19.11.2017 Ciro Marina - Itálie

Včera se konečně počasí umoudřilo a přestalo pršet. Tím, jak jsme na východním pobřeží Itálii, tak jsme sice ochuzený o západy slunce nad mořem, ale východy sluníčka jsou stejně krásné.

Zdenda obvykle spí do osmi, ale já vstávám mnohem dříve, a tak si východy slunce užívám v plné kráse. Když ještě sluníčko je jen v náznaku nad mořem, pak se nesměle vyhoupne a pomalu stoupá nahoru. V osm se u nás podává snídaně, následuje úklid ubikací a příprava na další cestu. Zdenda si většinou plánuje další trasu a já se ještě věnuji buď stránkám nebo korespondenci. Mimochodem, tu začínáme mít docela obsáhlou a pokud se nám nepodaří hned reagovat, tak se omlouvám. Není to proto, že bychom nechtěli odpovědět, ale jednoduše odpovědět nestíháme.

Taky poslední dobou začínáme mít dost problémy s připojením na internet. Máme několik aplikací na hesla, máme zesilovací anténu a máme kde co, ale sítí jaksi ubylo a pokud jsou, tak se nám nedaří se k nim připojit. Není nic jednoduššího, než si zajít do pizzerie nebo do restaurace a o heslo požádat, ale valem ubývá zařízení, které Wi-Fi vůbec mají.

Dost nám to začíná připomínat Německo. Tam jsou na volné připojení taky velmi skoupí, ale tady v Itálii jsme doposud problém neměli. Máme sice zakoupených 20 GB za velmi slušnou cenu 9 eur, ale ty nám na stránky nestačí. Respektive stačily by, ale to bych nesměla do stránek vkládat tolik fotek a Zdenda by nesměl vkládat svoje parkovací místa a také bychom nesměli vkládat do fotogalerie.

I tak z důvodu úspory úložiště jsme značně zredukovali počet fotek vkládaných do fotogalerie, ale stále je těch 20 GB málo. Takže na připojení od místních jsme vysloveně závislí.

Opět jsem seděla za volantem a myslím, že se s každou další možností a hodinou strávenou řízením trochu zlepšuji. Samozřejmě, nikdy nebudu řídit, nebo, nikdy nebudu takový suverén jako Zdenda, který téměř celý svůj profesní život strávil za volantem kamionu, ale přeci jenom už bych možná dokázala toho našeho broučka v případě nouze odvézt z bodu A do bodu B.

Dneska jsme dojeli do dalšího maličkého městečka Ciro Marina, které zdaleka není tak pěkné, jak jsme si už zvykli.

Odpoledne na ulicích není skoro ani noha, ale k večeru se otevřou všechny krámky a restaurace a najednou jsou všude lidi.

Konečně už také máme nad hlavami vánoční výzdobu.

Je sice jen na hlavním náměstí, ale je a je pěkná. Večer všichni korzují po nábřeží, povídají si, zastavují se vzájemně a nakupují dobroty ze stánků.

To u nás také není obvyklé, aby se k večeru zaplnila náměstí nebo hlavní ulice a všichni se procházeli, pojídali, kupovali zmrzlinu a děti jezdili na kolech a různých tříkolkách.

Aby se navzájem zdravili, objímali se a povídali si. Je moc hezké to sledovat.

Dnešní trasa je: 36 km