27.5.2017 Hel - Pl

Dneska bychom měli dojet na poloostrov Hel. Je to taková nudle vybíhající 30 km do moře, ale ohromně navštěvovaná oblast.

Nejdříve si ale děláme zastávku v městě Wladyslawowo, kde se koná turnaj v ping pongu mládežníků. Má to být něco jako porovnání sil před mistrovsvím Evropy a jsou zde zastoupený snad všechny státy včetně zemí hodně na východ od nás.

Hlavně, Zdenda má kamaráda a jeho dcera tu má hrát. Málokdo ví, že ve Vlašimi je sportovní škola a líheň nadějných hráčů.

Halu jsme našli a Zdenda tam strávil celé odpoledne fanděním a tleskáním. Přiznávám se, že mě tento sport nikdy moc nezajímal a nikdy mě neoslovil, a tak jsem povzbuzení naší reprezentace nechala na Zdendovi, který byl pro změnu ve svém živlu.

Pokračujeme na Hel, který je, jak už jsem psala uzoučký, 34 km dlouhý zakřivený pruh země, kde je jednak spousta kempů pro karavany a plných karavanů, spousta parádního stání na volno a spousta pláží, kde se dá krásně opalovat a koupat. Vše je poměrně hezky rozvrstvené.

Do toho se sem vejde ještě poměrně velká oplocená vojenská základna. Ta je tak uprostřed, ale není nijak rušivá.

Hel je vlastně ve skutečnosti písčitý nános, který se vlivem větrů a působením mořského proudu utvořil ve výběžek, který byl v minulosti při bouřích mnohokrát přerušen a lidé v rybářských vesnicích odříznuti.

Jsou tu tři původně rybářské vesnice, které jsou dneska vysloveně a ryze turistické. Mezi nimi je akorát přístav plachetnic Jastarnia, ale jinak tu vládne borovice a písek.

Několik parkovišť je tu zdarma, jako to naše, a pokud sem přijdeme pozdě odpoledne nebo hodně brzo ráno, není problém v klidu zaparkovat, a ještě si vybrat pro nás nejvhodnější místo.  Pak se parkoviště začnou pomalu plnit osobáky a po poledni je tu vyloženě našlapáno.

Faktem je, že nám to nevadí, protože máme v plánu být na dece a v křesílkách u vody. Buď na pobřeží u parkoviště na louce anebo přes lesík na pláži. Počasí nám přeje a není důvod se tu jeden den nezdržet. Zajeli jsme až na konec poloostrova do vesnice Hel, která je úplně poslední a je to nejseverněji položená vesnice v Polsku.

Kousek za hlavní čtvrtí, nebo spíše ulicí je veliké parkoviště, kde se nevybírá, tam na chvíli zastavíme a jdeme se kouknout, jaké to tu mají.

Jednoznačně vyloženě turistické a opravdu, tak nějak není pro nás moc o co stát.

Jedná se vlastně jen o jednu ulici, kde jsou staré – nové domy, repliky, a všude samé restaurace. Tak, nemůžeme se divit. Díky tomu, jak je to tu navštěvované a kolik sem zavítá v sezoně lidí bychom nejednali asi jinak.

Vše je podřízeno turistům a na sezonu je tu připraveno několik stovek apartmánů a různého ubytování. Každá vila nabízí pokoje.

Na hlavní ulici v Helu je pouhá desítka původních, hrázděných domků, které přežili veškeré bitvy, které se tu prohnaly. Jinak ostatní domky jsou snahou o napodobeninu.

Ovšem jen pár kroků od hlavní Rybářské ulice je příšerná panelová výstavba. Ale co naděláme, tak jako všude, a i u nás, nehledělo se na estetiku, hlavně na množství. Faktem je, že tenkrát to nevadilo nikomu. Lidi byli rádi, že bydlí a většinou dostali zadarmo byt od fabriky, města a tak podobně. Takže na vzhled nikdo nehleděl, bylo to zadarmo, tak si nemůžeme stěžovat. Když se na to podívám z druhé strany, tak zase dneska jsou byty, domy, nádherné, ale mladí se musí zadlužit na zbytek svého života, což je taky špatné.

Nic, opustím raději toto ožehavé téma a podíváme se ještě na chvíli na Hel. Parkujeme asi tak uprostřed poloostrova, pár kroků od moře.

Cestou je několik velmi šikovných parkovišť, na pravé straně jsou vysloveně pár kroků od moře a na levé, utopené v lese. Jsou zadarmo a není problém tu stát i několik dní. O kempech nemá cenu se rozepisovat. Jsou ohromný a je jich několik, jen si vybrat. Ceny bohužel nevíme, ale pro zájemce budou určitě k dohledání na internetu.

Večer si opět dáváme grilovačku. Koupila jsem v akci kilové balení výborných kuřecích párečku a k tomu máme obligátní bramboráčky. Ty začínáme obměňovat. Jednou je v těstě drcený sýr a dneska Zdenda vymyslel, na téměř hotový upečený bramborák položí plátek sýra.

Ten se rozpustí a pak ho ještě převrátí na pánev, a protože je teflonová, tak se sýr krásně opeče, ale nepřipálí. Další dobrota je na světě a my máme výbornou, netradiční večeři za pár korun. Párky už máme druhou večeři a asi zbytek strčím na mrazák na příště. Koukám, že jsem zase skončila u jídla.

Dnešní trasa je 110 km