21.11.2017 Le Castella - Itálie

O Cortoně jsme si snad už vše řekli a zmiňovala jsem se i o úžasném nepořádku, který kromě pěší zóny a pobřežní promenády panuje v celém městě. Je to s podivem, protože máme možnost vidět jak tady svážejí odpadky.

Velké popelářské auto si stoupne na velké parkoviště, nejlépe kousek od nás a přesto, že si spousta lidí myslí o Italech, jaký jsou spáči, protože hluboko do noci je všude živo, přesto jsou profese jako popeláři, které už v sedm hodin ráno mají plná malá auta tašek s domovním odpadem a sjíždějí se jako vosy za sladkým, k velkému, mateřskému autu, kde postupně sklápějí svůj obsah a jedou zpět do města.

Během chvilky se tu postupně sjede deset malých aut a žádné zdržování. Vysypat a odjet zpět do města pro další tašky a odpadky. Velké popelnice zase vyprazdňují velká klasická auta. Při frekvenci svážení odpadu, jak to na cestě sledujeme a vidíme by musela být Itálie čistá, ale bohužel, opak je pravdou.

Jelikož jsem veskrze optimista, tak já si osobně myslím, že se i Itálie jednou dopracuje k pořádku, ale bude muset hodně investovat do mechanizace a zaměstnanců měst, obcí a silniční údržby, kteří budou stále a soustavně čistit škarpy, městská zákoutí a likvidovat divoké skládky. Zdenda tvrdí, že ještě uplyne hodně vody, než tady bude trochu pořádek, ale třeba jí až zas tolik nebude.

Vyjíždíme z města podél naprosto úžasné pěší zóny. V první chvíli jsme si mysleli, že jedeme špatně, ale jen díky tomu, že jsme tu mimo sezonu, můžeme projet pro nás v letních měsících zakázanou oblastí.

Kousek od města máme jednu z mála historických lahůdek této oblasti. Je to mys Colona a slavný chrám zasvěcený bohyni Héře.

Chrám sloužil v Kalábrii všem Řekům, kteří již toto území osídlili. Celé území, kde sídlil chrám se jmenovalo Lacinion a proto to byla bohyně Héra Lacinia.

Mys Nao je zas jen odvozenina dalšího řeckého slova Naos, což je chrám.

Nicméně, Héra Lacinia tady měla ohromný, klasický chrám postavený kolem roku 400 př. n.l. a do dnešní doby tu pro nás zůstal jeden jediný nádherný dórský sloup.

Archeologická oblast Capo Collona je velká a pohodlně přístupná po parádních stezkách. Bohužel muzeum je uzavřené, ale i tak jsme si tu užili krásné dopoledne a poledne. Veliké příjemné parkoviště a neskutečné čisto.

Všude! A pak že to nejde. Je tady akorát jeden bydlík, kolegové z Německa, jinak nikdo. Procházka po archeologické lokalitě je v krásném dni příjemná.

Samozřejmě, z mnohem rannější doby je tu nádherná tvrz neboli další obranná věž. Jak už jsem říkala, je to jedna z věží, která tvořila systém obranného varování před nepřítelem z moře.

Tady v Kalábrii obranné věže, nebo také signální věže už dost prořídly. Je jich tu podstatně méně než v Apulii, ale za tu jsou pěkně udržované.

U této věže se choulí bělostný kostelíček. Já nevím, ale když je krásný den, tak jako dnešní, když se vše daří a je pohodička, tak je to kouzlo.  

Všude jsou nějaké vykopávky a podle informačních tabulí to tu byl velký komplex. Jen Héřin chrám měl čtyřicet osm sloupů přes osm metrů vysokých.

Jediný a poslední dórský sloup se tyčí nad mořem a pokud si jenom trošku dokážeme představit nádheru běloskvoucího ohromného chrámu z každé strany lemovaného sloupořadím, z bílého mramoru zastřešení a mramorová nádvoří, která celý chrám a ostatní budovy obklopovala a za tím vším překrásné modravé moře a obláčky na obloze, pak si jen tak někde sedneme na zem a necháme se unášet historií do dávných a dávných dob. Ježíši, no to jsem řekla pěkně.

Jedeme jen kousek dál protože na útesu nad mořem je maličká vesnička a tam si dáváme dost pozdní oběd.

Jídlo mám hotové, tak ho jen ohřívám a jedeme dál, do cíle naší cesty Le Castella . Parkujeme hned nad mořem na velikém parkovišti. Jsme tu úplně sami, až pozdě večer přijel bydlík Italů. Jsou kus od nás a asi hned šli do hajan.

Pod námi je velký přístav malých lodí a po rozeklaném útesu se dá sejít skoro až nad moře. Ještě večer jsme se sešli na skype s kolegáčky, kteří jsou kousek od nás a máme se sejít.

Oni taky nikam nepospíchají a místo, kde parkují je pěkné. Padlo rozhodnutí, že tam kde jsou se jim moc líbí a my na cestě na jih pojedeme okolo, takže na nás počkají.

Stojí vysloveně u pláže na příjemném stání podél jakési silničky. Důležitým faktorem je, že tam mají pítko s vodou a jelikož jsou také plně soběstačný, tak jediné, co potřebují doplňovat stejně jako my je voda. Standa je velkým milovníkem Itálie a má jí už několikrát křížem krážem projetou.

Opět, kromě Sicílie. Je zajímavé, jak se nikomu moc na Sicílii nechce. Opět jsem začala číst knížku Kmotr od Mario Puzzo.  Krásná kniha, kterou jsem už mockrát přečetla a znám jí skoro zpaměti, ale jak se říká opakování je matka moudrosti a je dobré být řádně připraven. Ještě přemýšlím, jestli by nebylo dobré si na Sicílii pořídit luparu, ale to je asi hodně hloupý nápad, ale prý jí tam mají všichni.  

Dnešní trasa je:  59 km