17.10.2017 Margherita di Savoia - Itálie

Ještě, než dneska odjedeme z Manfredonie, jdeme kousek od nás prohlédnout si hrad. Nevím, jestli Manfredonia získala jméno podle štaufského krále Manfreda, ale asi tak nějak by to mohlo být.

Hrad samozřejmě nechal postavit Manfred, který byl vlastně levobočkem Fridricha II. Manfredonie je vcelku normální, klasické italské větší město s uzoučkými ulicemi, kde jen tak tak projede jedno auto.

Poněkud lépe jsou na tom hlavní tahy městem, ale i tak je to kličkování mezi auty, která parkují tam, kde se jim to hodí. V tom všem jezdí autobusová městská doprava. Úžasný zmatek, ale všichni jsou v klidu.

Hrad je nově zrekonstruován a přesto, že jsou výstavní prostory zavřené, tak je moc pěkný a stojí za návštěvu. Vstupné je zdarma.

Okolo celé obvodové zdi je vystavěný příjemný ochoz, takže si můžeme celý hrad velmi pohodlně obejít.

Bývalý vodní příkop je jedno velké smetiště, což je samozřejmě škoda. Hlavně jsou všude rozbité skleněné láhve a pak vidíme, zábavu místních puberťáků. Rozbíjení flašek o zdi hradu. Nechápu. Problém je, že jim nikdo nic neřekne.

Dneska je úterý, a to je asi u místních pradlenek prací den. Balkony jsou ověšeny prádlem a spousta prádla je na sušácích u baráků.

To je taky zajímavé a s tím se hned tak někde nesetkáme. Tím, jak jsou spodní byty v domech nízko a mají vchod vysloveně z chodníku, tak hospodyňky suší své prádlo na klasických, rozkládacích sušákách na chodníku. Takže není absolutně žádnou výjimkou na chodníku obcházet pověšené prádlo. Je to tu zvykem a nikdo si s tím neláme hlavu, jen nám to přijde divné.

Vůbec si nedovedu představit, jak bych třeba v Hradci, nebo Kolíně vyndala rozkládací sušák na ulici, kde jezdí autobusy a auta a je normální ruch a tam si pověsila svoje prádlo a to nejen ručníky, utěrky a trička, ale si můžeme i prohlédnout, jaké nosí paní bytu spodní prádlo a jestli má pan manžel zálibu v boxerkách nebo trenkách.

Zdenda podle navigace usoudil, že bych mohla opět dneska řídit a pilovat techniku, ale to jsme netušili, kudy nás vedlejší silnice povede.

To není silnice, ale příšerná asfaltová tkanička mezi zemědělskými políčky, statky a domky, zkrátka, něco tak úzkého jsme ještě určitě nikdy neviděli a nejeli, no, možná párkrát.

Tutově to byla jedna z nejužších silniček, protože já se na ní jen tak tak vešla.

Ale byla to další zkušenost, protože jsem se dneska učila předvídat a hledat úhybná místa nejen pro sebe, ale hlavně pro protijedoucí auta.

Odpoledne dojíždíme do Margherita di Savoia, malého městečka, které má moc pěknou pěší zónu a jen tak se chvilku před večeří couráme. Zpátky jdeme podél pobřeží.

Opět parkujeme na velikém parkovišti, které vlastně slouží pro stovky letních plážových návštěvníků. Ohromné množství barů a restaurací okolo pláže je už dávno zavřené, a tak je všude klid.

Parkoviště, kde stojíme osamoceni je opět v letní sezoně hrazené, ale teď už jsou platební automaty odvezené.

Dnešní trasa je: 46 km