31.12.2017 Porto Empedocle - Agrigento - Sicílie

Poslední den v roce je jako stvořený k zamyšlení nad uplynulým rokem, co se nám povedlo, co méně a co vůbec, k různým předsevzetím a slibům, co uděláme lépe a čeho se vyvarujeme a podobným eskapádám, ale domnívám se, že zamyšleních tady celý rok píšu dost a dost, a tak se v tento den tohoto klidně zřeknu a nějaké hluboké myšlenky a rozjímání nechám na jindy.

Stále stojíme kousek od Agrigenta na poměrně pohodlném místě, kde by se jistě dalo vydržet déle, ale to není naším cílem. Druhého ledna se s kolegy rozloučíme a rozjedeme se každý svým směrem.

Standa měl velký problém s baterkou v nástavbě a došlo na lámání chleba. Musel si koupit novou a řešil stejný problém, jako my vloni v Řecku.

Naštěstí jsme byli již poučeni a nespoléhali jsme se na různé rady, ale Zdenda nejdříve na internetu vyhledal, jaká je baterie potřeba, a ještě v obchodě kontrolovali, jestli je ta baterie opravdu do nástavby, tedy trakční a nejen startovací. Tomuto tématu nerozumím, a tak se nebudu pouštět do komentářů. Jen nás udivilo, že původní baterie se tváří jako startovací. Takže zřejmě nastala podobná záměna jako u nás a samozřejmě i podobně vyhozené peníze.

Nicméně, baterie je bohužel maličko větší a kluci museli z původního kastlíku vyrobit větší kastlík, vyříznout větší otvor na bedýnku pro baterii.

Vyfotila jsem Zdendovi původní zapojení baterky, a i tak to bylo finální propojení oříšek. S elektrikou nikdy nechtěl mít cokoliv společného a já se mu teda rozhodně nedivím.

Tolik kabelů správně zapojit považuji za umění a vrchol znalostí, ale to je tak se vším a v každém oboru. 

Dobrá věc se zdařila a po celodenní práci se večer ukázalo, že baterka funguje tak jak má. Sláva, jen doufáme, že bude Standovi sloužit lépe než ta předešlá.

Mám tady opět několik strávníků a než přiběhne pejsek, první u misky je černá kočička, mladá a potřebovala by drobet vykrmit.

Čert si nás pěkně hlídá a jakmile se hneme z auta, už číhá, jestli náhodou nedáme něco do misky. Samozřejmě, náhodou mu tam vždy něco přihodím. Pejsek ke kosti a dalším zbytkům ještě dostane hrst granulí, které sebou stále vozím. Konečně na ně došlo.

Celý den kluci potřebovali na opravu proud, a tak jsem se k centrále také připojila a upekla dobrotu Brambory v peřince.

Ideální jídlo na celodenní výlet nebo jen na zítřejší večerní silvestrovské zobání. Obyčejné, velmi jednoduché kynuté těsto, jako na pizzu a na to se pak vrství plátky převařených brambor, sýry, zelenina, koření, a nakonec se vše zalije vejci s mlékem.

Zkrátka, je to i ideální jídlo na zlikvidování všeho, co nám v lednici překáží anebo, čeho bychom se už rádi zbavili, což nebyl sice dnešní problém, ale občas tento pokrm peču právě z tohoto důvodu.

Hotový bramborový koláč se dá krájet na kostičky a napichovat na párátko, jen jako zobání k vínu, pivu, nebo nakrájet na větší díly do krabiček jako oběd na delší cestu.

Podrobný recept je v Moje kuchyně a je to opravdu výborný recept na cesty.

Jako další jsem Zdeněčkovi uvařila plněné bramborové knedlíky s kysaným zelím. Objevila jsem tady v prodeji velké plechovky výborného kysaného zelí a tím máme nejhlavnější ingredienci v kapse. Brambory jsme nedávno koupili, pytel a místo uzeného jsem použila jako náplň na cibulce osmahnutou mortadelu.

Taky to jde a je to výborné. Jediné, co si skutečně vezu z domova je hrubá mouka. Tu jsem bohužel v Itálii neobjevila. Asi jí někde budou mít, ale všude je jen hladká mouka anebo mouka na pizzu a na koláče. Hrubou bohužel tady zatím neumím koupit. Vlastně, pár potravin sebou vezu z domova. Dětskou krupičku na ovocné knedlíky, hrubou mouku na bramborové a hrnkové knedlíky, mák na loupáky a ještě pár drobností, ale jinak nemá smysl si z domova do Itálie vést zásoby. Až mi tyto ingredience dojdou, holt se knedlíky vařit nebudou.

Samozřejmě, vezu s sebou bedničku skvělých a jedinečných kompotů od mé báječné přítelkyně, to se musí, a na koláč není nic lepšího než její zavařené švestky nebo blumy a na ostružinovou marmeládu se těším každé ráno.

Silvestrovský den je jako vymalovaný. Faktem je, že ani na Krétě nebylo tak krásně a teplo jako tady. Faktem je, že si nevzpomínám, že by byly na Krétě takové výkyvy počasí a takový propad teplot jako tady.

Jeden den jsme celý den ve svetrech a já s šátečkem na hlavě. Jeden den je chladno a fouká vysloveně studený vítr a denní teploty okolo 15 °C i méně. Pokud je sluníčko za mraky, tak je to jediná teplota od rána do odpoledne. Hned druhý den od rána svítí sluníčko a ve stínu je kolem 20 °C (bohužel, fotka se mi někam zatoulala) a teplota na slunci v pohodě atakuje 37 °C a my jdeme do tílek a kluci jen do trenek.

Nastává doba slunění a čerpání tepla na večer, kdy zase prudce teplota klesne podle větru na 15–9°C. Tím jsem měla na mysli velký výkyv teplot a propad mezi denní a večerní teplotou.

Pak, ještě co mě zaujalo, je předpovědní mapa, kdy se včera v naší oblasti měly pohybovat denní teploty kolem 13 °C a oblačno a my měli skoro 20°C a azury.

Odpoledne jsme zasvětili povídání, pojídání a popíjení a oslavou minulého roku a vítáním nadcházejícího roku, tak jako ostatně všichni všude okolo nás. Spousta ohňostrojů, spousta muziky a v každé otevřené restauraci je nějaká taneční šou.

Všichni se skvěle baví a ani na náš, poněkud střízlivý vkus to není nijak hlučné nebo moc bujaré. Příjemná pohoda, Sicilané se baví suprově, bez jakýchkoliv nepřístojností, nebo jak to říct kulantně.

Jestli by se někdo obával násilností, agrese, ničení a vandalismu, tak zcela zbytečně. Všichni přicházejí perfektně oblečení, dámy ve večerních róbách a muži většinou v oblecích, a to jsme v malé okrajové části Agrigenta a mluvím o sice větší, ale obyčejné plážové restauraci. Už v Egyptě jsme si vždy vybírali hotely výlučně s Italskou klientelou, protože Italové se opravdu umí bavit.

Tak jsme společně přivítali nový rok a rozloučili jsme se se starým. Jediné, co si všichni můžeme přát je, abychom ve zdraví projeli ještě kousek té naší cesty, abychom se měli na té cestě rádi a aby nám ta cesta příjemně utíkala, tak jako ta, kterou už máme za sebou.

Máme čtvrté Vánoce mimo domov a vstoupili jsme do čtvrtého roku našeho putování podél pobřeží Evropy.

Tak vzhůru do roku 2018.