15.5.2017 Slupeckie jezero - Pl
Odjíždíme po deštivé noci z velmi hezkého místa na kraji jezera Ostrow Wielkopolski, kde jsme nakonec strávili víkend, a bylo nám tu skvěle.
Jedeme směrem na Poznaň ryzím venkovem. Hlavní silnice a dálnice je stranou od nás a my jedeme oklikami, sice ne úplně přímou cestou, zato však velmi poučnou. Jednomyslně jsme se shodli, že Poláci staví jako o život.
Všude rostou krásné nové domy a mnohdy vyloženě paláce.
Ohromná venkovská výstavba nám bere dech.
To se opravdu hned tak nevidí, jak se tady buduje.
Jsme v oblasti Velkopolska, které je, jak všichni místní tvrdí, srdcem a kolébkou všech Poláků.
Dějiny celého území jsou z velké části spojeny s městem Hnězdno a Poznaň. V Hnězdně bylo politické a mocenské centrum s královským sídlem a centrem světské i církevní moci. Zkrátka Hnězdno bylo to nejdůležitější město než se Boleslav Chrabrý, který zde byl korunován jako první polský král, rozhodl přestěhovat s celým dvorem do bezpečnějšího Krakowa. Hezké je proč se tak rozhodl po pouhých 13 letech strávených v Hnězdnu. Protože na město zaútočili Češi, a kompletně ho vyplenili. To jsem jen odskočila od dnešní cesty, protože do Hnězdna teprve dojedeme, ale k Velkopolské oblasti, kde se nyní pohybujeme i takováto drobná vzpomínka patří. Takže, díky našim předkům se Krakow stal královským sídlem a může nám jen vděčit za to, že jen díky své poloze se z ospalé vesnice stalo prosperující město, které po mnoho století vzkvétalo právě díky tomu, že tam sídlil polský král.
Městečko Kalicz se sice chlubí tím, že má ze všech polských měst nejdelší zdokumentované dějiny, ale jinak bych řekla, že jsme teda viděli mnohem menší a hezčí polská městečka. Tady je to takové chuďoučké.
Náměstí je hezké, o tom žádná, ale chybí nám tady barevné výstavní měšťanské domy a zbytek města je takový hodně šedivý. Pravdou je, že za první světové války, v roce 1914, bylo město téměř srovnáno se zemí.
Útočící Němci nejenom město totálně zničili, ale i téměř vyhladili místní obyvatele a jen hrstka domů zůstala zachována. Pro úplnost, z původních 70 tisíc obyvatel jich tu přežilo 5 tisíc.
A protože jsme ve velmi starém městě, tak tu jsou i velmi staré kostely. Některé jsou chudší výzdobou, stavbou a historií. Některé, jako tento kolegiátní kostel, katedrála Kalis je nejen monumentální a stará, ale je to hlavně, jak praví písmo, ne svaté, ale průvodcové, typická ukázka marnotratně zdobeného katolického kostela.
Kostel byl vybudován v roce 1353 a v v 18. století dostavován, přestavován a opravován. Pyšní se neskutečně nádhernou výzdobou.
Barokní interiér je bohatě zdobený a co jen jde je potažené zlacením. Kostel je oblíbené poutní místo a díky své okázalé vnitřní kráse zapůsobí i na bezvěrce jako jsme my.
Venku je vedro a kostel se ještě nestačil trošku prohřát, takže se za chvíli klepeme a musíme odejít ven na sluníčko. Opravdu, je tam zima jak za oltářem.
Odjíždíme z města a v plánu je dojet na nějaké slušné místo na noc, pokud možno trochu stranou.
První vybrané stání u jezera neprošlo. Příjezdová cesta je příšerná, po zimě vymletá a s naším Flíčkem nemáme šanci sjet bez ztráty květinky.
Jedeme dál a Zdenda vybírá další místo u jezera Slupeckie, které je už pro nás příjemné.
Opět, parádní bezbariérový vstupy do vody, dá se přijet pomalu až k vodě a i jinak je to tu moc hezké.
Další místo na zastávku, na odpočinutí a třeba jen na krátké vykoupání. Stojíme tak 50 m od jezera.
Dneska jsme také poprvé tankovali plyn. Cena není astronomická, ale mohla by být lepší. 2,19 Zl za litr, což nás posouvá někam k 14,- Kč. Vlastně jsme za 12 dnů spotřebovali jen jednu bombu, což je velmi příjemné. Pravdou je, že si večer drobet přitápíme, protože je stále ještě chladno. Přes den na sluníčku je 25 °C, ale večer teploty spadnou k 5°C.
Dnešní trasa je 120 km
