14.11.2017 Porto di Policoro - Itálie
Počasí se dneska nijak nelepší, je ošklivě, stále prší a v krku mě pořád pobolívá. Žádná sláva. Jako malou holku mě dědoušek, tatínek, nutil při bolesti v krku kloktat sůl.
Z dětství mám na to příšerné vzpomínky. Takovou ošklivost dát malému dítěti by mělo být trestné. Teď už jsem krapet starší a vím, že kloktat roztok soli je výborné babské léčivo, které funguje. Takže, celý den kloktám sůl a poctivě konzumujeme pomeranče na kila. Je pravděpodobné, že pokud mám bacil, tak ho, ač nerada, předám dárkově zabalený Zdendovi. Proto Zdenda baští pomeranče se mnou, abychom si zvedli hladinu vitamínů a posílili obranyschopnost. Přesto, že žijeme v jakémsi mikrosvětě, hodně se pohybujeme, chodíme po plážích a nachodíme spoustu kilometrů, tak musíme do obchodů, kde všichni pšíkají, smrkají a riziko nákazy je stejné, jako bychom byli doma. Tak jak nám píší přátelé, že je dobře, když nejsme doma, protože tam je spousta chřipek, tak tady je to úplně stejné. Italové mají totožné problémy s podzimní rýmičkou tak jako my. Já jsem zmrzlina, ale oproti Italům jsem otužilec první třídy. Všichni už nosí zimní kabáty, zimní kozačky a boty, kulichy, šály a to máme poctivých 18°C. Jasně, ve stínu je mnohem chladněji, ale i tak mi to občas připadá drobet úsměvné.
Projíždíme oblastí ohromných sadů pomerančovníků, ale nejen jich. Nevím, jak u Vás, ale u nás už pomalu dozrávají. V sadech je většinou část už pomalu na sklizeň a část je ještě zelená. Tak projíždíme velikými sady meruněk, broskví a oliv. Nově založené plantáže jahodníků, ohromné pole plné zeleniny. Všude se něco pěstuje.
Stojíme pár metrů od veliké pláže, která je teď samozřejmě opuštěná.
Jen pár rybářů se pokouší o štěstí a já se pokouším o dobrou večeři a kynuté šátečky.
Vychází to tak na jedno pečení za týden. Remoska je k nezaplacení a teď, když máme málo proudu, tak Zdenda vyndá centrálu, dobíjí baterky a já při té příležitosti upeču nejen koláč, ale i večeři.
Občas je to pizza, nebo jako dneska, zapečené brambory se sýrem, mortadelou, což je jako náš měkký salám, cibulí, pórkem a vším možným co mám v lednici a co mi vlétne do ruky.
Jednoduchý recept vhodný na cesty a do malé kuchyně. Recept jsem dala do Recepty na cesty a doporučuji.
No a kynuté šátečky, to už je taková klasika. Mám poslední povidla a náplň si ještě dělám z klasické marmelády, kam přimíchám trochu strouhanky, aby marmeláda byla hutnější a nevytekla.
Další tip, když nemáme vhodnou náplň do buchet. Švestkový povidla si sebou vozím z domova a když dojdou, tak holt buchty plním marmeládou, strouhanými jablky se skořicí a pokud se mi podaří tady objevit tvaroh, tak taky budou tvarohové.
Dnešní trasa je: 33 km
