13.10.2017 Vieste - Itálie

Dalším městečkem na pobřeží, směrem na jih, je Vieste. Malé mořské město které ještě před několika desetiletími živil hlavně rybolov a zemědělství tak dneska je to cestovní ruch s hotely, středisky a kempy.

Z Peschici do Vieste vedou dvě silnice. Jedna pohodlná, vnitrozemím a druhá je samá serpentina a velmi těsně podél pobřeží. Zdenda prohlásil, že je to výzva, a tak samozřejmě jedeme tou podél pobřeží.

Je to zajímavá cesta, nicméně, osobně bych řekla, že za těch pár výhledů na moře to až tolik nestálo. Téměř celá cesta, nějaký 30 km je jeden kemp vedle druhého.

Ohromné množství hotýlků, kempů, apartmánů a vil k pronajmutí je k neuvěření. Většinou je celá rokle, kde se dá sejít k moři na malou písečnou pláž, oplocená široko daleko a ploty na sebe hodně často navazují.

Tak se můžeme orientovat i podle plotů, co kterému hotelu nebo kempu patří. Tím, jak je vše opuštěné, zavřené a bez známek života, je to poněkud nehezké a smutné.

Viděli jsme pár hotýlků otevřených a určitě jeden kemp pro karavany, kde byli 4 obytky a majitelé se slunili v křesílkách. Ceny nevím, ale jsme mimo sezonu, tak by to nemuselo být až tak horentní.

My stojíme jako obvykle na místním molu, protože už je po sezoně a smíme se sem postavit. Molo je kousek od historického centra, a ještě před obědem vyrážíme na první průzkum.

Oproti Peschici je to ohromný rozdíl. Trojnásobný počet obyvatel dělá své. Plné ulice aut, lidí a stále ještě turistů. Prcháme na kopec do starého města, kde je klid a téměř nikde nikdo.

Peschici kvůli své poloze bylo opakovaně a neustále někým napadáno, protože platilo, že kdo ovládal Vieste, mohl ovládat veškerý obchod se zbožím po Jadranu, a to jak ze severu nebo na jihu. Tak se tady bojovalo s Byzantinci, Normany, Benátčany a Araby. 

Obránci na účinnou obranu vystavěli podél pobřeží strážné věže, které viděly jedna na druhou a předávali si znamení o blížící se hrozbě.

Město pak mělo možnost se na útočníky lépe připravit a lidi, co bydleli pod hradbami, mohli a měli čas se stáhnout do bezpečí.

My jsme si prošli celé staré město, tak ono je jako dlaň, a vracíme se domů na oběd.

Je nádherný den, okolo 24°C a ještě si jdeme prohlídnout místní raritu a tou je 25m vysoký vápencový monolit na pobřeží, z druhé strany města.

Staré město je na vysokém útesu a musíme jít městem jakoby napříč a stočit se k pobřeží, ale z druhé strany.

Pláž už je opuštěná, prázdná a jen kolegové z Německa se opalují.

Jejich bydlík je na malém parkovišti hned vedle pláže.

Večer jsem upekla ten slibovaný meruňkový koláč. Myslím, že se povedl.

Dnešní trasa je: 28 km