2.10.2017 Civitanova Marche - Itálie

Ranní snídaně a moje docela povedené povidlové buchty.

Remosku si nemohu vynachválit a pokud není k dispozici trouba, tak remoska je ideálním řešením a hlavně, dá se také za jízdy velmi pohodlně upéct oběd. Konečně jsme se odpíchly z městečka Camerino a už ujíždíme směrem k moři do přímořského letoviska Civitanova Marche.

Doplnili jsme vodu a jen dneska potřebujeme natankovat plyn a nakoupit už chybějící potraviny. Vlastně jsme nebyli skoro týden na nákupu, což je docela fajn.

Dneska sice není tak krásně, počasí se dost zhoršilo, ale maličké Monte Casino nás nalákalo svou úžasnou polohou a veskrze příjemným panoramatem.

Zkrátka, neodolali jsme a zajeli podle směrovek na stání pro bydlíky, „bydlíkov“, ohřeji oběd a jdeme jen kousek do starého města. Kupodivu, stání je v luxusní čtvrti a opět je tu stojan, pitná voda a hadice a velká výpusť z nerezu. Pěkné.

Jak jsme si všimli, Italové si odkládají svoje bydlíky na takováto parkoviště. Takže jsme tady se staršími obytkami, které už tady stojí hodně dlouho.

Ovšem luxus jako v Camerinu tu nemají. Městečko Monte Casino je parádní a stojí za malou procházku po obědě.

Moc se nám líbí procházky po starých italských městečkách a čím jsou menší, tím jsou snad hezčí. Vím, že mnoho lidí toto nemusí a pokud by měly jít do městečka tak jako my, tak z toho budou mít téměř osypky, ale nám se to opravdu líbí a jak jsem se někde, kdesi dočetla, procházky jsou zdravé, tak proč ne. 

K poznání země, kultury, lidí a toho, jak tu žijí patří například i příjemná dvouhodinová procházka uličkami maličkého města Monte Casino. Jsme tu v době siesty, a kromě hlavního náměstí je tu jako po vymření. Ale krásně.

Tady zase mají na domech, dveřích, okenicích anebo jen na rohu ulice dřevěné bedýnky od ovoce a v nich různá aranžmá.

Suché plody.

Suché květiny.

Větvička jablíček a tak podobně. Moc se mi to líbí, jak dokáží krásně vyzdobit svoji uličku, nebo jen vchodové dveře.

Dneska jsem opět velký kus cesty řídila našeho Flíčka a mohu říct, že se mi to řízení líbí čím dál víc. Jen se ještě bojím na uzoučkých silnicích a nemá cenu to lámat přes koleno. Pomaličku, polehoučku a ono to půjde.

Pohodlně dojíždíme do Civitanova Marche, kde jsme letos na jaře skončili a teď na podzim pokračujeme v načaté cestě dál na jih. Opět jsme projeli kusem vnitrozemí, a tak nějak jsme prokřižovali východní část Itálie. Je možné, že nám unikla spousta krásného, ale opravdu se nedá zvládnout vše. Naším prvořadým cílem je pobřeží a díky tomu, jak Zdenda plánuje trasu, tak dolů jsme jeli zase jinou trasou, než jsme odtud odjížděli, ale myslím, že jsme to hlavní viděli a navštívili. Důležité také je, že naše trasa vede mimo dálnice. Poslední kousek dálnice jsme jeli v Rakousku. Rakouskou dálniční známku jsme si preventivně zakoupili, a protože nám pršelo a pospíchali jsme jednak s návratem do Itálie a také na setkání s přáteli, nemělo cenu se trápit a zdržovat na okreskách. Itálie se podle nás dá velmi pohodlně projet mimo dálnici, ale samozřejmě je to časově náročnější.

V Civitanova Marche opět stojíme na našem místě z jara a opět máme volný internet tentokrát městský.

Jsme kousíček od moře s výhledem na palmy a pláž, která už je bez slunečníků, lehátek a tisíců prázdninových návštěvníků.

Je jasné, že v době letních dovolených by se sem nejspíše nedalo vůbec zajet. Ale takto je to se vším. Jak se říká „každá mince má dvě strany, rub a líc“, to sice ví každý, ale občas se na to rádo zapomíná.  

Dnešní trasa je: 100 km