19.1.2017 Porto Caleri - Itálie
Vítr se maličko uklidnil. Večer jsme stejně přejeli z mola na borovicemi trošku kryté parkoviště.
Zase musíme být opatrný, aby nám nějaká uschlá větev nehupla na střechu. To by byl průšvih jako hrom. Vzhledem k ceně solárních panelů, ceně následné práce a hlavně, další nepříjemnosti na cestě. Parkoviště je větší a kupodivu zdarma. Což nás velmi udivuje. Kousek od nás je ohromná pláž, kde v létě bude nádherné koupání.
Jdeme na celodenní výlet po pláži a hlavně, za námi jsou ohromné mokřady řeky Pád nebo Italsky Po. Mokřady jsou jedinečný ekosystém, kde je ohromné množství ptactva.
Něco tady hnízdí a něco jen prolétá. 300 druhů ptáků je velké číslo, ale v době naší návštěvy jsme nezahlédli skoro nic.
Na pláži je vidět, kam až se moře rozlévalo, když foukal silný vítr. Dneska už jsou jen slabé dozvuky, ale včera to bylo hodně protivné. Na sluníčku a v závětří je krásně teplo, ale míst, kde nefouká je poskrovnu.
Jdeme do arboreta a přírodního parku, ale bohužel, je zavřený. Škoda. Vracíme se a obcházíme jednotlivá pozorovací stanoviště. Jen koukáme, jak si tady s dřevěnými cestami hezky vyhráli.
Spousta dřevěných chodníků vede nad vodou a moc hezky se klikatí. Normálně by chodník vedl rovně, ale tady je vidět jaký jsou Italové hračičky. Krásně klikatí anebo jdeme kolem dokola tůně, kde jsou vzácné vodní rostliny.
Stanovišť je něco kolem 38. Myslíme, že víc jich nebude, protože my jsme začínali na úplném konci. Několikrát nás cesta zavedla k zavřenému arboretu a my se museli obloukem vracet zpět.
Projít se nikudy nedá, protože jednak je to zakázané a druhak je všude ohromné množství hustých trnitých keřů. V této oblasti se smí chodit jen po chodníčkách a cestičkách. Na dunách rostou jakési chráněné druhy rostlin. Jen jsme si říkali, jak hledání cesty zpět dokáže hezky zpestřit jinak fádní cestu. Když už jsme podruhé potkali zavřenou bránu a museli jít zase dálku zpět a hledat další možnost návratové cesty, no, žádná sláva.
Vítr nafoukal úžasné duny všude, kde to jen jde. Naše cesta je zavátá až k zábradlí. Doma máme naváto sněhem a tady je navátý písek.
Moře je ještě rozbouřené. Jen jsme se těšili na vyplavené mušličky, ale bohužel, skoro žádné tady nejsou. Odpoledne jsme se docapkali vyfoukaný domů.
Opět máme krásný západ slunce. Večer ještě přijeli rybáři na velké pontonové lodi s úrodou černých mušlí. Chladící auto už na ně čekalo a během chvilky byl náklad předán, odevzdán, zvážen a odvážen. Byla už skoro tma, a když jsem se šla podívat k vodě, musím říct, že mě překvapilo, že mě všichni pánové pozdravili a usmáli se. Zkrátka, klasika. Slušný a pohodový lidi.
Ráno tady byl v autě starší pán s paní, a když odjížděli, tak jsem samozřejmě pozdravila první, protože oni byli mnohem starší a paní mě zamávala a pán popřál hezký den. To mám ráda a tomu rozumím.
Zatím jsme měli štěstí, kliku, nebo já nevím jak to říct, ale když pozdravíme, je nám odpovězeno, většinou s úsměvem a někdy navrch s přáním hezkého dne. Třeba se později, jak budeme pokračovat na jih, situace změní, nevím, ale každopádně, mladým lidem nedělá potíž pozdravit a starším, odpovědět.
Ještě jedna fotečka na závěr dne. Jestli se vyplní předpověď tak zítra bude opalovačka a rybaření. Zůstaneme tady, na molu a půjdeme ještě na druhou stranu zátoky.
