10.1.2017 Cavallino - Itálie
Opět další chladný den za námi. Teplota je stále okolo nuly a tudíž nic moc. Jasně, všude v Evropě je mráz a sníh a my jsme stále a pořád hrozně moc vysoko. Tuto zimu to musíme vydržet. Ani nijak dolů, na jih, valně nejedeme. Letošní zimu máme podle plánu dojet jen kousek za Ankonu a vnitrozemím se budeme vracet. Nikam nespěcháme, a jelikož máme velmi dobré místo, tak není kam ujíždět. Kupodivu se nám sníh vyhýbá obloukem, kousek pod námi už sníh napadl a kousek od nás na sever je sněhu taky spousta. Naší, Benátské laguně, se zatím sněžení vyhnulo a ještě jsme chráněný před větrem lesíkem, u kterého stojíme. Proto se nikam nehrneme. V celé oblasti sněží, fučí a vůbec je nevlídno. My jsme tady krytý ze všech stran.
Knósos 7.1.2017
Ale jak jsme koukali, nasněžilo dokonce i v Knósosu na Krétě, kde jsme byli vloni, přesně touto dobou v krátkých tričkách.
Knósos 5.1.2016
Hodně vzpomínáme na Krétu, jaké jsme tam měli krásné počasí. Tady je taky hezky, ale přeci jenom, jak jsme výše, tak hodně mrazivo. Zdenda slibuje, že za 14 dnů už by mělo být lépe. Takže podnikáme jen kratší výlety po pobřeží a obloukem se vracíme zpět k autu. Máme tady teploučko a příjemně, ale proudu je málo.
Skoro každý den, k večeru, startujeme centrálu aspoň na pár hodin. Sluníčko, když už svítí, tak svítí hodně ze šikma a solární panely nedávají tolik proudu. Zase na druhou stranu, využívám centrálu na upečení samých dobrůtek.
Hlavně pizzy. Naučila jsem se dělat velmi jednoduché kynuté těsto a k večeři je pizza. Rohlíčky jsou už jaksi samozřejmostí. Jakmile startujeme centrálu, hned dávám kynout těsto na rohlíčky. Tentokrát jsem vyzkoušela půlku rohlíčku naplnit kouskem šunky a kouskem sýra a posypat grilovacím kořením.
Taky dobrota. No a samozřejmě, klasické české šumkafleky.
Takže já si hraju v kuchyni a Zdenda vytvářel koláž z fotek z uplynulých let našeho cestování a ještě vše doplnil příjemnou muzikou. Vřele doporučuji, myslím, že se mu to hodně povedlo. V kapitole Zajímavé jsme to umístili hned na čestné druhé místo.
https://1drQbLzxgesdhn6Ew246QQVJTQ
Tady je malá ukázka.
Když už jsme v Itálii a máme čas a internet k dispozici, hledala jsem informace o sýru parmazán a pršutu. A zase jsme u jídla. Obě dvě potraviny přímo milujeme a tady jsou ještě za výbornou cenu, a protože si ho tu neodepřeme, tak jako spousta návštěvníků Itálie, bylo by dobré se o těchto lahůdkách něco dozvědět. Dneska si řekneme něco málo o sýru Parmigiano Reggiano neboli Parmazán.
Parmazán je druh sýra, který se může vyrábět pouze v několika Italských regionech. V pádské nížině, v oblasti měst Parma, Modena, Mantova a několika dalších. U nás nejznámější je Parmigiano Reggiano, které se vyrábí v oblasti Reggio Emilia.
Přesná pravidla pro výrobu parmazánu byla stanovena v roce 1955, ale výrobní proces je starý mnoho set let a velmi důsledně dodržován. Jinak by na konci celého procesu nemohl obdržet pečeť kvality.
První je chuť a kvalita mléka. Krávy se pouze pasou na pastvinách a používá se čerstvé nepasterizované mléko. Část z večerního dojení a část z ranního. Mléko nesmí obsahovat žádné konzervanty ani jakékoliv chemické přídavky. Přeskočím přidávání zákysů, zahřívání a míchání až už máme hmotu. Po odstátí, se již hustá hmota (sýrařské zrno) vytáhne z kotle na plátno. Nechá se odkapat, rozpůlí se na dvě poloviny, a pak se tvaruje vložením do forem, které už mají klasický kulatý tvar. Tam si celá hmota sedne a ztuhne. Po několika hodinách se sýr vytáhne z formy a vypálí se na bochník první značka. Datum a značka mlékárny. Pak se bochník velmi často na dřevěných policích obrací a nechává se vysušit.
Následně se vkládají bochníky do slané lázně na 20 – 25 dnů. Tam se do nich pozvolna vsakuje charakteristická sůl a už jdou do skladů a stodol, které jsou pouze přírodně větrané. Na dlouhých dřevěných policích je každý bochník, každý den okartáčován a obrácen. Představme si, že bochník sýra má zprvu okolo 50 kg váhy a velikost kola je 40 - 45 cm. Musí to být ohromná práce, kterou mohou dělat pouze muži. Každý den ručně otočit desítky a desítky bochníků.
Parmigiano Reggiano se rozděluje takto,
"giovane" nebo "fresco" (mladý, čerstvý) - zraje asi 12-14 měsíců
"Bollino Aragosta" - zraje víc než 18 měsíců
"Bollino Argento" - zraje víc než 22 měsíců
"Bollino Oro" - zraje víc než 30 měsíců
Postupně se bochníky přenesou do velkých zrajících sklepů, kde je udržována konstantní teplota a větrání ( teplota 18-20°C ). Celý proces zrání trvá většinou 18 - 36 měsíců. Čerstvý bochník parmazánu o váze 50 kilogramů ztratí během zrání i přes 12 kg, ale jeho hodnota dobou zrání vzrůstá. Je jasné, že čím starší sýr, tím je dražší. Faktem je, že i ten nejmladší je vynikající. Nám stačí si všímat na obalu výrazného čísla, které udává počet zrajících měsíců.
Parmazán je taky velice zdravý. Obsahuje spoustu minerálů, vitamínů a tak podobně. Nám hlavně chutná a v Itálii, díky ceně si ho můžeme dopřávat podle chuti.
Příště si povíme něco málo o Parmské šunce a Pršutu.
Přejeme všem krásný večer.
