16.11.2017 Sibari - Itálie

Začíná už být tradicí, že je ráno hezky a večer prší, nebo je to obráceně anebo ráno prší, v poledne vysvitne sluníčko a večer znova prší.

Zkrátka, každý den jsme spláchnutý z povrchu zemského, protože tady normálně neprší, Tady se na nás během chvilky vyleje několik kýblů vody a tím se považuje záležitost deště za vyřízenou. Zdenda objevil kousek od nás termální prameny s přírodním koupalištěm.

Jsou kousek ve vnitrozemí, ale avízovaných 30 °C nás láká. Mezi městy Trebisace a Sibari je z hlavní silnice směrovka na Grotta delle Ninfe. Těch směrovek je více, jen stačí se nechat jimi vést a hlavně, těsně u koupaliště, nesjíždět z kopce.  U silnice je pár parkovacích míst a tam se auto musí nechat. Jinak je to dost problém.

Vestavby budou asi v pohodě, ale my bychom to odspoda nevyjeli. Z prostředku jsme to museli couvat a byl to dost problém. Je to škoda, protože dole je parádní parkoviště kde by se dálo stát i několik dnů, skvělé termální lázně a několik bazénů včetně přírodního jezírka kam ze skály vyvěrá ohromný pramen horké vody.

Lázně jsou už zavřené, ale není problém překonat chatrný plůtek, který už je na správném místě uvolněný, aby se nezničil, ve skále je krásný přírodní bazén plný horké vody a léčivého bahna.

Tak, bahno zrovna moc nemusím, ale Zdenda si užívá koupel s bahýnkem. Mě bohatě stačí jen horká voda.

Kousek pod námi je další pramen a venkovní jezírko.

My jsme byli raději v jeskyni, tam je sice smrádek, ale teploučko.

Jdeme na túru k dalšímu velkému bazénu, kde nám jaksi uniká důvod jeho existence.

Určitě se tu nekoupe, ale je docela možné, že slouží na zachytávání kalu a bahna na kosmetiku.

Viděli jsme reklamy s krémy a různými maskami z tohoto bahna. Každopádně sešli jsme hluboko do údolí a našeho Flíčka máme kdesi vysoko nad námi ve stráni.

Kus cesty sebou máme průvodce, dalšího pejska, ale jak je na něm vidět, nestrádá. Ležel u jednoho zavřeného resortu, ale asi ho sem jezdí někdo krmit.

My jsme objevili odlehlé staré hospodářství s rozpadlým stavením, a kromě oliv dva stromy plné Kaki.

Kaki je vynikající ovoce, které tady právě dozrává, a protože je ho na stromě spousta, pár plodů jsme si s dovolením vzali domů.

Kaki je ovoce, které se u nás nepěstuje, protože potřebuje hodně tepla, ale dá se pohodlně koupit a pokud si počkáme na akci, tak i lacině. Kaki je plné vitamínů a minerálů a hlavně, musí se nechat doma dozrát. Jakmile je kaki nedozrálé, je příšerně trpké, plné silic, které dokáží, jak já říkám, srolovat jazyk.

Správně uzrále, sladké a lahodné jsou s barvou temně oranžovou až vínovou. Ty na misce musí ještě při pokojové teplotě dojít. 

Proto mnoho lidí kaki koupí, ochutná, oklepe se a vyhodí. V prodejně se prodává kaki nedozrálé, tvrdé, aby vydrželo transport, ale po třech dnech doma v teple změkne, úžasně zesládne a dá se příjemně vyjídat lžičkou.

Náš pejsek se k nám opět přidal a za statečnost a vytrvalost dostal kus našeho oběda, a ještě něco navrch. Ta miska od mrkve byla skoro plná, ale za chvilku je snědeno a pejsek zmizel jako pára nad hrncem. Už jsem několikrát chválila Italy, jak krmí svoje tuláčky. Ve městech jsme mnohokrát viděli misky s jídlem a vodou, spoustou granulí a psy vysloveně obézní. V opuštěných letoviscích jsou také krmení, ale vyloudit si něco navíc to určitě mají v genech. A já jim dám co mohu vždycky. Jen Zdenda tiše úpí a modlí se, aby na něj k obědu něco zbylo. Většinou se s pejsky podělíme o oběd nebo večeři a když mám málo, tak k polívce nebo omáčce přihodím chleba, suchary, těstoviny, zkrátka co mám a vyluxuju lednici.

Sjíždíme do dalšího maličkého letoviska u Sibari. Příjemné místo na stání i pro více bydlíků, bez zákazů, a hlavně s ohromnou pláží.

Příjemným překvapením je velké molo, ze kterého se dá pohodlně rybařit, z druhé strany máme přitékající řeku z hor, kde se také rybaří a pítko s vynikající vodou. Zdenda jde na ryby a já se v klidu vrhám do vaření. Bude krůtí vývar a nudličky a brambory s krůtím na paprice.

Včera se nám ozvali kolegové se kterými jsme v kontaktu, pár, který putuje podél italského pobřeží, ale naproti nám, podél západního, kudy my se budeme vracet. Vypadá to, že bychom se mohli sejít někde hodně na jihu Itálie, než my pojedeme na Sicílii. Bylo by to skvělé. Standa je velký milovník Itálie, už jí má několikrát komplet projetou křížem krážem a Eva je nováčkem v cestování. Moc se těšíme. Hlavně já si zase po čase konečně pokecám s ženskou. Zdeněček je fajn, ale na takové to ženské poklábosení zkrátka není.

 Večer všichni odjeli a my opět osiřeli.

Dnešní trasa je:  71 km