23.5.2017 Siwialka - Pl

Kousek od nás je další jezero, kde bychom měli zůstat. Cesta nás vede polským venkovem a stále je na co koukat.

Dneska je převážná část cesty lesem a okolo velkých statků, kde se pasou krávy a koně. Hezké pokoukání. Polsko je opravdu velmi krásná a velmi příjemná země. Pokud nerušíme a nechováme se vyloženě nadutě, tak jsou Poláci ohromně milý a hned tak jim něco nevadí. Tak nějak nevím, co by se dalo pohanět, nebo co bych mohla říct, že je tu špatně.

Nic kloudného mě nenapadá. Pocit bezpečí je příjemný každému a tady ho máme. Je to o policii, která jezdí a kontroluje ať už u jezera místo pro rybáře, nebo parkoviště, kde je pár aut. Zkrátka ví o nás a my o nich. Žádná nesmyslná buzerace, která by mohla cestování znepříjemnit.

Dá se říct, že po celém Polsku můžeme parkovat, téměř kde se nám to líbí. Je jasné, že nemám na mysli centrum města, ale zaparkovat a postát na parkovišti v přírodě je v pohodě. Je jen na zvážení, jestli vyndat z auta celou parádu, jako jsou stolky a křesílka a ti co mají markýzu, tak i markýzu. My jsme vděčný za křesílka a stůl vyndáváme a rozkládáme, jen když se to opravdu hodí. Když se vrátím zpět na počátek, uvažovali jsme o markýze, klimatizaci a televizi, jestli pořídit, kupovat, instalovat nebo ne. Nakonec jsme se rozhodli, že počkáme až jestli se jedna nebo druhá věc ukáže jako nezbytná. Nejednalo se u markýzy a televize o peníze, není až tak drahá, klimatizace to je jiná písnička.

Nicméně, za rok jsme zjistili, že díky stylu našeho ježdění bychom markýzu použili párkrát. Na prstech jedné ruky bych spočítala příležitosti a možnosti, kdy by se dala v pohodě rozvinout. Ukázalo se, že pro nás markýza není potřebná. Mnohdy stojíme na takových místech, kde jsme tolerováni jako takový a pokud bychom rozvinuli markýzu a klasicky zakempovali nebo se jednoduše rozprostřeli po nejbližším okolí, bylo by to za hranicí slušnosti. Lepší je, postavit auto tak, abychom měli stín u dveří a mohli si sednout ven do stínu. Pokud by někdo uvažoval o ježdění, tak jako my, bez kempů, domnívám se, že není mnoho míst, kde by se dala markýza s klidem vysunout. Klimatizace je zase o proudu. Máme sice centrálu, kterou jsme si rovnou koupili dostatečně silnou, aby v budoucnu utáhla i klimatizaci, ale taky, ukázalo se že díky našemu plánu a díky tomu, že v létě jsme na severu a v zimě na jihu, klimatizaci bychom využili párkrát. Na severu přeci jenom není tak ohromné vedro, jako na jihu. Nelze srovnávat pobřeží Baltského moře se Středozemním. Další věcí je, že málokdo si uvědomuje, jak je drahá elektřina vyrobená vlastními silami. Máme elektrocentrálu Kama 2000i, se kterou jsme velmi spokojený. Vysledovali jsme, že si vezeme něco kolem čtvrt litru benzínu za hodinu, při běžném zatížení, ale stejně je to drahá záležitost mít v domečku chlad. Solární panely stíhají v létě vyrobit proud na vše co běžně potřebujeme. V létě proud využívám na pečení v remosce a hlavně, oba dva jsme celé večery na počítačích a ty dokáží úplně v pohodě vybrat všechen proud, co se v baterkách nachází.

Tím se dostávám k televizi. Občas by se nám hodila, hlavně v zimě, když je ošklivo a sedíme na zadku v autě. To si k večeru pustíme nějaký film, nebo pár dílů seriálu a určitě by se nám lépe koukalo na televizi než sledovat pořad v počítači. Jenže, opět, ukázalo se, že na televizi máme kupodivu tak málo času, že kvůli hrstce filmíků nemá cenu jí vůbec pořizovat. Nehledě na to, že oba dva máme notebooky s tou největší možnou obrazovkou a tam už zase není takový velikostní rozdíl od úhlopříček obrazovek do bydlíků.  Pokud se ukáže, že bychom byli více doma a na televizi bylo více času, asi bychom si jí pořídili. Zdenda koupil malou anténku, má nainstalovaný software na příjem televizního signálu, ten byl součástí anténky a pokud se mu chce, tak si může naladit program místní televize.

Nedávno, v Itálii měl běžně na výběr z 80 - 120 programů. Když máme slušný signál, naladíme si ČT24 a víme, co je doma nového. Anténka na příjem televize do počítače je pohledově taková sranda záležitost za pár korun, nebyla nijak drahá, dokonce i s dálkovým ovladačem, ale funguje skvěle. Velikostně by se hodila do domečku pro panenky. Takže zatím i třetí věc o které jsme uvažovali na úplném začátku je pro nás prozatím nepotřebná. Drobet, ale jen maličko jsem odbočila od Polska a jeho krás, omlouvám se. Jak by řekl můj Zdeněček, to jsi se zase zapovídala, já bych řekla přímo zakecala, a všichni máme kliku, že jsi to nevzala přes historii druhé světové války, Marshallův plán a výrobu bydlíků ve vlastech českých. Takže, my už se pomaličku blížíme k moři do krásného města Gdaňsk.

Jsme v oblasti Pomořansko, které je pro mnoho Poláků symbolem letních dovolených. Před dvěma lety jsme končili v Sopotech, které jsou hned vedla Gdaňska a po Visle jsme jeli zpět, domů a dál na jih.

Vloni jsme měli severní cestu po Norsku Finsku a vraceli jsme se Estonskou cestou a kusem Polska. Uvidíme, jak budou na pobřeží na nás příjemný a jak nás nechají na pokoji. Dojeli jsme k dalšímu krásnému jezeru, ale nedostali jsme se autem až ke břehu. Stojíme na parkovišti s výhledem na jezero, které je pod námi.

Pěkné a pohodové místo pro několik bydlíků. K večeru jsme přejeli na chráněný plac u zarostlého bývalého fotbalového hřiště, kde jsme chráněný před větrem hradbou z keřů. Zdenda na večer, když se vítr konečně uklidnil, vytáhl drona z garáže a trénuje přízemní lety.

Výš hodně fouká vítr, a tak se drží co nejníže pod ochranou stromů a keřů.

Taky jsme grilovali, naložila jsem kuřecí stehna a k tomu jsme ještě na gril přihodili pár uvařených brambor. Dobrota.

Dnešní trasa je  50 km