18.11.2017 Cariati - Itálie

Než začnu psát novinky z cesty, tak bych chtěla pozdravit naše přátele ze letního srazu v Košticích. Dneska nás ohromně mile překvapili a poslali pozdrav z dalšího srazu u Pepíčka v Košticích.  

Na náš první letní sraz, výjezd s kolegy stále vzpomínáme. Díky Zdendovi s Álou jsme poznali partu úžasných a skvělých lidí. Sraz byl pro nás takové milé pohlazení po dušičce a jsme nesmírně a stále vděčný, že nás vzali mezi sebe. Přátelé, děkujeme Vám za foto pozdrav a zavolání a těšíme se na jaro.  

Je sobota večer, a právě přestalo pršet. Vlastně už nás týden trápí déšť. Sice není nijak zima, ráno je okolo 12 °C a přes den 15–18 °C, ale tím, jak fouká vítr od moře, jak prší a je lezavo, tak u mne už pocitová teplota padá k nule. Je to otrava, protože se nedá moc courat venku a už to trvá dlouho. Chřipku jsem tak nějak vyléčila, ale stále mi není zrovna nejlépe a k pohodě deštivé počasí zrovna nepřispívá.

Dneska nás poněkud překvapila čerpací pumpa s plynem. Opět to byla stanice Q8, tak jako na severu Itálie a plyn nám neprodali.  Obsluha s omluvou ukázala na jakousi vyhlášku přilepenou na stojanu. Další čerpací stanice o pár kilometrů dál nám málem plyn taky neprodala. Jedině díky tomu, že když se mě obsluha do okýnka zeptala, jestli chceme čerpat do bomb a já s kamennou tváří a udiveně, že nechceme plyn do bomb, ale do auta, a tak jsme nakonec plyn natankovali, ale Zdenda než nacouval ke stojanu, tak vyndal od bomb koncovku a nasadil jí na závit na autě. Každopádně se mladík ještě ptal vedoucího, jestli nám může plyn natankovat a ten, když viděl připravenou koncovku na autě, tak to odkýval. Nechápeme, najednou je problém s plynem. Poněkud jsme se nechali ukolébat dosavadním bezproblémovým tankováním. Musíme na včasné tankování plynu zase více myslet. I tak jsme měli dneska kliku, protože téměř všechny čerpací stanice jsou o víkendu bez obsluhy a plynové stojany jsou zamčené, ale neměli jsme ještě nouzi, určitě pár dnů bychom ještě v pohodě vydrželi. Rozhodně se nevyplatí jet k čerpací stanici s téměř prázdnými bombami. Rozhodně ne v Itálii.

Tady je jeden nápad, který jsme nedávno viděli a Zdenda hned začal používat.

V Itálii jsou největším zdrojem vody veřejná pítka, kde je kvalitní, pitná voda a je často dostupná. Jenže, pítka mají čudlík, který se musí držet jinak nám pítka dávají vodu dávkovaně. Samozřejmě, natankovat 150 l nádrž je zdlouhavé a bolí z toho ruka. Když jsme stáli na jedné pěší zóně, tak tam přijely dvě paní, které v pítku kontrolovali kvalitu vody a ty právě měly takovou to obyčejnou duši z kola, kterou co nejvíce natáhly, zavázaly na uzel a přetáhly přes dávkovač.

Ony totiž odebraly vzorky vody až asi po 5 minutách tekoucí vody. Takže, jestli do Itálie, tak se starou rozříznutou duší v kufru.

Dojíždíme do maličkého městečka a maličko se roztáhla obloha. Sotva jsme stihli udělat pár fotek místa, kde stojíme, tak se opět obloha zatáhla a prší. V celé oblasti začíná sklizeň pomerančů, ale díky dešti se nikde u silnice neprodávají, a tak ani nevíme cenu. V obchodě jsou pomeranče hodně drahé. Dneska jsme se zastavili v Lidlu jen pro pár drobností a tam byla cena pomerančů 1,5 eur za kilogram a hned vedle prodejny jsou ohromné, obří sady plné pomerančů. Myslím, že i tady za chvíli budou mít s množstvím srážek docela problém. Sady jsou plné vody, mezi stromy je spousta velikých louží a ze sadů, pokud jsou z kopce vytéká množství vody. Vjet do sadu s traktorem bude asi hodně náročné.

Příští týden by se už počasí mělo umoudřit. Předpověď slibuje sluníčko, tak snad už se ho konečně dočkáme.

Dnešní trasa je: 67 km