15.12.2017 Villa Margi - Sicílie

Pokud cestovatel jede na Sicílii s tím, že jede do špíny, bordelu a chaosu, a ještě mezi vrahouny, tak by měl raději zvolit jinou destinaci a jet do úplně jiné země.

Chudá Sicílie, všude to čtu, zanedbaná a na okraji zájmu, chybějící infrastruktura a já nevím co ještě. Pak přijedeme do maličkého městečka a skrz hory tu vyfikli takovýto ohromný parádní most.

Pak už uvažuji o nás, jak si myslíme, že jsme na výši, na úrovni a jak jsme náležitě pyšný a hrdí a jak dokážeme s pohrdáním a z patra koukat na země, které jsou chudší. Jistě, i já jsem hrdá Češka a na svojí zemi jsem náležitě pyšná, ale občas bychom se měli podívat i dál než jen kousek za hranice.

Hlavně, a to je důležité, pokud jedeme do země, která je trochu jiná, historií dost poznamenaná, samozřejmě a kdo nebyl, tak bychom si měli všímat i drobností, které jaksi vybočují z obecného, zaběhnutého názoru. Při spatření tohoto úžasného mostu, který vede do hor a není na žádné hlavní trase, tak jsme si svorně se Zdendou vzpomněli na naší slavnou D1, kterou jen opravovat budeme 6 let, a to ještě s dost nejistým termínem dokončení a samozřejmě finálním výsledkem.

Akorát jsem si vzpomněla na jednu kolegyni, která nám napsala, že nedokáže pochopit, jak můžeme chválit Albánii a Makedonii a co že se nám tam vůbec mohlo líbit, protože oni tam byli také a větší hrůzu nezažily. Myslím, že na cestě byli týden, ale my 1,5 měsíce. To možná bude ten problém a rozdíl v chápání a porozumění země a lidí.

Pak je také dobré mít s sebou trochu obsáhlejšího průvodce a ne jen vytištěných pár stránek s tím nejzajímavějším. Je dobré si občas přečíst i pár řádek o historii, protože ta nám také spoustu napoví a pak možná lépe pochopíme, porozumíme a přijmeme.

Když už tu není žádný tuláček, nakrmím aspoň malou tulačku. Velmi často někoho alespoň na večer adoptujeme. 

Nicméně, zatím co jsem se věnovala pár řádky zamyšlení o tom, jak nejlépe a nejobjektivněji představit Sicílii, tak jsme se dostali do městečka Santo Stefano di Camastra, které je vysloveně hrnčířské.

Je s podivem, že se v maličkém městečku udržela aspoň jedna prodejna potravin, protože, tady jsou všichni hrnčíři, keramici a já nevím, jak ještě tento druh výroby nazvat.

Všude jsou nádherné obchody plné keramiky. Neváháme a hned jak to jde zastavujeme. Sice jsme si nestoupli s naším Flíčkem nejšikovněji, ale s ohledem na místní parkování, pomaličku si zvykáme.

Takže, jeden obchod vedle druhého a všude jsou ohromně krásné keramické věci.

Jdeme dovnitř, navštívili jsme několik obchodů a nikdo se nás nesnaží nutit ke koupi a my jen opatrně procházíme mezi tou úžasnou nádhernou.

Tady je zkrátka vše z keramiky.

Je libo překrásný dřez, dvojdřez nebo jen velké zahradní umyvadlo nebo nádobu na vodu a pár leknínů? Keramické stojací lampy a stropní lampy.

Ohromné a nepřeberné množství různých mís, talířů a džbánů. Mě osobně se nejvíce líbí jasně červená nebo temně modrá glazura a tady jí mají jednak bohatě zastoupenou a hlavně, skvostnou.

Některé výrobny a prodejny jsou zase specializované vysloveně na design doplňků do bytů jako jsou různé postavy a umělecké dekorační doplňky.

Určitě bych si tady vybrala spoustu drobností do domečku.

Parkujeme kousek za městem S. Stefano hned na pobřeží, a protože jsme v kraji hrnčířů a keramiků, tak hned při příjezdu na pláž nás vítají ohromnou keramickou vázou.

Stojíme na parádním místě, skovaný před větrem a nedá se nic jiného dělat než se opalovat. Je nádherné odpoledne, občas kolem nás projede auto, ale jinak je tu absolutní klid. Ideální na klidné, pohodové odpoledne.

Pláž je kamenitá, oblázky jsou naprosto perfektně ohlazené, oválné a zakulacené. Jeden je hezčí než druhý a pozor! Opět je tu hodně plážových sprch, které jsou stále v provozu.

Samozřejmě obložené keramickými dlaždicemi a každá sprcha má jiný motiv.

Zkrátka, pokud máme jen trochu otevřené oči, stále je na co se dívat a co obdivovat.

Dneska jsem vařila Zdenečka oblíbené jídlo, bramborové knedlíky plněné mortadelou. Uzené už dávno došlo a pokud nakrájím mortadelu na kostičky a nechám ji chvíli smažit na zpěněné cibulce, taky to je dobrota. Náplň nechám vychladnout a pak zabalím do těsta.

Bramborové knedlíky dělám svoje. Ty už jsem se naučila díky mé báječné přítelkyni Milušce. Bylo to náročné, byl to boj a na první nepodařené kousky s láskou vzpomínám. Velmi dobře si pamatuji, jak ještě nedávno se mi ze zamýšlených knedlíků stala v hrnci jakási rozvařená nechutná bramborová hmota. Takže i v dospěláckém věku se dá přejít od knedlíků z prášku na vynikající, klasické, domácí plněné bramborové knedlíky.

Jsou to samozřejmě léta tréninku, dřiny a odříkání, to je všem kuchařinkám jasné, a pak se výsledek dostaví. Jenom laik si myslí, že takový plněný bramborový knedlík je jednoduchá záležitost. Je to hluboký omyl, je to dřina a je to umění, a hlavně ohromná radost, když se nám to, samozřejmě díky skvrnám na měsíci nebo špatné konstelaci hvězd, v hrnci nerozpadne.

Den se s námi loučí nádherným západem slunce, ale zítra by se už počasí mělo značně zhoršit.Tak uvidíme.

Dnešní trasa je: 36 km