18.1.2017 Porto Caleri - Itálie
Další pekelná noc plná houpání a hukotu větru. Když už jsme usnuli, byla pohodička, ale večer jsme si připadali jako na rozbouřeným moři.
Do toho všeho, na blízkém stadionu, za jehož zdi jsme se ukryli před nápory větru, se v noci utrhla jedna z halogenových lamp a vysela jen na kabelu a samozřejmě se mlátila o nosný stožár. Než jsme ráno přišli na to, co nás vzbudilo, tak jsme hádali, cože to může být za rány. Já jsem si myslela víko od velké popelnice a Zdenda to šacoval na kus plechového billboardu, který se utrhl a vítr ho honí po placu. Zdenda byl blíž, ale to nemění nic na faktu, že jsme byli dost nehezky probuzeni. Stále fouká pekelný vítr a vypadá to, že nabývá na síle.
Podle předpovědi má foukat až do konce týdne a i když tu jsou na nás veskrze hodní, tak dlouho stát ve městě u chodníku nechceme. V blízkém parku jsme objevili otevřené a čisté toalety, vydatný kohout s pitnou vodou, kousek od nás je Lidl, internetu máme, co hrdlo ráčí a jediné, co nám začne pomalu scházet je plyn. Včera jsme objevili prodejnu plynových bomb, ale jen prodejnu, stále nevíme, kde nám prázdnou vymění za plnou. Jedná se o to, kdybychom měli problém s natankováním plynu do našich bomb, koupíme si jednu tu jejich, vezeme sebou redukční ventil a v kufru máme rezervní vývod. Tak bychom v případě potřeby zastavili vedení plynu od našich bomb a do systému pustili plyn z té jejich. Jenže, byla by jen jedna a to znamená docela rychle jí měnit. Bomba stojí 15 kg PB 28 Eur a 6 Eur vratná záloha. Docela je to drahé.
Ráno jsme se dohodli, že jedeme dál. Nemá cenu čekat, až se počasí umoudří a když jsme koukli do uličky, co vede na pláž a viděli ty oblaka písku, jak se ženou po pláži, tak jsme si řekli, že nebudeme riskovat zdraví očí a odjedeme. Holt si pláž neprojdeme. Konečně přejíždíme z oblasti Benátska neboli Veneto do oblasti Emilia – Romagna.
Na mapě plynových čerpacích stanic, která je také na stránkách v kapitole RPC, máme v naší oblasti několik čerpacích stanic, které tankují plyn.
Hned za Chioggia, směrem na jih, je první pumpa AMICO 14 BAR a mladík nám beze všeho dává plyn do našich bomb. Vůbec o nic se nezajímá. Pravda je, že tankování máme vyvedené do karoserie auta a bomby nejsou vidět, ale věděl, že tankujeme do bomb, protože tam máme nástavce a Zdenda je musel vyndat.
Tady jsou souřadnice. Postupně, jak budeme tankovat, udělám tabulku s čerpacími stanicemi, kde jsme bez problémů plyn nakoupili. Cena je stále příjemná, 0,51 Eur za litr.
Jedeme do delty řeky Pád, Foci del Po, která se tady vlévá do moře. Máme naplánované parkování na molu, kde by mělo být velké parkoviště. Cestou jen koukáme, jak se žene písek v silném větru. Kanál k moři je příjemná změna. Jak jsme zjistili, je to tu jeden velký mokřad a jestli vítr trošičku poleví, zítra bychom rádi na výlet.
Má to tu být velká oblast, kde hnízdí nebo tudy prolétává na 300 druhů ptáků. Jsme sice mimo sezonu hnízdění a tahů do tepla nebo zimy, ale myslíme, že bychom přeci jenom nějaké ptactvo, kromě racků, mohli vidět.
Molo je úžasné a po mnoha a mnoha měsících se ve vzpomínkách vracíme do Řecka a hlavně do Turecka. Zkrátka na Turecko stále vzpomínáme a Řecko bylo taky fajn. Až na Athény, ale jinak, celý Peloponés, celá Kréta a celý sever, úžasné a moc se nám tam líbilo.
Samozřejmě, jedinečné Thermopyly, ty nesmím opominout. Ale zpět, jsme v Itálii a teď nás bude, v nejbližší době, čekat Rovena a Riminy. San Marino, Bologna a další vnitrozemská města projedeme na cestě zpět.
Dneska jsem pekla další várku loupenďáků. Tentokrát s jemně nasekanými oříšky a rozinkami.
Jsou výborné, ale mám ještě hodně co vylepšovat. Trošičku podobné mazanci.
Den se s námi loučí krásným západem slunce nad mořem. Zítra by už konečně mohl přestat foukat vítr.
Dnešní trasa je 25 km
