10.12.2017 Olivieri - Sicílie
Máme krásné probuzení. Brzo ráno si vedle našeho auta, samozřejmě pod okny ložnice stoupli tři starší pánové a byli neskutečně ukecaný.
Povídali a povídali a my vstávali. Alespoň jsme se dostali brzičko z pelíšku a mohli nastoupit pochod na místní španělský hrad. Ještě se, ale chvilku zastavím u těch třech pánů. Stojíme hned u moře, kde jsou vytažené rybářské lodě, ale stále spousta rybářů každý den na moře vyjíždí.
Nicméně, tito tři pánové čekali na jednu loď. Ta přijela a už se začaly srocovat další pánové stejného věku.
Tito tři pomohli rybářské lodi přistát a když rybář vyložil tři bedýnky s úlovkem a odjel, tito tři se ujaly úlovku a postupně jej odnosily na nerezový stůl za zábradlím hned vedle chodníku. A teď začalo divadlo. Bylo mi dovoleno si to vše postupně fotit, a tak mohu přinést docela zajímavou reportáž. Ti tři začali přebírat ryby, různě je obracet a různě vychvalovat. Srocení pánů za zábradlím bylo čím dál tím větší a ti se zase dožadovali pořádné ukázky chycených ryb. Tak ti tři, ryby různě předváděli, poplácávali a děsně se u toho hašteřili.
Mylně jsem se domnívala, že ten hlouček na chodníku jsou potencionální kupci. Ó nikoliv, to byli jen kybicové.
Tady je to zřejmě úžasná zábava a vyplnění dopoledne místních důchodců, kteří mají spoustu času a samozřejmě rybám rozumí jako nikdo jiný.
Kousek od nás zastavil pěstitel mandarinek a hned jsme od něj koupili 5 kg výborných čerstvých Klementinek za 3,5 eur, což je vynikající cena. Klementinky byly slaďoučké a myslím, že dlouho nevydrží. Jak je vidět, tak cena s postupující sklizní pomaličku klesá.
Jak už jsem se zmínila, Milazzo je čtvrt milionové město a je tak nějak o ničem. Je tu hodně průmyslu, a kromě malé části, která je těsně pod hradem, kde stojíme, je to takové šedivé staronové město.
Naštěstí se drobet vyčasilo, neprší, ale je hodně chladno. Jdeme opět, jak jinak, do kopce nad město, kde se tyčí mohutné hradby hradu. Průvodce píše, že je to španělský hrad, ale jeho historie je zajímavější.
Každá vláda a každé století se na hradu podepsalo. V 12–13 století hrad začali stavět Normané a Švábové. Pokračuje Aragonská vláda a v roce 1490 staví opevnění. To vylepšuje vláda v letech 1520 Španělská.
Pak přibyl benediktinský kostel v letech 1616. Taky se v průvodci píše, že vstupné do hradu, který je vlastně tvořen jen sutinami a drolícím se opevněním plus kostel, je zdarma. Bohužel, vstupné je pro nás 14 eur, což se nám zdá hodně.
Hrad se dá z poloviny obejít, druhá polovina je už mohutná skála, protože hrad je postaven na jakémsi vyvýšeném ostrohu nad městem. Máme pod sebou celé město a kdyby jen bylo slušnější počasí, tak bychom pěkně viděli Liparské ostrovy. Bohužel, viditelnost není nic moc.
Během pár hodin je zase slunečno a teplo.
Tentokrát jedeme tak, že spolujezdec má moře po své pravé ruce a je to jednoznačně nejlepší řešení, jak cokoliv objet podél moře.
Je hrozně nepříjemné, když spolujezdec, který může fotit, má moře a pobřeží přes řidiče. To byl třeba problém v Norsku, kdy se jede na sever po levé straně, tedy tak, že je řidič na straně k moři a spolujezdec kouká do skály.
Neříkám, že je to špatné, jen mě vyhovuje lépe obrácená strana, ale někdy, jako v případě cesty po Norsku to nejde jinak. Vlastně šlo by, ale to by se muselo jet ze severu na jih.
My jsme stále na Sicílii a moře mám správně po své pravé ruce a mohu fotit nádherné mořské zálivy, mořské průrvy, mořské útesy a maličké vesnice na březích, které máme pod sebou. Naproti nám se stále ukazují Liparské ostrovy a občas zahlédneme nad Stromboli malý obláček dýmu. Vedle sebe máme překrásné a rozeklané pohoří Peloritani.
Peloritani (italsky Monti Peloritani) je pohoří které se táhne na severovýchodě Sicílie a je součástí Sicilských Apenin. Rozkládá se z jihozápadu na severovýchod v délce okolo 65 km. Tvoří výběžek Sicílie v oblasti Messinského průlivu, v těsné blízkosti pevninské Itálie.
Ze severu je pohoří ohraničeno Tyrhénským mořem, z východu Jónským mořem, ze západu pohořím Nebrodi a z jihu Etnou. Vrcholky hor mají nejčastěji nadmořskou výšku 800 až 1 000 m, nejvyšší bod je Montagna Grande (1 374 m).
Moc se nám tady líbí. Je to krásný kraj a shodli jsme se na tom, že je tu i poněkud čistěji než na jihu Itálie. Téměř zmizeli toulavý pejskové, takže zbytky z kuřete a krůty dávám kočkám. Docela jsem zvědavá, jestli ten pytel granulí, co jsem koupila právě pro tuláčky, budu mít komu nabídnout.
Odpoledne jsme se opět setkali s kolegy Jirkou a Růženkou na skvělém místě.
Plánujeme tady zůstat alespoň jeden den. Předpověď na zítra je velmi, velmi příznivá.
Dnešní trasa je : 37 km
