26.5.2017 Gdyně - Pl

Dnešek byl tak trochu nákupní. Potřebovali jsme dokoupit pár věcí a na to se hodil Auchan, kousek za Gdaňskem. Už jednou, při první cestě jsme tu zastavovali u benzínky, kde byla široko daleko nejlevnější nafta a plyn.

Tenkrát jsem si všimla i kohoutu na vodu, a tak jako předminulé léto i dneska jsme tu vše natankovali a dobrali vodu. Zdenda potřeboval dokoupit ty svoje lepidýlka na letadlovou flotilu, kterou sebou vezeme a já se chtěla podívat do Dechatlonu na klobouček na léto jednak pro sebe a hlavně pro Zdendu.

No, a ještě pár drobností. Stále se koukáme po nějakém malém stolečku, když zastavíme a vyndáme křesílka a je nevhodné rozkládat veliký stůl.

Chtěli jsme nějaký malý stoleček jen na hrnky na kávu a talířek s koláčem. Tři roky používáme klasické dřevěné české štokrdlátko, ale je to takové hodně netradiční, nebo jak bych to řekla. Viděla jsem prodávat rybářskou stoličku s takovým deklem, který se na sedátko nasadí a je maličký stoleček, v karavanistických potřebách za 30 Eur, ale to se mi zdál hodně maličký.

Nakonec jsme koupili rybářskou stoličku za 13 Zl a Zdenda si nechal v Merlinu uříznout destičku, koupil zarážky a háčky, a to vše přišrouboval a sešrouboval a ke stoličce a k prkénku přidělal. Šikovná věc a moc se mi to líbí. Je šikulka a montáží a šroubováním jsme strávili celé půl dne. Nakonec se dobrá věc podařila a stoleček je na světě ku spokojenosti všech. Jen přemýšlíme, jestli ho nalakujeme nebo jestli ještě koupíme kousek tenoučkého lina a nalepíme na desku. Zatím by postačil ubrousek.

Jenže, co čert nechtěl, odjíždíme už natankovaný, a ještě zajíždíme hned o pár metrů dál do Dechatlonu. Zdenda dovnitř ani nešel.

Já jen že vlítnu dovnitř okouknu pokrývky hlavy a pádíme dál. Mají pěkný klobouček pro mne a parádní letní lehoučkou kšiltovku pro Zdendu.

Musí tedy dovnitř, aby si jí vyzkoušel a při té příležitosti zahlédl, no co asi, parádní malý, nízký, lehký, skladný, omyvatelný stoleček, který jsme chtěli a ještě za velmi příjemnou cenu.

Máme sice ten čerstvě vyrobený, ale Zdenda, jako velitel vozu rozhodl, že ho koupíme, protože je zkrátka stabilnější a vůbec.

Takže ten původní stoleček bude mít zpět jako židličku na ryby a máme konečně po dvou letech vybírání a shánění elegantní stoleček na kávičku.

Před námi je Gdaňsk, třetí z měst Trojměstí. Bohužel, nepodařilo se mi nikde najít proč se trojici měst Gdaňsk, Sopoty, Gdyně nazývá Trojměstí. Jen jsme se bavili tím, v kterém to vlastně městě jsme, jestli v tom prvním nebo třetím. Sopoty to mají jednoduché, ty jsou uprostřed a vždy budou druhé město Trojměstí, ale s těmi okrajovými mám problém.

To je podobné, jako když napíší v průvodci „jedno z nejhezčích“ nebo „jedno z nejstarších“ tak to úplně rostu. Kolik je teda vlastně těch nejhezčích, 10?  A zrovna to moje, jedno z nejhezčích je druhé, nebo desáté? Tomu já říkám, matení nepřítele.

Zdravíme po dvou letech moře a vracíme se na místa, kde jsme se s Baltským mořem před dvěma lety loučili.

Tady jsme ukončili letní putování z Narvy v Estonsku a jeli jsme podél pobřeží přes Lotyšsko, Litvu a až tady jsme skončili. Vlastně skončili jsme v Sopotech, Gdyně je první pobřežní, přímořské město na naší letošní letní cestě.

Gdyně není tak nějak ničím moc zajímavá, teda podle průvodce, ale faktem je, že je tady zajímavá velká městská pláž, která je teď v podvečer plná lidí, kteří tu sedí různě ve skupinkách a povídají a popíjí svoje jedno pivko.

To je také zajímavé. Párkrát jsme se na dovolené setkali s polskými turisty, hlavně u Rudého moře a většinou nedělali čest své zemi. Obvykle byli jako utržený ze řetězu a nebylo ojedinělé, že už v poledne, díky All inklusive, byli pod parou. Tady neexistuje. Koukáme, jak všichni mají to svoje jedno pivko nebo tady hodně oblíbené ovocné drinky a u toho sedí celý večer.

Spousta starších lidí má deky na sezení a hromady dětí si hrají na dětském hřišti nebo pobíhají po pláži mezi dospěláky. Písek je ze dne nádherně vyhřátý. Přestože je poměrně pozdě, nevypadá to, že by se někam pospíchalo.

Jdeme do přístavu, kde jsou dvě rarity. První je nádherný trojstěžník Dar Pomorza, který sloužil jako cvičná loď pro německé námořníky.

Datum postavení lodě, rok 1909 je docela matoucí. Loď je krásná a veliká a velmi opečovávaná. Další lodí je bitevní loď, poslední dochovaná loď z 2. světové války v Polsku.

Bitevní křižník byl teprve před pár lety stažen z provozu a přestavěn na muzeum. My jsme tady už po zavírací době, ale věřím, že by si Zdenda nenechal prohlídku ujít.

Ještě jen pár slov ke Gdaňsku. Když se totiž Gdyně, jako hlavní přístav Polska osamostatnila a přestala se zajímat co by Polsko zrovna potřebovalo, mluvím o období po 1. světové válce, tak v Gdyni vyrostl tehdejší nejmodernější polský přístav a tím je dodnes.

Takže celé město je starší, a i velmi moderní výstavby. Žádná velká historie se tu nedá očekávat.

 Vysloveně přístavní město se poslední dobou zaměřuje také na turismus a hlavní tepna Molo Poludniowe – Jížní molo je toho nádhernou ukázkou.

Celé je poseté bistry, restauracemi, kavárnami a pivnicemi. Všude je spousta laviček, parkových úprav a veliké, dlouhé promenádní molo. Všude je také čisto a pořádek.

Zítra pokračujeme směrem na poloostrov Hel. Zdenda tam našel parkoviště u břehu moře, kde bychom mohli postát a v klidu zagrilovat.

 Dnešní trasa je 40 km