14.1.2017 Giare - Italie
Dneska jsme konečně odjeli, protože jednak nemáme plyn a pak, už jsme dlouho na jednom místě.
Vlastně, nikde jsme ještě nebyli tak dlouho v jednom kuse. Vždy to byl tak týden, ale tady jsme si to protáhli. Hlavně, kvůli počasí. Všude okolo nás sněžilo anebo bylo všelijak ošklivě a nebylo kam se hrnout. Kam ujíždět. Měli jsme poměrně dlouho kliku, protože počasí se na tom našem kusu pobřeží drželo až neskutečně. Měli jsme hodně dnů vyloženě krásných a to se počítá. Ale bohužel už předevčírem a včera se karta začala obracet a bylo hrozně ošklivě. Pršelo a byl dost silný vítr. Ohromné vlny bušily do vlnolamu a občas to bylo o strach.
Moře se dostávalo přes vlnolam až na silnici a některé rány vln byly nesmírně hlučné. Zkrátka, byl to docela kravál. Opět tedy přišla ke slovu centrála, protože proud už jsme neměli vůbec žádný. Slunce nesvítilo a bylo tak ošklivo, že jsme byli celý den v autě a to je pak problém. Oba dva jsme přes den hodně na počítačích a ty si vezmou své. Včera dokonce Zdenda dostal od kolegy Apaluchy prográmek na animaci vytváření trasy a hned měl na celý den zábavu. Já jsem si četla, mám rozečtenou úžasnou knihu, Paolini, ale bohužel jsou to čtyři díly po cca 900 stranách, takže porce. A hlavně, musím se pochlubit, včera se mi povedly ty klasické, sladké, kynuté loupáky, jaké si kupujeme u nás v obchodě. Zdenda je miluje. Říká jim loupenďáky a s mlíčenkem, je to dobrota. Udělala jsem několik pokusů, ale až ten včerejší vyšel a loupenďáky jsou vynikající. Bohužel, nemám mák a tady se mi ho nepodařilo nikde koupit, nebo jsem na něj aspoň zatím nenarazila. Takže jsme startovali centrálu a nabíjeli baterie. Remoska je skvělá věc, a když nám jede centrála, tak nevyužít možnost a příležitost něco upéct by byl hřích. Včera jsme konečně i my zapadali sněhem.
Faktemje, že i počasí nás pomaličku připravovalo na nejhorší a večer už bylo bílo. Jsme skoro bez plynu a bohužel, musíme odjet, jinak bychom tady ještě den, dva zůstali. Večer máme na displeji dvě poslední tečky a ráno jen jednu jedinou. To už je krize. Abych to vysvětlila. Když jsme si nechali montovat lahve, tak nám nabídli dvě možnosti měřáků. Digitální a tento náš. S ohledem na to, že už tenkrát nám řekli, že oba dva měřáky měří zoufale špatně, tak jsme se rozhodli, pro ten lacinější. Máme přepínač na bomby, vidíme jednu, nebo druhou, a když je celá stupnice zelená, bomba je plná.
Pak to přepneme na druhou bombu a vidíme stav druhé bomby. Je to jednoduché, ale velmi zavádějící. Mimochodem, koho by to zajímalo více, napsala jsem v Deníčku obsáhlou úvahu s názvem „ Nevěřte měřákům“. Na bombě jsou totiž nainstalované ještě další budíky, které by nám za příznivé konstelace hvězd taky měly sdělit, kolik že máme v bombách.
Problém je, že všechny měřáky statečně tají pravý stav a kloudnou informaci nedají. Je to stejné jako s našimi palubními teploměry. Ty si taky hrají, každý, na svém písečku až do té míry, že jsem jim začala vyhrožovat, že jim koupím teploměr třetí. Jsem bytelně přesvědčená, že by ty teploměry hlásily každý jinou hodnotu a pak by nezbylo nic jiného, než buď koupit čtvrtý anebo teploty zprůměrovat a na to teda náladu nemám. Ráno máme jen jednu tečku a to je jasné, že honem musíme pro plyn, nebo začne plakat lednice, nepůjde topení a neuvaříme si ani čaj.
Oproti včerejšku je nádherný den. Sluníčko svítí, je sice mrazivo, snížek na zemi se krásně blyští, ale moře se úplně zklidnilo. Zase je to rybník a je úžasně. Máme něco mezi -3°C a +1°C, ale se Zdendou jsme se shodli, že bude tak asi okolo nuly.
Jedeme k naší osvědčené benzince, kde už jsme byli pro plyn dvakrát. Vše je bez problémů a my jsme skutečně měli v bombách něco okolo 1l plynu. Nic moc. Za 7 dnů jsme spotřebovali 41,5 l při momentální ceně v Itálii 0,569 Eur za litr což je 15,52 Eur. Když to celé propočtem na dny a koruny a pak na celý měsíc, vyjde nám něco okolo 1800,- Kč na měsíc. Na jednu stranu je to málo, na druhou hodně. Málo je to z toho důvodu, že až tolik nemrzne a vlastně větší zima byla až v posledních dnech a pořád jsme byli kolem nuly. Hodně je to pro to, že jsme dost dnů byli mimo auto, a když svítí sluníčko, stojíme tak, že nám vlastně celý den svítí do auta a skvěle ho vyhřeje. Vlastně celý den netopíme. Jen po ránu a hned jak zapadne. Tak získáváme několik hodin k dobru. V noci zavítáme spojovací dveře a vytápíme jen ložnici a to ještě jen bojlerem. Takže bych očekávala spotřebu menší. Do toho jsme se naučili, když pouštíme centrálu, přepínáme lednici na elektřinu a tím dál šetříme na několik hodin plyn.
Jedeme jen kousek, protože potřebujeme nakoupit potraviny a chceme se zastavit v nákupním centru pro pár drobností. Takže tam se asi zdržíme a tma je stále poměrně brzy. Neradi jedeme po tmě, protože pak z krajiny nic nemáme.
Tím bych asi uzavřela dnešní povídání. Na pršut jsem nezapomněla, ale dneska jsem o jídle už napsala dost a dost.
Dnešní trasa je 74 km
