9.10.2017 Lesina - Itálie
Mílovými kroky a rychlostí světla jsme se ocitli v oblasti Apulie nebo také Puglia. Apulie, jak už jsem se zmínila je ta část Itálie, kde je ostruha a podpatek.
Je to krásný kout Itálie a jak řekl náš kolega, člověku nebere rozum, jak si tady dokáží tu nádhernou zemi zaneřádit. Tím, jak jedeme mimo dálnici, jak projíždíme maličké vesnice a městečka, která jsou sice přímořská, ale totálně na okraji zájmu, vidíme počínající neskutečný nepořádek všude, kam jen očima zabloudíme.
Dneska parkujeme v takovém maličkém městečku Lesina, přímo na pobřeží jezera Lago di Lesina.
Krásné jezero, které je klasifikované jako brakické, to znamená, že má velký podíl jak minerálních látek, mořské vody tak dostatečný přísun čerstvé vody z mnohých přítoků.
Hloubka je tu 70 cm až maximální 2 metry, takže na koupání tak tak. Našli jsme si krásné místo hned za městečkem přímo u břehu jezera, jenže.
Neskutečný nepořádek nás odradil od kempování v přírodě a raději jsme se uchýlili blíže do města. A to podotýkám, nejsme žádné fajnovky a hned tak nás něco nerozhodí.
Jenže, tady zaparkovat a vytáhnout křesílka by znamenalo poměrně velkou uklízecí brigádu a stejně mám pocit, že bychom moc neuspěli.
Zkrátka, jako mávnutím kouzelného proutku jsme se ocitli v úplně jiném světě.
Naprosto skvělá pobřežní promenáda z bílého mramoru ostře kontrastuje s uličkami, které jsou dlážděné tak jak šel čas a kde to, jak vydrželo.
Některé ulice určitě pamatují doby Julia Césara.
Před námi, za námi, zkrátka tak nějak v dálce, nevím, jak to napsat, se tyčí hory Národní parku Gargano. Tam máme v plánu výlet, ale až budeme na druhé straně ostruhy.
Z městečka Monte Sant Angelo se tam snad dostaneme, teda, pokud se nám vůbec podaří vyjet nahoru. Cesta v navigaci vypadá dost hrozivě a stále a pořád jsme hodně přetížený. Záleží na veliteli vozu, v tomto případě se vůbec neodvažuji prosazovat svá přání. Nemá cenu, abychom kvůli jednomu národnímu parku zničili brzdové destičky, spojku a propálili půlku nádrže.
Mimochodem, nafta tu stojí 1,34 – 1,35 eur. Poměrně hodně. Výše v Itálii se nám podařilo natankovat za 1, 298, ale to už je taky hudba minulosti. Naposledy jsme natankovali stejně jako v Čechách u ONO 1,08 eur v Rakousku, těsně před vjezdem do Itálie. Plyn jsme nedávno tankovali za 0,67 eur za litr, což je taky výrazně více než u nás.
Krátká prohlídka maličkého městečka je jen pro protažení nohou a okouknutí místního koloritu. I na fotkách je vidět, že je to městečko opravdu hodně zapomenuté.
Hlavně se nám tady už objevují první toulavý pejskové, což mě hodně bolí. To tak nějak nesu hůř jak zátoku plnou plastových flašek. Zatím vypadají velmi pěkně, lidi je tu krmí a není na nich vidět, že by strádali. Někteří jsou vyloženě otylý.
Nicméně, jakmile přijedeme do prvního Lidlu, koupíme pytel granulí, abych jim měla co dát. Myslím, že na Sicílii bude situace jiná, a i Zdenda souhlasil s granulemi, protože jinak bude opět občas bez večeře anebo oběda s mojí přednáškou, že trocha půstu nám neuškodí. Když nemám takovému tuláčkovi co dát, krabička s hotovou polévkou a s nalámaným chlebem je taky dobrá.
Dnešní trasa je: 63 km
