

Potud je vše v pořádku, tak je to běžné, jenže, pak hlavního rybáře napadlo, že by si mohli jednu, už naklepanou chobotnici dát jako lahůdku a pozvali mě na ochutnání.

Takže jednu mrtvou chobotnici vylovili z kýble, roztrhali na jednotlivá chapadla a ty si mezi sebou rozebrali a mě samozřejmě velmi vehementně nabízeli jedno chapadlo s naprosto úžasnými doprovodnými gesty, je to delikatesa.  No, nikdy jsem to nejedla a už to nikdy jíst nebudu, ale byla jsem statečná a po instruktáži jsem to chapadlo pomalu po kouskách rozkousala a snědla.

Pak mi strčili do ruky ještě jedno chapadlo a to byl můj konec.  Rybáři mi dali ochutnat opravdovou místní lahůdku, ale můj šálek kávy to teda rozhodně není. Zdenda nakonec po vybízení taky zvládl půlku chapadla a já jsem další tři hodiny přemýšlela, jestli budu zvracet hned nebo až za chvíli. Projít později okolo rybárny byl pro mne heroický výkon se zadrženým dechem.

Staré město je nádherné a opravdu stojí za dvouhodinovou procházku.

Vše se odehrává na pětníku, vlastně jen v pár uličkách, ale ty stojí za to.

Uzoučké kouzelné kamenné chodníky, balkony, které jsou naproti sobě vzdálený jen pár metrů.

Ohromné množství kostelíků a miniaturních náměstíček. Všude jsou samé kapličky s madonami a Ježíšem. Motáme se kolem dokola a nestačíme a nevíme co dříve obdivovat.

Je sobota a vypadá to, že která hospodyňka nepere anebo už jí nevisí prádlo na balkoně nebo na sušáku přede dveřmi tak jako by nebyla.

Všude visí prádlo a všude je nějaký ruch. Je samozřejmě pěkné, že je staré město plné života, plné lidí, kteří tu doopravdy bydlí.

Tady je vidět jedna taková italská zvláštnost, a to jsou byty do kterých se vchází přímo z ulice a hodně často se jde rovnou dolů po schodech jakoby do mezaninu.

Bezpečnost nade vše.

Samozřejmě, většinou ve vchodech visí nějaká záclona nebo závěs, takže není vidět dovnitř, ale občas se nám povedlo nakouknout. Téměř vždy je místnost z ulice předsíní, kuchyní, jídelnou a obývákem s televizí. Bytečky jsou opravdu hodně miniaturní. 

Z mnoha kostelů a bazilik, které jsou namačkaný na domech ve starém městě zmíním snad jen ohromnou baziliku sv. Mikuláše.

Tak jak se šetřilo s místem na domy, tak kostely jsou monumentální.

Samozřejmě i tato bazilika má svoji kryptu, která je hodně hezká, zdobná a zajímavá.

Cestovní svačinu a oběd v podobě buchtiček a hroznového vína si dáváme na ochozu místního Švábského hradu.

Zrekonstruovaný hrad a vodní příkop, který je prost jakéhokoliv nepořádku, což je udivující.

Tady je vidět, že Italové umí pořádek, umí odhodit plastovou flašku nebo papírky do koše anebo umí to uklidit. Zkrátka, je to tu stejné jako všude. Když se chce, tak jde všechno, i ten pořádek.

Pomalu jdeme k autu a obloukem se vyhýbáme rybářům, kteří na stejném místě čistí a naklepávají další chobotnice. Nebudu riskovat, že nám dají další chapadlo, protože to bych už nezvládla a mohlo by to velmi špatně skončit. Žaludek mám stále jako na vodě.

Vystrašila nás policistka, která pomaličku objíždí auta zaparkovaná na hlavní ulici, kde je totožná značka jako na našem parkovišti.

Podle nás, tak jak je vyznačeno na ceduli, by se o víkendu parkovné platit nemělo, ale lístky s pokutou za stěrači mluví jinak.

Naštěstí na nás nedošlo, k nám na parkoviště nezajela a tak hned odjíždíme dál, kousíček za město, kde má Zdenda vytipované místo na noční stání.

Opět uzoučká ulička, kde bychom teda couvat opravdu nechtěli. Hlavně je to trošku z kopce a zpět by to bylo tak akorát o spojku.

Ovšem otevřelo se před námi parádní stání, kde zůstaneme v klidu a v pohodě s mořem vysloveně u dveří.

Oběd jsme měli tradiční, žádnou nedělní kačenku, kterou viděl Zdenda na Facebooku a vehementně se vnucoval ke komusi na oběd. 

Příjemným bonusem našeho místa je, že tu máme volný internet odkudsi a z jakéhosi hotelu. Takže alespoň můžeme sledovat volební zprávy na ČT 24.

Jen pro informaci, ČT 24 má jako jediná televize živé vysílání a pokud je aspoň trošku slušný signál, můžeme být v kontaktu s domovinou a občas se alespoň kouknout na zprávy.

Nejen co se děje u nás doma, ale i ve světě. Ještě odebíráme Hospodářské noviny, abychom byli trochu v obraze.

 Dnešní trasa je: 21 km