9.12.2017 Milazzo - Sicílie
Den odpočinku splnil účel, máme hotovou trasu, našli jsme na internetu a v průvodci veškerá zajímavá místa, domluvili se kudy asi tak pojedeme a můžeme opustit velmi příjemné místo na okraji Messiny.
Vlastně jen přes zátoku máme vysoký stožár, který měl spojovat elektrickými dráty Sicílii s pevninskou Itálií. Je to vlastně nejužší místo, kde se mnoho let plánovala výstavba mostu. Plány na přemostění Messinské úžiny byly už v takovém stádiu, že byla přislíbena pomoc EU, byly přislíbené finance, bylo spočítáno, že stavba by dala práci 40 tisícům lidí a vybudovaná infrastruktura by velmi pomohla chudé Sicílii. Obavy z manipulace zakázek a obavy ze získávání nejlukrativnějších zakázek mafií, ohromné protesty ochránců přírody nakonec celý projekt zastavily.
My jedeme dál směrem na Palermo, ale tam v této části cesty nedojedeme, protože mezi Cefalů a Taorminou uhneme do vnitrozemí a Vánoce oslavíme na protilehlé straně Sicílie v Agrigentu. Tam budeme až do Silvestra a pak se vrátíme podél moře do oblasti Palerma.
Na našem parkovacím místě je téměř vše, krásné místo, moře kousek, nádherný výhled, kupodivu poměrně čisto, volný internet z blízké velké restaurace, jen voda tu chybí a tu začínáme pomaličku potřebovat doplnit.
Na benzínce, kde jsme dneska dokupovali benzín do centrály by nám vodu dali, bez problémů, ale nemají jí pitnou.
Na cestě by se voda dala natankovat na mnoha místech, ale stává se, že je jen užitková. Je dobré se na benzince zeptat, jestli voda je pitná anebo, pokud si nejsme úplně jistý, raději jí nebrat nebo jen třeba do kanystru na toaletu, aby se ušetřila pitná voda z nádrže.
Naopak, kde je nejbezpečnější voda jsou pítka u hřišť nebo na pěších zónách na pobřeží. Tam je voda pravidelně kontrolovaná, testovaná a kvalita vody je perfektní. Viděli jsme paní kontrolorky, jak odebírali vzorky vody z pítka na kontrolu.
Pítka jsou většinou dobře přístupná a mnohdy se dá natáhnout hadice a vodu pohodlně natankovat. Dneska sice máme štěstí na pítko, ale bylo by krajně nevhodné tady na ulici roztahovat hadici a Zdenda musel vodu v kanystrech do nádrže nanosit.
Je záhodno vždy uvážit, jestli a jak dalece je vhodné pítko v nějaké větší míře použít anebo, jestli si natankovat jen jeden kanystr a dotankovat jinde. Než jsem uvařila oběd, tak máme plnou nádrž.
Nedělá nám problém za vodu zaplatit na STPL nebo zajet do kempu a mít jistotu kvalitní pitné vody, ale všechny STPL a téměř všechny kempy kam jsme zajeli jsou buď zavřené jako takové, nebo jsou opuštěné, voda uzavřená a není koho požádat nebo komu zapaltit.
Je víkend a ten se nese ve znamení italských bydlíků. O víkendu, tak jako všude, Italové vyjedou s bydlíky a brázdí po okolí.
Tady jich je méně, nejvíce víkendových bydlíků jsme viděli na severu Itálie. Tradičně je mají perfektně naleštěný. Samozřejmě, kromě historických kousků, které spíše slouží jako stálé bydlení a obvykle jsou v dost zuboženém stavu.
Počasí se bohužel hodně horší. Vyjížděli jsme za nádherného slunečného dne, kdy v 10 h teplota atakovala 20 °C, ale jak tak koukáme, nad mořem je spousta mraků a vypadá to, že z výletu na ohromný hrad v Milazzu sejde.
Jedeme boční silnicí a jen tak zkušebně zajíždíme na parkoviště, které je sice na mapě značené, ale vjezd se ukrývá mezi domy a nevypadá to na nějakou velkou slávu.
Parkoviště je to skvělé, a dokonce v každém rohu je plně funkční sprcha. Zajímavé, že?
Dojíždíme do Milazza a už cestou nám začalo pršet. Prohlídku hradu, který je krásně posazen nad městem si nejspíše necháme na zítřejší dopoledne.
Milazzo je ohromné město, které je hlavně průmyslové, a kromě starší části není nijak zajímavé. Máme pěkné parkoviště nad mořem asi kilometr od španělského hradu, kam bychom se rádi podívali. Uvidíme, jak bude zítra.
Na hrad bychom mohli vyjít hned po snídani, jen nesmí pršet. Tady totiž kloudně neprší. Tady se na nás vyleje kýbl vody, chvíli je klid a pak je další kýbl vody, a tak to je stále dokola, dokud se mraky nepřeženou.
Večer jsme dostali nádherný dárek od přátel. Maxík – Libor se postaral o video hovor přes messenger a spojili jsme se s kolegy a přáteli, kteří slaví konec sezony v Sloupu v Čechách. Do Sloupu se sjelo asi 45 posádek a musí to být úžasný zážitek. Tak jsme si vzájemně popřáli krásné Vánoce a musím za nás oba poděkovat Liborovi, protože jsme měli velikou radost, že si na nás vzpomněl a díky tomu jsme mohli alespoň na chvilku vidět několik přátel a kolegů ze setkání v Hošticích, zamávat jim na pozdrav. Ještě jednou děkujeme. Na Hoštice stále vzpomínáme. Všechny Vás zdravíme a přejeme Vám krásnou zábavu a samozřejmě spoustu dalších a spokojených kilometrů na cestách.
Dnešní trasa je: 51 km
