28.1.2017 Gore - Itálie
Jedeme dál, stále podle delty řeky Po neboli Pád. Je to ohromná řeka, která mé neskutečné množství ramen a jak jsme zjistili, místní se velmi snaží o zapsání delty na seznam přírodního dědictví UNESCO.
Celá oblast je napojená na mnoho nadací, včetně jedné z největších a to CARIPARO, která financuje spoustu úprav, cyklostezek a informačních panelů. Jen v maličké oblasti, jedné z mnoha, kde jsme teď strávili pár dnů je nespočet směrovek, tabulí o rostlinách a místním zvířectvu. Cesty jsou vysekané, čisté a upravené. Mysleli jsme, že bychom sundali na jeden den kola, která sebou vláčíme, ale buď bylo teplo a ošklivo, nebo krásně a zima. Nevím jak kdo, ale nám se teplota kolem nuly zdá na kola hodně málo. Projížďky si necháme, až bude tepleji. Jedeme po hrázi místního rybníka, údajně je to moře dál, směrem na městečko Gore, které je dnešním cílem cesty. Ovšem, u moře jsme zahlédli drahokam v ptačí říši, ledňáčka.
Bohužel, chvíli neposedí, nepostojí a vyfotit ho je nad naše síly. I tak je to náhoda, zahlédnout ho proti modré vodě. Ovšem to bílá, ladná volavka je jiné focení.
I když je pekelně plachá, občas se vyfotit nechá. Jedeme po náspu, vlnolamu, který odděluje mořskou zátoku od polností. Jak jsem se už zmiňovala, v roce 1966 tady měli ohromnou mořskou bouři a vzedmuté vlny protrhly, tenkrát chatrnou hráz a zaplavily celou ohromnou oblast, kterou máme po pravé ruce. Veliké rozlohy polí nás uvádějí v úžas.
Mysleli jsme si, jak u nás kolektivizace a scelování vytvořilo jednotné veliké lány, ale tady je to ještě větší, mohutnější, ale je vidět, že tu mají také velké starosti s podzemní vodou. Pole jsou poměrně hluboko pod úrovní moře a všude jsou hluboké odvodňovací rigoly, většinou plné vody. A máme tu velké vodní myši, kterých je všude velké množství.
Hlavně, je jich strašně moc zabitých, přejetých na silnici. Faktem je, že tu nemají žádného přirozeného predátora a jediné nebezpečí jsou auta.
Myši dělají místním ohromné škody v březích zavodňovacích kanálů a struh zase na odvodnění.
Abych nezapomněla, tankovali jsme plyn a opět bez nejmenších problémů. Tady jsou souřadnice a fotka čerpací stanice.
Pomaličku budeme vytvářet seznam a asi i mapku s čerpacími stanicemi s plynem, kde jsme bez problémů natankovali plyn do bomb.
Cena je tady maličko dražší, 0,56 Eur za litr. Nejlevněji jsme zatím tankovali 0,53 Eur za litr. V kartě RPC - Plyn Itálie bude prozatím jakási tabulka se seznamem míst, kde jsme plyn tankovali.
Přejeli jsme jen kousek vzdušnou čarou, ale najeli jsme docela dost kilometrů. Začínáme se pomaličku blížit k našemu původnímu plánu a to je 1000km měsíčně. Víc bychom správně neměli ujet, ale když jsme dělali průměr za dva roky putování, vychází nám to průměrně okolo 50 km což je stále hodně.
Tak jsme drobet zklidnili tempo. Teď bychom se měli dostat kus pod Ankonu a vnitřkem Itálie zpět. Tam už na nás čeká několik krásných měst a historických lahůdek. Teď si užíváme přírody, procházek okolo moře, po pobřeží a v chráněných oblastech a pak, až pojedeme nahoru, bude zase pro změnu na pořadu dne historie, architektura a podobné.
Dojeli jsme do městečka Goro, které je opět přístavní městečko plné lodí a rybářů. Na konci přístavu je parkoviště pro bydlíky se zázemím a elektrikou a venkovní parkoviště, které stojí 7 Eur na den bez ničeho.
Nejdříve jsme se postavili kousek od parkoviště, ale nechceme se s nikým dohadovat, jestli bychom měli platit nebo ne, a raději odjíždíme kousek do města, kde je velké parkoviště a internet. Díky anténě se nám daří v pohodě připojit. Není to žádná sláva, ale je to zadarmo a neomezeně. Náš internet si šetříme, 5 GB není žádná sláva, a když internet nebude vůbec, tak se hodí.
Dnešní trasa je 52 km
