2.11.2017 Santa Maria di Leuca - Itálie

Dva krásné, slunečné a teplé dny jsou za námi. Nic zvláštního se neudálo.

Jen jsme si projeli překrásné městečko S. Cesarea Terme. Přepychové letovisko, které je krásné i jen pro to, že už tu skoro nikdo není.

Minimum místních a turistů je příjemné, veliké parkoviště až na konci města je téměř prázdné a platební automaty jsou odvezené. Samozřejmě, restaurace a kavárny jsou z větší části otevřené, ale vše je jakési ospalé, poklidné a pohodové.

Je strašně moc příjemné, jak jsou Italové zdravící, jak jim nedělá problém pozdravit, nebo odpovědět na pozdrav, a ještě se k tomu příjemně usmát. Pomaličku se dostáváme ke špičce podpatku Italské boty a pobřeží je čím dál tím krásnější.

Divoké, rozeklané, nespoutané, a hlavně už je tu mnohem méně turisticky atraktivního pobřeží, jako jsou mnohakilometrové pláže a plážové restaurace jedna vedle druhé.

Tady je to více o té normální, klasické, nebo řekla bych lidské Itálii, kde jsou jen vesnice a maličká městečka. Samozřejmě je tu hodně vil a domků k pronájmům, ale není toho tolik jako na severu.

Zatím nemáme s ničím problém. Vody máme všude dost, jen je potřeba se dívat. Téměř všude jsou pítka, pumpy, kde si berou vodu i místní.

Dneska jsme dokonce viděli dvě paní, jak přijeli v autě vodáren a brali vzorky vody na kontrolu. Ptala jsem se jich, jestli voda je pitná, tak je a ony jen pravidelně se kontrolují její kvalitu. Velmi často vídáme, jak někdo přijde, nebo přiběhne, skloní se a napustí si vodu přímo do úst.

Opravdu, myslíme si, že není čeho se tu obávat a vodu si normálně do nádrže natankovat. Překvapili nás kolegové z Německa, kteří si v Lidlu kupovali několik balíků balené vody a tu hned použili na doplnění vody do nádrže. Víme, že se mnoho cestovatelů bojí používat místní vodu a raději si kupují balenou, ale pokud se podíváme, jak tady Italové vodu pijí přímo z pítek, není čeho se obávat.

Faktem je, že my čerstvou vodu zásadně nepijeme, vlastně nepijeme žádnou vodu, pokud není převařená a za tři roky jsme neměli jediný zdravotní problém. Jednoduchým receptem je, vařit si velice slaboučký čaj. Střídám ovocný, zelený a černý, ale opravu velmi slabý. Na 3,5l vody jeden sáček.

To je tak na slabé ovonění a obarvení, ale je to převařené a neriskujeme střevní potíže, když tankujeme vodu do nádrže z méně spolehlivého zdroje. Je dobré se naučit nějaký systém a ten striktně dodržovat, ale přijde mi dost zbytečné kupovat na vše balenou vodu. Naši přátelé používají domácí stolní čističku vody, překapává jim voda přes filtr, taky je to skvělé řešení. Tam je záruka, že voda je skutečně přefiltrovaná a čistá.

Další je plyn. Na severu jsme se párkrát setkali s tím, že nám nechtěli plyn natankovat, nemohli, měli to zakázané. Jednou nám dokonce obsluha ukazovala, že jsou na benzínce všude kamery a že by mohli dostat vysokou pokutu a poslali nás k pumpě o 500 m dál. Přesto, že máme vyvedené tankování plynu na karoserii, totožné šroubení jako auta na plyn a mohli bychom být považovaný za auto na plyn, tak nám plyn opravdu párkrát nenatankovali. Nicméně, více na jih tyto potíže odpadly a zatím nám všude plyn natankovali bez problémů.

Tím, jak je po sezoně, není už vůbec žádný problém parkovat téměř kde se nám zlíbí a líbí. Samozřejmě, s rozumem v hrsti a s nohama na zemi. Je jasné, že parkujeme na místech spíše stranou a abychom nepřekáželi, ale opravdu teď už není problém parkovat i na parkovištích která jsou v létě přeplněná a pro bydlíky zakázaná, nedostupná, zapovězená, předražená.

Velmi rádi parkujeme na molech pro rybáře, protože je tam většinou klid a jsou stranou hlavních ulic. Na mola se v létě taky nemáme šanci dostat a teď jsou prázdná a na parkování velmi příjemná. Většinou se dá na molu načepovat voda. Obvykle je tam pro rybáře několik kohoutů s vodou v provozu.

Další krásné a příjemné místo, kde se dá velmi hezky parkovat je Castro Marino. Dneska jsme dokonce odjížděli až odpoledne. Jednak jsme jeli jen kousek, klasicky, ale hlavně jsme si chtěli užít překrásného dne.

 

Sluníčko hřálo už od rána, vítr se utišil a pokud foukal, tak z pevniny. Zdenda přeparkoval a my jsme zabrali kousek chodníku a jak jinak, věnovali jsme so opalování a koupání.

Moře je velmi příjemné a tím, jak jsme rozpálený od slunce, je to fajn. Občas někdo na naše parkoviště přijede, okoukne pobřeží, chviličku pobude a jede pryč.

Jen jeden jediný pán se přijel opalovat a koupat. Jinak jsme tu sami. Parkovišť je tu několik a jsou opravdu velké, ale jak to tu vypadá v létě, to opravdu nevíme.

 

Před námi je vysoký maják Santa Maria de Leuca, kde je předěl mezi Jaderským mořem a Jónským mořem. Můžeme říct, že jsme objeli celé pobřeží Jaderského moře. Sláva, máme ho za sebou a teď budeme pokračovat Jónským mořem na Sicílii.

Krásný den s e s námi loučí krásným západem slunce. Opět stojíme na ulici hned nad mořem, kde je v létě zákaz všemu, co má kola.

Teď tady stojíme a sluníčko nám zapadá do moře přímo před autem. Krásná podívaná, kterou si hodně místních nenechalo ujít. Kamenné lavičky jsou obsazené a všichni fotí západ slunce. Tak se také připojuji, samozřejmě.

Přejeme všem pěkný a klidný večer. 

Včerejší trasa byla : 29 km

 

Dnešní trasa : 29 km