4.10.2017 Roseto degli Abruzzi - Itálie

Velitel vozu ochořel, má kašel. Od rána bojuje se záchvaty kašle, a tak jsme dneska vyjeli dost pozdě.

Vlastně těsně před obědem, ale jedeme jen kousek na vytipované parkoviště v maličkém městečku Roseto degli Abruzzi.

Stojíme hned u kamínkové pláže, která je už prázdná. Dlouhé molo s rybáři nás odděluje od písčité pláže, která je ještě prázdnější. Tady už je po sezoně. Volné parkování je podle značek už od 15.9.2017.

Všechny automaty na placení jsou odvezené, a i kdybychom chtěli, tak jako že nechceme, tak stejně není kam a komu to parkovné zaplatit. Na druhou stranu je to tu už poněkud smutné.

Hosté nám odjeli a plážové bary jsou skoro všechny zavřené. Jen pár posledních restaurací je ještě v provozu, ale jinak?

Celá pláž už patří místním a nám. Zdenda si šel lehnout a kurýrovat kašel, dostal horký čaj, acylpyrin a medikamenty na uvolnění horních cest dýchacích a já si šla pro změnu lehnout na pláž hned u auta, nachytat drobet opálení.

Je úsměvné, jak Italové mají poněkud posunutý práh chladu a zimy, protože já jsem v plavkách a oni chodí už v bundách a svetrech.

A to nejsem žádný otužilec. Faktem je, že na celé dlouhé pláži jsem jenom já a jakýsi pán tak 100 m ode mne. Ale docela bych věřila tomu, že to ani Ital není.

Dneska také přidávám tip pro kuchařinky na cestách. Jednoduché, a přitom výborné jídlo za pár korun. Po dlouhé a dlouhé době jsem dělala luštěniny, které Zdenda normálně vůbec nemusí. Na pondělním nákupu ho zaujala plechovku s fazolemi v tomatě, chytla jsem se příležitosti a hned jsme koupili kilo červených fazolí za 1,2 eur.

Flašku drcených rajčat mám pořád v lednici a nějaké maso nebo uzenina se vždy najde. V Itálii je výborná Mortadela. Jinak by šlo použít kuřecí anebo jako já, právě zpracovávám zavařené vepřové ve sklenicích, které jsem měla nachystané do Dánska a nespotřebovali jsme ho. Recept dám do kapitoly Recepty na cesty, ale jinak výborné jídlo, které se dá jíst i za studena a za pár korun. Vše se zvládne jen s jedním hrncem a pánví.  

Večer se Zdendovi drobet ulevilo a jdeme se cournout po promenádě. Je krásný vlahý večer s příjemnou teplotou a větříkem.

Opět náhodně parkujeme hned vedle domu plného místních policistů. Co více si přát.

Aniž bychom to tušili, tak asi stojíme na nejbezpečnějším místě ve městě.  I když, jak se říká, pod svícnem je tma.  

Dnešní trasa je: 37 km