29.1.2017 Lido Delle Nazioni - Itálie

Ráno odjíždíme z Gore směrem na  Comacchio, což by měla být krásné městečko, hodně podobné Benátkám, ale mnohem klidnější. 

Stále se držíme pobřeží a jedeme buď po vlnolamu, nebo mezi poli a roztroušenými vesničkami.

Den je nádherný, ale pořád hodně chladný. Zastavujeme na noc v letním městečku  Lido Delle Nazioni, které je teď prázdné.

Jen pár vilek je obsazených a pár lidí na krásné, písečné pláži. Vysloveně letní městečko musí být v létě plné lidí, protože nabídka ubytování, restaurací a kaváren je ohromná.

Jak jsme viděli na Earth, tak bývalý fotbalový stadion, hned u moře je v létě plný bydlíků.

Jinak je tady spousta parkovišť, v létě placených, ale teď tady nejsou ani automaty na lístky.

Protože se blíží konec měsíce a to znamená opět udělat součty našeho života a útrat, pouštím se do součtů a propočtů. Zdenda zase plánuje a propočítává trasu. Při zpáteční cestě vnitrozemím, máme několik pěkných měst, které bychom neradi minuli a je potřeba na ně pamatovat s časem.

Takže součty a měsíční útrata, to je moje záležitost. Hned na začátku naší cesty jsem zavedla diář, kam každý den zapisuji, jednak start a cíl, místo a počet kilometrů. Do toho dne samozřejmě zapisuji absolutně všechny výdaje. Už jsme si zavedla systém, zápisy jsou přehledné a není problém je velmi lehce na konci měsíce spočítat a přenést do tabulky. Hlavně jsme se chtěli hned na začátku vyvarovat jednak dlouhému přemýšlení a dohadování, kdeže jsme utratili tolik peněz anebo, kam se nám ty peníze ztratily.

Když jsme jezdili jen na dovolenou, tak toto jsme neřešili. Měli jsme nějaké peníze na účtu a hlavně, byli jsme přeci na vytoužené dovolené, na kterou jsme si poctivě mnoho měsíců šetřili. Teď je situace drobet jiná a peníze musíme mít pod kontrolou. Bohužel, jinak to nejde.

Ještě sem na dnešní den přidám dobrotu z jednoho hrnce, kterou jsem vařila k večeři.

Každý to zná a spousta lidí si vzpomíná na vepřové v mrkvi, příšernou hmotu ze školní jídelny. Dá se to uvařit i velmi chutně a laciné dobré jídlo je na světě. Jen je potřeba tomu dát trochu lásky a péče.

Protože jsme masožravci, ale stačí nám jen trocha masa, tak jsem vlastně ze dvou vepřových plátků uvařila 4 porce, nebo dvě večeře pro dva.

 Sluníčko sice ještě nezapadlo, ale k večeru se stále hodně ochládá. Opět budeme mít lehce kolem nuly a od 16h musíme topit. Je to taky znát na spotřebě plynu.  V tomto měsíci jsme natankovali absolutně nejvíce plynu na naší cestě.

Leden byl celkově hodně chladný a byli jsme hodně vysoko. Když to tak vezmu, tak vlastně vloni touto dobou jsme byli na Krétě a chodili v krátkém tričku, nebo ve svetříku. Tady je to na rukavice a kulicha. Faktem je, že si vůbec nedovedu představit spotřebu plynu někde na horách, kde je stabilně teplota hluboko pod nulou. Příští zimu bychom měli být na Sicílii a tam by zimní teploty měli být mnohem vyšší.

Dnešní trasa je  27 km