21.1.2017 Porto Caleri - Itálie

Stále se něco děje. Začnu včerejškem. Nádherné ráno, sluníčko svítí jako o život a Zdenda se šel do našich lázeňských prostor vykoupat.

Přestože po každém sprchování dosucha vytíráme vaničku, až dneska si všiml, protože z nějakého důvodu měl na očích brýle, drobné prasklinky v ohbí sprchové vaničky.

Přesně na tom samém místě. Ráno jsme tedy s hrůzou zjistili, že máme opět prasklou vaničku na tom samém místě. Ale prasklinka byla vysloveně vlásečnicová a vůbec nás nenapadlo, že by už mohlo tou vlásečnicí téct do prostoru pod podlahou.

Teklo, ale abychom předešli tomu, že třeba teče špatným těsněním okolo sifonu, rozebral nejdříve oba dva sifony a přetěsnil je. A nastala zkouška, já ležím na zemi a větrací dírou sleduji, kdy začne prosakovat voda.

Sifony se zdají být v pořádku, ale jakmile pustil vodu na prasklinky, okamžitě se na mě hrne čůrek vody. Tak to je velký průšvih. Až když jsme prasklinu vyfotili v režimu makro, je teprve vidět, že to není vlásečnice, ale díra jako hrom.

Samozřejmě, jsme už mimo záruku a vanička je od května minulého roku rok stará. Praskla na tom samém místě, jako byla ta původní prasklá vanička. Když se podíváme na uspořádání pod vaničkou, které Zdenda vyfotil, když se montovala nová, vyreklamovaná, tak je přesně v ohbí, kde je prasklina vedení teplého vzduchu. Domníváme se, že jde o konstrukční vadu.

Vanička je z tenkého plastu, a když se v zimě koupeme, tak se samozřejmě snažíme vnitřek auta vyhřát. Každopádně, jak správně podotýká Zdenda, na obě dvě praskliny jsme přišli v zimě, to znamená v době, kdy se hodně topí. Uvidíme, jak bude fungovat silikonový tmel, kterým jsme provizorně praskliny zalepili.

Celou závadu jsme okamžitě nahlásili do Dethleffsu do Velimi a budeme čekat, jak nám odpoví. Osobně se domníváme, že by bohatě stačilo odizolovat ten kousek potrubí, co vede pod vaničkou a byl by klid. Teď jen jak dopadne reklamace reklamovaného. Ale věřím, že se pan Šlajs s panem Andělem budou snažit nám co nejvíce pomoci.

Skoro celý den jsme si hráli s vaničkou a byli jsme pak jen na krátké procházce.

Večer Zdenda nahodil centrálu a já jsem upekla k večeři oblíbenou pizzu z kynutého těsta a muffiny. 

Čokoládové. Večer jsem ještě dala Zdendovi k čaji, jen na ochutnání 1,5 bochánku a já jsem si vzala půlku, abych věděla, co jsem to vůbec upekla a jestli se to dá jíst. Muffiny byly vynikající.  Chuťově i vzhledově. Říkám si, ráno je za světla nafotím, abych se mohla pochlubit, protože ty poslední loupenďáky vzhledově nebyly nic moc. Takže, muffiny jsou pod utěrku, aby neoschly, a ráno budou k snídani.

Ovšem ráno, jaké je mé zděšení, na tácku není jediná muffinka. Ani drobeček nezůstal. Zdenda je ještě v polospánku a tak jsem se do něj okamžitě pustila, protože v noci dokázal sníst celou várku muffin. 12 vydatných kousků. Bídák, to se nedělá a mě nenechal ani jednu. Marně se snaží obhajovat, že on nic, on muzikant. Láteřím, a jak jsem v ráži,tak jsem ještě přidávám přednášku o škodlivosti nočního přejídání a luxování kuchyně, potažmo lednice. Chudák, nit jsem na něm nenechala suchou. Najednou jsem si všimla, že jedna formička je s vykousanou dírkou a hned koukám, protože ve dřezu byly všechny zbývající formy a teď tam není ani jedna. Ksakru, kde jsou? To už mi začalo být divné a pustila jsem se do hledání. Na noc máme spojovací dveře zavřené, kvůli teplu, to znamená, že košíčky musí být někde v prostoru kuchyně, obýváčku a u řidiče. Naštěstí nevlastníme Karlštejn a hledání je krátké. Bingo.

Mám to vše nanošené u spolujezdce pod nohy. Všechno to je na jedné hromadě. Našli jsme tady jen 4 podlouhlá hovínka, asi tak 1,5 cm dlouhá, jinak žádný jiný nepořádek. Zdendovi jsem se omluvila za křivé obvinění a samozřejmě jsem slíbila, že už ho nikdy v životě nebudu podezírat z nočního pojídání dobrot, slíbila jsem upéct další várku a tak jako včera jsme hledali únik vody, tak dneska jsme hledali únik vetřelce. Jediné, co Zdenda objevil, je díra u baterie.  Zaslepíme jí a zkusíme na noc nastražit kousek nové, čerstvé Muffiny, jestli ta zaslepená díra byla opravdu ta správná. Nicméně, musím uznat nesmírnou šikovnost zloděje, protože nejenže dokázal odnosit všechny košíčky z dřezu, ale i všechny bochánky aniž by nadrobil. Vůbec nebyl patrná cestička, kudy vláčel poměrně těžké bochánky upečeného těsta, plné čokolády. 

Je nádherný den, který si už nenecháme zkazit nějakou nepříjemností nebo vetřelcem a jdeme na procházku po pláži a po naučné stezce a parkem.

Moře se úplně uklidnilo a jak je vidět, je ohromný odliv.

Moře o mnoho metrů ustoupilo a hejna racků mají hody.

Pár místních návštěvníků přijelo na výlet a courají se, tak jako my, po pláži a lesem. 

Vyndala jsem křesílko a na sluníčku je opět nádherně.  

Je tu okolo 15°C, ale večer je stále hodně chladno. Teploty klesají až pod nulu. Ráno jsme měli na louži škraloup ledu.

Večer jsem upekla ke kávičce a k čaji další várku čokoládových muffin, které se povedly, tak se raději chlubím hned. Jak jsem zjistila, nic se nemá odkládat a kdoví jestli se budu mít po ránu vůbec čím pochlubit.

Opět je krásný západ slunce.  To máme rádi. Sedíme před autem, povídáme si a sledujeme, jak to naše sluníčko krásně zapadá.

Přejeme všem, co nejkrásnější a nejpohotovější západy slunce.