11.1.2017 Cavallino - Itálie

Ráno se nám klube do nádherného dnu. Mrazivého, chladného, ale nádherného. Užíváme si sluníčka a vytahujeme všechny rolety.

Flíček je téměř okamžitě vyhřátý a můžeme v klidu a v pohodě vypnout topení. Je to jediná možnost úspory plynu. Spotřeba nám docela hezky narůstá. Dvě bomby nám vydrží sotva týden. Je znát teplota jen kolem nuly a my už tu máme několik dnů pod nulou. Nejhorší je, vychytat nastavení termostatu na noc. To je peklo. Na noc zavíráme spojovací dveře mezi obývákem a kuchyní a ložnicí. Díky dveřím, nevytápíme celý prostor auta, ale stačí, jen aby teplota v noci klesla nebo naopak stoupla, protože přestane foukat a buď je nám horko, nebo zima. Zdendovi je při spaní zima a já jsem jako kamínka. Já potřebuji chlad a Zdenda teplo. Jinak se ani jeden pořádně nevyspíme. V noci to probíhá tak, že vstane vždy ten, kdo se probudí buď zimou, nebo horkem. Klasika.

Ale jak jsem tak slyšela, tato situace je běžná ve spoustě rodin. Tak, ono to není tak strašné, jak to popisuji, ale občas se docela v noci nacouráme. Zkrátka, chybí nám termostat, ale když tak o tom uvažuji, my bychom ho potřebovali jak do ložnice, tak do obýváku. V ložnici by se nastavila teplota na noc a v obýváku na normální provoz. Nejvíce, co mě osobně chybí je směšovač vody s nastavitelnou teplotou v koupelně. Vždycky, když se sprchujeme tak odteče spousta vody, než se vychytá správná teplota na osprchování a jak klesá teplota vody v bojleru, stále se musí proud vody ladit. Vypotřebujeme mnohem více vody, než bychom museli.

Stačilo by mít ve sprše zařízení, kde by se nastavila požadovaná teplota, a bylo by po plýtvání. Určitě to každý zná. Když je málo vody, nebo když je voda hůře dostupná anebo, když se musí koupit, tak každý litr zbytečně mrzí a když stojím ve sprše a ladím teplotu, abych se buď neopařila, nebo nezmrzla, vždycky mě proběhne hlavou myšlenka, jak by bylo skvělé, nastavit si teplotu a už nešachovat.  Dohodli jsme se, že odtud odjedeme, jakmile nám bude docházet plyn.  Nejbližší plyn máme skoro 30km a máme ho při cestě, jakmile pojedeme dál. Už se sem vracet nebudeme. Myslím, že nám čas strávený zde bude stačit.  

Dneska, protože je krásně, jdeme po pobřeží do dáli a mezi domky a kempy se vracíme zpět. Pobřeží je ohromné a krásné. Plné škebliček a různých krásných mušlí. Těch nejhezčích mám už plnou kapsu. Určitě se zase hodí.

Posledně jsem dala plný pytlík kolegyni, která byla celá nešťastná, protože tam kde byli, nebyla ani mušlička a ona slíbila vnoučeti, že přiveze mušličky. Dostala pro vnoučka všechny co jsem měla, ale bohužel, ani nevím, jestli se vůbec líbily. Ale tak to je a tak to chodí.

Dokonce jsme viděli, poprvé jak se živá mušle snaží dostat zpět do moře. Úžasná podívaná. Pomaličku se vysune noha, která nadzvedne celou mušličku a jakoby jí popostrčí směrem k moři.

Noha se zatáhne a po chvíli se vše opakuje. Pokud nepřiletí racek a do mušle se nedostane, tak má mušlička docela slušnou šanci dostat se zpět.

My jsme jí trošku pomohli a darovali jí život. Rackové by tak vstřícný nebyli.

Jsme úplně promrzlí. Našlapali jsme několik kilometrů po pobřeží a mezi kempy. Kempy, to je taky kapitola sama o sobě. Tady jsou kempy ohromné, připadá mi, že to v létě musí být živoucí města. Nevím, kolik stojí jeden den stání, ale to, jak jsou na sobě namačkaná místa pro auta, nevím, ale asi je to dost náročné tu být v létě.

Samozřejmě, absolutně to neodsuzujeme, neohrnujeme nos nad tím, že bydlíky jedou a jsou v kempu. S malými dětmi, anebo pokud je auto jen trochu méně soběstačné, ale co říkám, i s velkými dětmi, jako jsme byli i my teď v kempu kvůli dceři, to chápu. Chápu i to, že když je stání v sezoně, na prachu a bez ničeho, kde teď stojíme, za 19 Eur na den a vedle v kempu je se vším za 25 Eur, tak není o čem přemýšlet, ale je to pořád spousta peněz. Faktem je, že oproti nám, se v létě tady všichni vykoupou. Což je daň za naše putování, kterou musíme zaplatit. Ale tak, každá mince má dvě strany a nebudu si zbytečně a nesmyslně stěžovat, protože o tomto problému, nebo, tématu jsem toho už napsala hodně.  

Objevili jsme taky možná jediné místo, volného stání pro bydlíky. Vejde se sem podle Zdendova odhadu maximálně 8 aut a asi neexistuje odjet, protože místo bude okamžitě obsazené. Strašně málo na tak známou oblast. Aby auta nemohly stát klasicky vedle sebe, někdo sem snaživě nainstaloval zábradlí a aut se sem vejde, podélně, samozřejmě mnohem méně. Hned napravo a nalevo je kemp, tak hajdy do kempu.  

Zítra má být změna počasí. Sluníčky vystřídá oblačnost a zataženo a to zase přijde ke slovu centrála. Máme sice booster, ale na dobíjení baterek pokud stojíme, je lepší centrála. Moc tomu nerozumím a hlavně, velitel vozu má vždycky pravdu.

Na pršut jsem nezapomněla, mám podklady, a pokud se nic neudá, tak článek o tradiční italské pochoutce bude zítra.