15.11.2017 Montegiordano - Itálie

O západy slunce jsme ošizený, ale východy si nenechám ujít.

To, co se po propršené noci odehrává nad mořem je úchvatné. Sluníčko vstává a já si tu na něj čekám.

Hra barev, do toho dramatické mraky a rozbouřené, dunící moře. Kdyby nic jiného, tak taková to rána jsou k nezaplacení. A když mám s sebou ještě hlídače, tak to jsem úplně spokojená.

Máme tady dva pejsky, ale jsou to místní tuláčkové, kterým zcela evidentně nic nechybí. Je na nich vidět, že jsou dobře krmený. Nejdříve dostal ten větší, zrzavý, protože přišel jako první a pak jeho kamarád. I na něm je vidět, že je nenechávají Italové strádat. Stejně jsem jim dala z lednice kus našeho oběda. Vlastně skoro celý. Špagety s omáčkou a k obědu nám uvařím holt jiné.

Těstoviny je komodita, která se tady dá koupit opravdu za hubičku. Naučila jsem se kupovat kilové balení za 0,5 eur, což jsou sice ty nejlevnější, ale jsou dobré.

Samozřejmě nabídka těstovin je ohromná a ceny jsou taky až udivující. Není problém koupit půlkilové balení za 5 eur a čerstvé těstoviny jsou ještě mnohem dražší. Ale zase, my nejsme žádný gurmáni a ty obyčejné nám i pejskům stačí.

Dneska jedeme kus cesty vysloveně mezi poli, kde se všude pilně pracuje. Po celé Itálii se pěstuje ohromné množství listové zeleniny na saláty, kterou u nás vůbec neznáme a nepoužíváme.

Tady se listová zelenina pěstuje na velikých polích a průběžně se vše sklízí, znovu vysazuje a zase sklízí. Tím, jak je tady mírné podnebí a prakticky nemrzne, zelenina se pěstuje stále dokola.

Jen dojíždí sklizeň hroznového vína, obrovské sady meruněk a broskví už jsou opadané a citrusy teprve dozrávají. Dost často vidíme běžence, černochy pracovat na polích a tím se dostávám k permanentní otázce běženců.

Zrovna dneska se nás jeden kolega na toto ptal a zdaleka není první. Nevím, jak bych to řekla, ale my opravdu, za dobu našeho putování nemáme jediný konflikt, jediný problém s běženci.

My jsme ani nezaznamenali jakoukoliv snahu o nějaký atak z jejich strany směrem k nám. Zatím se nám nikdo nesnažil vniknout do auta, ublížit nám nebo nás jen slovně napadat. Doposud máme samé pozitivní zkušenosti.

Jistě, zkušenost kolegů může být jiná. Jiné je to v plné sezoně a jiné je to teď na začátku zimy. Jiné je to ve velikých městech a jiné v malých. Byli jsme nařčeni, že si vymýšlíme, že sice hezky píšu, ale že skutečnost je jiná, že pravda je jinde. Jak může být skutečnost nebo pravda jiná, když vše je zdokumentováno, nafoceno a doloženo.

Jestliže vyfotím prázdnou pláž, tak je prázdná, já tam ty pitomý deštníky malovat nebudu a pokud sem díky nám někdo přijede v plné sezoně a na námi uvedené parkovací místo se ani nedostane, tak s tím už my nic neuděláme.  

To je právě ta druhá strana mince. Jsme tady v zimě právě kvůli tomu, že si můžeme v klidu a v pohodě celou Itálii projet bez omezení, zákazů a přeplněných pláží. Je pravda, že se zrovna moc nevykoupeme, to je fakt, ale je to daň za luxus procházky po opuštěném pobřeží, kde jsme jen my a moře.

Ale zpět k běžencům. Skutečně na celém pobřeží je jich tak málo, že to ani nestojí za řeč. Líbí se mi, že se je místní zaměstnávají na polích a proč ne? Samozřejmě, tím, jak jich je tady málo, tak je klid, ve velkých městech to díky davové psychóze může být hodně velký problém, ale byli jsme už v pár velkých městech a že bychom zaznamenali nějaký enormní nárůst, tak to opravdu ne.

Když to tak vezmu, tak jsme vlastně tady byli celou minulou zimu, zhruba tři měsíce a teď už jsme tady druhou zimu a začínáme už třetí měsíc a kdyby to tady bylo jakkoliv nepříjemné, nebezpečné nebo bychom se tady necítili dobře, tak bychom tempo zrychlili a plánovanou Itálii a Sicílii objeli během 14 dnů.  Nejsme hrdinové, ale ani sebevrazi. Nemáme sebou žádnou zbraň a ani plynové spreje, nic takového a vím, že pokud by Zdenda vyhodnotil situaci jako neúnosnou, nebezpečnou nebo rizikovou, tak bychom už dávno tady nebyli. Nebyli bychom tady ani v případě, kdybych se jen já tady cítila nepříjemně a Zdenda vzhledem ke své profesi by byl v pohodě. Cestování musí být příjemné celé posádce, a to zatím opravdu je.  

Několikrát jsme potkali místní cestující cikány, kteří obsadí odpočívadlo, ženy perou a uklízí auta jako o život, děti se nudí u obytek a chlapi postávají v hloučcích. Stačí jen zamávat, když kolem projíždíme nebo se na ně na parkovišti usmát. Vše je v pohodě a srdečně vrací projevený zájem. Je docela možné, že by nás v klidu, v pohodě, srdečně a s úsměvem vykradli, kdyby mohli, ale zatím se to nestalo, a tak nemám jediný důvod na ně shlížet z patra, opovrhovat jimi, nadávat. Je ohromná škoda, že se mnoho našich kolegů nechá ovlivnit médii nebo jen tím, že jedna paní povídala. Itálie je krásná země plná úžasných lidí. Sever je modernější, bohatší, luxusnější, čistší, dražší, plnější, zákazovější. Jih je chudý, chudší, volnější, levnější, srdečnější, divočejší, přírodnější milejší, jen s tím pořádkem jsou teda pěkně na štíru.  

Odpoledne jde Zdenda na ryby a já jsem se zahrabala do peřin.

 Dnešní trasa je: 27 km