6.10.2017 San Vito - Itálie
Opět jsme kousek popojeli a ani dneska se Zdendovi neudělalo lépe. Kašel ustoupil i díky lékům, ale probudila se rýma. Takže další den v pelíšku. Nedá se nic dělat, holt to musí vyležet.
Nejspíše nastydnul, když jsme byli na nočním koncertu v Camerinu. Tam nám byla pekelná zima. Jelikož jsme jednak byli ještě hodně ve vnitrozemí a teploty tam běžně v noci klesli na 8 °C, koncert byl skoro do půlnoci v provizorním ohromném stanu a domů jsme to měli skoro 2 km do příšerného kopce. Tam se asi Zdenda zpotil a následně prochladl. Nevím, každopádně ještě dneska jedeme jen kousek, dostane acylpyrin a půjde zase do postele.
Parkujeme na velikém parkovišti, kde je zákaz bydlíkům, ale tak nějak jsme si řekli, že už je mimo sezonu, jsme tu sami, a tak snad nás tady nechají.
Ještě sem musím dát pár fotek místních romů. Nechci být předpojatá a nerada bych někoho urazila. Každopádně, toto mi vyrazilo dech.
To, že parkují přímo u hlavní silnice na parkovišti, kde je zdaleka viditelný zákaz bydlíkům, bych ještě pochopila,
protože i my občas tento zákaz porušíme, ale vždy na zastrčeném místě a abychom spíše byli ukrytý, skrytý a hlavně abychom neprovokovali.
To, že mají velké prádlo, za které by se nemusela stydět kdejaká pradlenka, to taky chápu. Chodit v čistom se přeci musí, pověsit se to taky někam musí, ale kde to vyprali je mi záhadou. Nikdy jsme je neviděli ve veřejné prádelně.
Ovšem, co nechápu jsou jejich auta a podotýkám, nejsou to první veliká obytná auta tohoto typu, která tady vidíme. Zřejmě je u místní populace oblíbená značka Laika, a hlavně nejlépe nová, nebo téměř nová. Auto za 2 miliony a výš a mají ho lidé, kteří nepracují. To mě tak nějak uniká. Docela mě zaujala i další maličkost. Když je vidíme, tak se vždy sdružují v jednom chumlu buď super obytky a nebo starý vozy. Nikdy jsme je neviděli smíchaný. I tady zřejmě platí kastování.
Karavan je stranou a malá dodávčička s rodinkou je úplně na periferii, u prádla.
Nevíme, kde na to vzali, kde přišli k takovým autům, protože i tvrdě a hodně pracující člověk si rozmyslí dát za takové auto 2 mil. v základu. Nerada bych ublížila a nepodloženě dedukovala, ale docela by mě zajímalo, čím se taková 8 a více členná rodina živí a čím si vydělala na takové auto. Nedávno si k nám stoupla podobná rodina a měli 6 dětí. Od malých až po puberťáky. Vůbec nechápu, kam je jen uloží a už vůbec nechápu, kde mají všichni oblečení, co oblečení, jenom těch bot! Představa, že všichni mají nějaké boty, i kdyby jen jedny, tak mít u dveří osm párů bot a tam o ně zakopávat anebo je jen překračovat je hrozná představa. Zkrátka, nebere mi to rozum, ale když je vidím tak první, co mě napadá, že si asi ještě více dám pozor na své věci. Třeba náhodou potřebují novou televizi, nebo markýza je malá a hodila by se nová a větší. Nerada bych jim přispěla na zvýšení jejich životní úrovně.
Zdenda si šel lehnout a já se jdu cournout kolem pobřeží. Je nádherný den a teploty se drží něco kolem 25°C. Což je velmi příjemné, ale večer už je cítit podzim. Už se nám tady poprvé ukazuje místní rarita a tou je „TRABUCCO“.
Je to způsob lovení ryb za pomoci sítě s malými oky, která je uvolněná důmyslným kladkostrojem Trabucco je masivní konstrukce postavená ze dřeva, která se skládá z plošiny ukotvené ke dnu a ke břehu borovicemi z Aleppa , které vyčnívají ven z moře, a na to je posazený rybářský domek a z něj vedou dvě nebo i několik dlouhých tyčí, kterým se říká antény. Ty uvolní obrovskou síť (tzv. trabocchetto ). Síť je spuštěna do vody skrze složitý systém navijáků a okamžitě se stáhne, aby lapila úlovek. Nejméně dva muži ovládají těžké navijáky, které manévrují s obrovskou sítí. Musí jí nejdříve uvolnit, stáhnout a vytáhnout.
To vše dirigují ještě další členové týmu, kteří buď pozorují ryby, kudy táhnou a další koordinuje jednotlivé úkony. Rybářská technika byla v minulosti byla poměrně účinná a jedno takové trabucco živilo i několik rodin. Nicméně, doba se změnila a spousta trabucc se rozpadla a zmizela v nenávratnu.
Jen pár jich zůstalo a můžeme je dneska obdivovat. Starobylé trabucci jsou hlavně pod ochranou Národního parku Gargano, který je přijal pod svá křídla na znamení úcty k tradici a jako rys prostředí Gargana, jako symbolu civilizace.
Dneska jsou v největších starých a zrestaurovaných rybárnách restaurace a vyhlídky. V oblasti Gargana bychom měli vidět výstavní kousky tohoto stylu rybolovu. Určitě se k tomuto tématu ještě vrátím.
Tři dny se už schyluje k dešti a večer přišel konečně ohromný vítr a průtrž mračen. Museli jsme jen kousek couvnout od pobřeží k přístavní zdi. Je to jen pár metrů, ale Zdenda šikovně nasměroval Flíčka a jsme pěkně po větru. Naštěstí bouře počkala a v klidu jsme se navečeřeli. Je takový vítr, že by se nedalo kloudně uvařit.
Přejeme všem krásný a klidný večer.
Dnešní trasa je : 33 km
