6.1.2016 Cavallino
Pár dnů jsem si poležela a chřipka je za mnou. Vypadá to, že jsem chytla nějaký lehký druh, který odešel celkem bez problémů.
Zítra nebo pozítří bychom rádi podnikli ten poslední výlet do Benátek. Tak uvidíme, jak to půjde. Záleží na několika věcech. Samozřejmě počasí, pak jestli už nebudeme potřebovat plyn a jestli mi opravdu bude dobře.
Dneska jsme dojeli jen do potravin pro chleba a pár drobností. Ovšem včera to bylo dost zajímavé. Tady mají čarodějnice na Tři krále. Jak už jsem psala, za námi je divočina a kousek dál už jsou kempy a domy, kde většinou pronajímají jak pokoje, tak místa na stání.
Jeden z mnoha zavřených kempů.
Ohromná pláž je přímo předurčená k rekreaci. V létě je tu hlava na hlavě, ale teď jsme tu osamocený a tak je pláž krásná. Jak jsme koukali na Earth, tak i to místo na parkovišti, kde stojíme, je v sezoně placené. Udivilo mě, že parkovné je 18 Eur na den. Na prachu, bez ničeho. Voda tu není, proud samozřejmě také ne, zkrátka nic. Divočina za námi musí být v létě velmi zajímavá. Cedule s parkovným je nyní přelepená, takže neriskujeme, ale v létě to tu je podle fotek plné. Bohužel, my jsme sice teď v pohodě, ale nevykoupeme se. To je ta druhá strana naší mince. Můžeme stát na místech, která jsou v létě hrazená a placená zadarmo, ale bohužel, je to o tom, že je zima. Říkali jsme si se Zdendou, že jinak bychom to nemohli ani dělat. Jednoduše, neměli bychom peníze na to, být v létě tam, kde bychom třeba i byli rádi.
Taky se rádi cachtáme v moři, to určitě, ale pravdou je, že horko moc nemusíme a těch pár dnů vedra, která jsme v autě zažili, nám ke štěstí bohatě stačilo. Nevím, kolik stojí kempy za námi, ale určitě nic levného to nebude, a i když šetříme, tak platit parkovné zkrátka nemůžeme. Jeden kolega se zmínil, že mu připadá, že vše přepočítáváme na peníze. Ano, má pravdu. Nejsme těžce za vodou a necestujeme se zlatou kreditní kartou. A bohužel, měli jsme to štěstí, že v prvních dvou letech jsme putovali po naprosto úžasných zemích, pro nás, kde zaparkovat nebyl žádný problém a strávit týden na rybářském molu, bez problémů, nakoupit hory zeleniny za hubičku, proč ne?
Zkrátka užívali jsme si svobody pohybu, pobytu a žití za pár korun a teď se musíme vyrovnat se západní Evropou, který je úplně jiná. A bohužel, můžeme už srovnávat a můžeme posoudit a porovnat co a za kolik peněz dostáváme. Ať už se jedná o parkovné, o vstupy na památky a samozřejmě o cenu potravin.
Je vidět, že už je mi mnohem lépe a já se opět pouštím do diskuse a úvah. Ale vrátím se k čarodějnicím v Itálii. Marně jsem hledala na internetu nějakou zmínku o tomto zvyku, ale bohužel. Každopádně, jak jsme se byli projít, velikým obloukem po pobřeží a místní pláži a koukali jsme, jak hojně na zahradách instalují čarodějnice a musím říct, že moc hezké. Večer v 17h to vypuklo a začala veselice a podpalování.
Vrátili jsme se k té nejvyšší a oblast, která byla pustá a prázdná se najednou zalidnila, sousedi přišli na návštěvu a už se griluje a popíjí. My jsme se nikam necpali, jen jsme si nafotili pár snímků a šli jsme domů.
Neradi bychom vypadali, no, však to známe. Kdyby se pohoštění prodávalo, bylo by to něco jiného, ale tady si to pohoštění dělali zcela evidentně sami pro sebe.
Přes den máme stále nádherné počasí, teploty okolo 12 – 15°C, díky sluníčku, ale pak se k večeru velmi prudce ochlazuje a přes noc je na nule nebo lehce pod. Dost nám narostla spotřeba plynu, ale s tím jsme počítali. Bohužel, nejbližší pumpa, kde nám plyn natankují je skoro 30km daleko. Večer tam dojedeme a vrátíme se sem, na molo. A než dojedeme tam a zpět, upeču bábovku. Jmenuje se Bábovka z Říčan a recept jsem dneska dostala od kolegáčka Mirka. Určitě poreferuji, napíšu recept a nafotím výsledek. Nic nám tady neschází. Vodu vezmeme u pumpy, plyn máme, internet chytáme z několik kilometrů vzdáleného ostrova Lido a Zdenda si ještě zarybaří.
Já se probírám průvodci a pročítám, co nás na cestě bude čekat. Velitel vozu by měl mít ode mne seznam, co bychom neměli minout a na to napasovat trasu.
Času máme hodně a není kam spěchat.
