19.12.2017 Campofranco - Sicílie
Včera jsem si všimli, že kousek od nás je jakási tržnice, která sice už byla odpoledne zavřená, ale dopoledne by otevřená možná mohla být a my bychom mohli dokoupit ovoce a zeleninu za příjemnou cenu.
Jen na zkoušku jsme tam při odjezdu zajeli a máme kliku. Je to sice jakási tržnice, ale vše se tu prodává po bedýnkách nebo po pytlech. Koupili jsme báječné klementinky 10 kg přepravku za 5 eur, 13 kg pytel brambor taktéž 5 eur a ohromný květák nebo brokolici za 1 eur. Krása. Měli tam všechnu zeleninu a ovoce, ale jen velké množství. Kdybychom v tu chvíli tady byli dvě auta, mohli bychom se rozdělit, ale kupovat ještě bednu hroznového vína, nebo bednu jablek nejde.
To by bylo jen pro nás dva opravdu moc. Když se ovoce a zelenina kupuje postupně a postupně se to konzumuje, to je jiná, ale mít v kufru vše po 10–15 kg, je moc.
Hned za Termini uhýbáme do vnitrozemí na úžasnou památku, kterou by žádný cestovat po Sicílii neměl vynechat.
Klikaticí stoupáme po silnici do městečka Caccamo, které vlastní jeden z největších a nejkrásnějších hradů v Itálii a na Sicílii je ten nej.
Stoupáme do příkrého svahu a hned za první bránou jsme se nechali zkasírovat o 4 eur na hlavu, ale domníváme se, že hrad by za tento obolus mohl stát.
Rozhodně jsme si prohlídku nechtěli nechat ujít. Ovšem, zaměstnanci hradu jsou opět v přesile.
Tři paní jsou v pokladně a při prohlídce jsme objevili jednu paní uklízečku. Máme hrad sami pro sebe a to je něco úžasného.
Bloudíme z místností na ochozy a po schodištích, které občas nikam nevedou.
Pár pokojů je drobet zařízeno, ale nijak se to tu nepřehání. Je vidět, že hrad prošel rekonstrukcí, která se místy maličko vymkla, protože použití moderních materiálů byla sice rychlá a levná záležitost, ale hradu by slušelo držet se více dobových předloh.
V jedné místnosti je původní kamenná dlažba na kterou navazuje v další místnosti klasická dlažba, která je použitá i na velmi příjemné toaletě pro návštěvníky.
Italsky Castello di Caccamo, byl původně hrad postavený normanským vládcem Matthewem Bonnellusve v 12. století. Někde je hrad uváděn jako arabská pevnost, ale veskrze je to vcelku jedno. Každopádně, hrad stojí na velmi strmé skále a je z něj naprosto úchvatný výhled do okolí. Pokud to byla pevnost nebo hrad, tak domácí měli dokonalý přehled o všem co se pod jejich domečkem šustlo. Z jedné strany je řeka San Leonardo a z další umělé jezero Rosmarina.
Hrad má robustní konstrukci postavenou z bílého kamene s nepravidelným půdorysem. Vnitřek hradu je jedno velké bludiště pokojů, schodišť a nespočet teras, která jsou nádherná. Tak takovou terasu bych si klidně nechala líbit.
Oproti hradům u nás doma, jsou mnohé hrady na vybavení nábytkem hodně chuďoučké a tady tomu není jinak.
Nejvýznamnějším místem hradu je Sala della Congiura, známá také jako Konspirační sál.
V roce 1160 se v této místnosti setkali někteří Normanští baroni, aby povstali proti tehdejšímu vládci Williamovi I Sicilskému, ale povstání tehdy selhalo.
Části hradu se v roce 1923 zhroutily v zemětřesení, pak hrad chátral, až ho v 70. letech převzalo město a začalo s rekonstrukcí.
My jsme parkovali naproti hradu jen přes údolí, kde stojí staré domy a neskutečně strmé uličky. Uličky jsou úžasné, ale nákupy bych do toho příšerného kopce nechtěla tahat.
Zase je výhoda, že jsme si prošlapali kousek starého města, které by nám bylo bývalo utajeno. Máme krásný zážitek a jsme bohatší o pár hezkých pohledů, poznání a vidění něčeho pěkného a zajímavého.
Tady jsou souřadnice lepšího a pohodlnějšího parkování, kde nechybí ani velmi vydatné pítko.
Takže, zde se dá pohodlně dotankovat voda na další cestu.
Co se mi moc líbí a jsme se kromě Itálie nikde jinde nesetkali, tak to jsou takto dělené dveře do bytů. Tím, jak jsou tady byty neskutečně maličké a vstup, většinou rovnou do kuchyně je z ulice, tak vchodové dveře také plní funkci oken, které se dají otevírat.
Samozřejmě, obvykle jsou okénka ještě opatřena žaluzií, ale když bylo ještě teplo, tak většinou jedno z okének bylo otevřené a přikryté záclonou. Je to úžasně vyřešené. Dveře a okno v jednom.
Vchodová místnost se takto dá pohodlně větrat a neriskujeme, že nám něco vleze do bytu. Ať už je to toulavá kočička, nebo nějaká myš. Malá nebo velká, to je jedno. Každopádně, jsme tímto systémem jaksi chráněný od nezvaných návštěvníků.
Další, co je taková spíše Italská specialita, je, řešení věšení tašek s odpadky.
Městem projíždějí malá popelářská auta a řidiči hází na korbu tašky, které jsou u domů. Někde mají všichni stejné plastové nádoby, různě barevné na tříděný odpad, ale tady se jednoduše plné tašky válí na ulici a čekají na svoz, nebo visí na šňůře na háčku a taky čekají na svoz. Popeláři, když jedou, tak jen tašku stáhnou z háčku a majitel, když přijde domů, provázek si vytáhne zpět a je uklizeno.
Obecně bychom řekli, že Sicílie se nám jeví jako mnohem čistší než jih Itálie. Vídáme vyhozené tašky s odpadky v příkopu, to ano, ale rozhodně ne tolik. Černých skládek všeho možné je taky pomálu.
Jsou, ne že ne, ale v mnohem menší míře. Takže se nám Sicílie zdá mnohem čistší a velmi krásná. Dnešní průjezd vnitrozemím je kouzelný a nevím co dříve fotit. Nádherné rozeklané skály. Krásné obhospodařovaná úbočí, všude se něco pěstuje a skoro všude jsou pole, sady, vinice. Kde nejsou pole jsou krásné bílé ovce, nebo stáda vypasených krav. Je to tu nádherné. I když je vlastně kalendářní zima, obilí už se zelená, dozrávají pomeranče a mandarinky, na stromech je ještě spousta kaki jablíček.
Dneska parkujeme dost netradičně u benzínky u městečka Campofranco. Rádi bychom parkovali kloudněji, ale ve vnitrozemí není skoro kde zaparkovat. Městečka jsou maličká a podél silnice jsme neviděli jediné vhodné parkoviště.
Dnešní trasa je: 88 km
